Versus: Kyklos Galaktikos

Mother: Nevim, jestli je úplně fér otírat si šosy kabátu o začátek akce, ale jsem hodnej i zlej fízl a hodnýho jsem poslal na neplacený volno. Každopádně v Praze čas plyne jinak a dochvilnost je třeba trestat jak kajícníka. Nepoznám, kdy se přesouváme z Jižní Afriky do Západní a necítím z beatů zářivé slunce, nicméně formát warm-upu, jakési fúze přednášky a dj setu, si zaslouží uznání za svojí netradičnost, pravidla je nutné ohýbat a meze překračovat. Bylo to poučné a pardon za ten výraz, i zajímavé, jenže taky jaksi nepatřičné svou výstředností, která nebyla křečovitá, protože vycházela z podstaty věci. Ale tohle jsem nedal. Vlastně jsem chtěl odejít. A pak najednou Kyklos Galaktikos. Střih letlampou, dentální hygiena ostnatým drátem, transdimenzionální cestování. Od afrického popu k temnému veršotepu. Oheň a dým, někdo by řekl “fakt dobrý světla”. Oproti desce válečnější zvuk, tajemnou, lehce introvertní auru a poklidnější plochy střídá hybnost, noisové jiskření a basový buchar. 10/10, vydal bych se do Afriky za Kyklos znova. I když nikdo nehajloval.

Fucker: V Praze plyne nejen čas jinak, i řeči se tam vedou, pardon za ten výraz, zajímavé. Člověk se o člověku dost naučí, když slyší pičoviny typu: mladej Burian těží z toho, že je syn svého otce, jinak by to neměli tak jednoduchý (co, prosim? jakože jim táta mete cestičku klubama nebo jim natahuje publikum skrze své skalní posluchače poměrně tradičního písničkaření? to jako fakt?), nebo že jde o další hluchý hype, a kdo je poslouchá, je automaticky elitář? Tyvole, nevim, za co všechno bych se měl stydět, ale v Praze mi to vždycky dost borečků vysvětlí. Ne, nestydím se, leda že nejsem jiný živočišný druh. Osu dobra jsem nedával, podceňoval, a současná podoba mi jde více k pleti. Bude se vám líbit, pokud není hip hop, co a priori nesnášíte, pokud máte rádi songy rozlité do deseti minut, kombinující psychedelické plochy s místy nesmyslnými texty, poetika je o vesmír jinde než Typltovo obrazné obrazoborectví pro WWW, pokud jste se nechali proniknout Shabazz Palaces (ne, jinou podobnost nehledejte) nebo polskými zabijáky Napszyklat v jejich psychedeličtějším období, jste tu správně. Živá podoba má několik výhod proti desce Mezi lovci mezer. Zvuk je vybuzenější, písničky nestálé ve své aktuální podobě, basy kulervoucí a nadšení přenosné, světla světlometná a hlavně - dopředu vystupuje jemná a fatální krása Michaely Švédové, která dodává celkovému vizuálu odlišných mužských typů erotický odér (samozřejmě platonického, obdivného charakteru). Rád jsem si připadal jako Nemehlo a proměnil svoje očekávání v jasnou výhru. Živá kapela, živelná a hledající. Takové mají největší smysl. (I když nehajlují.) Důchod už se blíží, tak jdi mu vstříc? Slogan roku, nejlepší.