Veena a čas

Je to už skoro osm let a promo CD Veeny s těma dvěma skladbama mám pořád doma. Jo, bylo to gratis, neber to. Stejně bych se překecal a koupil ho. Táborská klasika Sabot a Deverova chyba nehrála tehdy zle, ale měli s sebou mladou „předkapelu“, co je ten večer trumfla. A tak jsem si doma stáhl EP Behind Sonic Glances a to mám v přehrávači ještě pořád, nekecám. A celou tu dobu čekám, že něco vydají. No a jak nebyli, tak teď najednou zase jsou, a po těch letech přišli rovnou s novou deskou.

Stačí první takty na bicí v songu Stories, za kterýma se přidá kytara, a je to jak tenkrát. Hraje celá kapela a je tam slyšet Veena, ne, nic podobného, prostě Veena. Šlape to, je to naléhavé, jako před lety. Při Dreamwalkers se přistihnu, že si zpívám: „… fixed in that morning.“ No a? Skvělý song, ležérní kytara, co mi říká, že ta deska přece jen vznikla teď, a ne před osmi lety. Veronika už neběhá jak lev v kleci, je to celé usedlejší a uhlazenější. A rockovější, jako by to na časové ose nečinnosti pomalu zrálo.

Dostává se i na staré známé. Pomalejší tempo Fault jen prospívá, žádné další výrazné změny, stačí tak málo, aby píseň dospěla. Před Longtempts si říkám, že s takovým odstupem půjde o geniálně vyprodukovanou verzi se všema těma kudrlinkama. Vůbec, žádný cover sebe sama nebo Jak starou dobrou písničku udělat jinak, poznej deset rozdílů. Jen Veronika tolik netrčí nad kapelou, je to víc jedno tělo, žádná tendence překvapit novýma linkama. Přemýšlím, jak se tahle věc dostala na desku, když už byla nahraná tolikrát. Skvělé doznání.

Všech osm písní funguje skvěle, žádné slabé místo, už vidím, jak se plní kluby a Veena nebude chybět na většině malých fesťáků. Trochu bokem je snad jen poslední věc Noise in Mexico, oplodňovák z kolekce Rock Ballads, ale stejně, když dohraje, není lehké ho dostat z hlavy. Slyším stejný zvuk Kokyho basy, pochybuju, že David má stejné krabičky jako tenkrát, ale ten zvuk je taky podobný. Jednoduché Sváčovy bicí, co tam seděly tenkrát, sedí stejně dnes. Jen ta Veronika už neběhá jak lev v kleci.

Help It to Die není žádná prvoplánovka narvaná hitama, ale tím, co zrálo a hrálo v pozadí po celá ta léta. Ta deska vznikla teď a začíná tam, kde předtím Veena skončila, a s každým dalším poslechem roste. To bude poprask!