Tentokrát několik klipů, které by se daly napasovat do antropologické škatulky rituální či lépe pseudorituální. Dead Can Dance nebo Tommy Cash?
Tentokrát několik klipů, které by se daly napasovat do antropologické škatulky rituální či lépe pseudorituální. Jsou důkazem, že i v epoše pozdní modernity je stále přítomná potřeba religiozity a sakrální fetišizace lidských artefaktů. Koneckonců umění vždy dokázalo iracionalitu zprostředkovat nejlépe.
Prvním z videí je skladba z nové desky Dyonysus navrátivších se Dead Can Dance, kteří vždy tíhli k vytváření imaginárního kultu a rituální hudby. Klip The Mountain se odehrává v bezejmenném lese, v bezčasí. Jsme svědky jakési pradávné ceremonie, jíž se účastní dvě mladé dívky, zapletené do sítí. Anebo pavučin významů?
Video Jamieho xx Gosh režírované Romainem Gavrasem je natočeno v Číně a hlavním aktérem je černošský albín, který se stává objektem uctívání sekty dalších albínů. Děj se odehrává u napodobeniny pařížské Eiffelovy věže, která skutečně stojí v čínském Tianduchengu. Vše vypadá podivně a nepatřičně.
Letošní klip britské neo-soulové zpěvačky Diany de Brito, která vystupuje pod nickem IMDDB a mnohým je známá především svou kooperací s Flying Lotus. V klipu Running provádí osobní rituál, který je zřejmě útěkem před „běžnou“ realitou. Maska ritualizuje. Závoj halí.
Brujo je indiánský čaroděj. Brujas jsou čarodějky. Rapperka Princess Nokia z Portorika se tentokrát situovala do mladé kouzelnice, která se svými souputnicemi předvádí ženský iniciační rituál v deštném pralese kdesi v Karibiku. Skladba je z alba 1992 Deluxe.
Nejaktuálnějším klipem je X-Ray dobře známého estonského rapera Tommyho Cashe, který paroduje absurditu sektářského života a laciné pseudoesoteriky. On sám se pak pasuje do role podivínského gurua s třetím okem a vede zvláštní náboženskou seanci. Smutné je, že podobné manipulativní sekty nejsou nic neobvyklého, vzpomeňme na neblaze proslulou Rodinu Charlese Mansona, Chrám lidu Jima Jonese nebo indického učitele Osha.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.