Voda a cigára (Oktobre v Ponci)

Festival Cirkopolis si pro svůj letošní ročník opět nachystal vybrané lahůdky. A nečekaná delikatesa se vyklubala i z francouzské skupiny Oktobre. Pružný pozemní akrobat Jonathan Frau, jedinečná argentinská hrazdařka Eva Ordonez-Benedetto a mistr nové magie Yann Frisch v režii choreografa a všeuměla Florenta Bergala. Absolventi cirkusové školy Le Lido ve francouzském Toulouse, laureáti prestižní evropské ceny Circus Next 2012/13 a především všehoschopní šílenci. Temná krása snů, které byste si chtěli nechat zdát a ze kterých se lze vzbudit jen se zatajeným dechem. Pětasedmdesát minut k neuvěření.

Muž v jednoduchém černém oděvu stojí před rudou oponou. Jsme očekáváni. Opona se rozevře. Jsou na nás tři. Nebo čtyři? Komu patří to další tělo? Žena v rudých šatech sedí na židli, soustředěně přežvykuje a v ruce třímá rudý balón. Další muž, jak jinak než v černém, je součástí této podívané. Stojí-li ti tři u sebe, působí dojmem bizarních členů jedné lehce burtonovské rodiny, která se chystá svorně zasednout ke stolu, potaženému černým suknem, a možná se i stejně svorně pozabíjet. Odlehčené komické scénky střídají mrazivější obrazy, kterým není lehké uvěřit. Vždyť se ta ženská nedrží ani rukama, ani nohama! A když pětkrát vypadne z plechového hrnku červený míček, kde se v něm najednou vzala ta voda? Ona to cigáro vážně spolkla? A jak může někdo zmizet ze židle a být nepozorovaně nahrazen někým jiným? Jedna a jedna jsou dvě, ale jak to, že tady to evidentně neplatí? Záplava otázek, které jedna za druhou poletují rozjitřenou myslí a na které se těžko shánějí odpovědi. Nic není tak červené jako černé, rovné jako křivé, přítomné jako fuč. Cigarety se samy zapalují, kostýmy v minutě mění a i ty balónky mají svou vlastní hlavu. Vše zůstává skryto a to je dobře. Všichni aktéři navíc sami působí dojmem, že se jednoho dne jen tak mimochodem vylíhli z na zem spadlých černočervených vajec.

I přesto, že jsou některé scény méně působivé než jiné – taneční žertování Evy a Yanna v lesklém saku se zkrátka nevyrovná jeho vybroušeným trikům – působí celá iluzivní podívaná velice vyváženě. Nesledujeme jednotlivá cirkusová čísla, ale sled temných historek, které se táhnou jedna za druhou na pomyslné niti, až nás nakonec utáhnou. Oktobre vás na začátku unesou do fantaskního světa, ze kterého se vrátíte unešení.