Umění naslouchat

Bylo snadné jeho osobnosti podlehnout, jeho ohromné charisma častokrát dokázalo odstínit nejen témata jeho pořadů, ale také problémy, kterým sám čelil. „Používám jazyk, abych se dostal z problémů. Vždycky jsem to tak dělal,“ říká ve snímku Roadrunner: Film o Anthonym Bourdainovi z roku 2021. Mluvil o nadání k ochutnávání nebo o schopnosti se vymluvit? V případě Anthonyho Bourdaina můžeme směle prohlásit, že bezpochyby o obojím. Ve výtečně napsaném nekrologu v magazínu GQ ho nazvali The Last Curious Man. Jako o zvědavci a hledači o něm mluvila i kamarádka Alisson Mosshart z The Kills. Letos v červnu by oslavil sedmdesátiny. Zřetelně slyším, jak se tomu směje. 

Z Perthu do Prahy daleko. Sedm let trvalo, než se australskou kapelu The Kill Devil Hills podařilo pozvat znovu, v červnu 2018 vystoupila spolu s dalšími na oslavách čtvrtstoletí agentury Scrape Sound, v jejíž řadách jsem působil. Den před koncertem jsme se s kapelou potkali na Tylově náměstí na večeři, řeč přišla na Anthonyho Bourdaina. Zpráva o jeho smrti byla sotva dva dny stará. Šest vyhládlých australských kovbojů nechalo jídlo jídlem a začali mluvit všichni naráz. „Anthony Bourdain zemřel?“ vyděsili jsme turistický pár vedle u stolu na zahrádce. „V pátek, to nevíte?“ přidal se zamlklý student sedící opodál a přestal si všímat kupy skript na stolku před sebou a začal číst zprávu z mobilu. Záhy se přidávali další, posléze i obsluha. Nenadálá a překvapivě široká debata vířila, přesedávalo se a padaly hlášky, nadávky i historky z epizod Bourdainových seriálů. S frontmanem kapely Brendonem Humphriesem jsme se na sebe podívali a rozesmáli se. Rád na tu historku vzpomínám, přijde mi symptomatická: situace by se jistě neztratila v jeho pořadech, zároveň na – zcela nahodilém a jistě nedostatečném – vzorku ukázala, o jak důležitou osobnost šlo. Špetka vřavy za náhodných okolností v náhodné restauraci, lépe by to nedokázal inscenovat ani on sám.

„Nabírali jsme každého mladého chuligána, kouřícího marihuanu a mlátícího hlavou, makali s nimi a plnili jim hlavy sny o slávě. Dohromady jsme byli jako rock’n‘rollová kapela, hvězdná skupina kulinářských superhvězd… něco jako Blind Faith,“ píše Bourdain v Důvěrnostech z kuchyně (Kitchen Confidential, 2001, česky 2005, Slovart). Štáb svého prvního televizního pořadu A Cook's Tour zase popisoval jako kapelu na turné, k hudbě a popkultuře obecně odkazoval v každé druhé větě, jeho knihy a pořady se hemžili referencemi verbálními i obrazovými, což zejména v nultých letech, v době, kdy jeho hvězda teprve stoupala, bylo v kontextu kulinářských televizních show unikátní. Dovedeme si představit, jak Julia Child cituje Wandu Jackson? Prototypem rebela byl v tomto kontextu považován Jamie Oliver, stačila k tomu pouze hipsterská čupřina a tričko s límečkem. O tom, že měl Bourdain zejména k filmu a populární hudbě skutečně blízko, není třeba pochybovat: Morgan Neville, režisér zmíněného snímku Roadrunner, dal při jeho premiéře dohromady playlist kuchařových oblíbených písní čítající víc než tři sta položek. (Stále ho najdete na Spotify, úryvky textů některých z nich v textu.) Opakované roubování jeho osobnosti na schémata showbizu je ale daleko víc důkazem toho, jak se ze svého vlastního světa vymykal, jak výraznou personou byl. Do kuchařského a dost možná i televizního prostředí přinesl vzdor, živelnost i nepředvídatelnost, faktor náhody i spontánnosti. Faktor života.