Adéla Polka | Články / Reporty | 16.02.2020
Narozeninová oslava brněnského vydavatelství Indies Scope v Sono Centru začíná odpoledním warmupem a starými lidovkami v podání BraAgas, kteří v předsálí betonové kopule bijí do očí nejen vzhledem, ale především neobvyklými nástroji. Jejich repertoár vede celým světem a my se přesouváme nahoru do hlavního sálu, kde už Pavel Tesař uvádí skupinu Bombarďák, která zcela nemilosrdně sází bomby v podobě slovního humoru Jiřího Jelínka. Bombarďák zná tisíc neotřelých způsobů, jak donutit publikum mávat rukama nad hlavou, a po chvíli je parket plný. Se slovy „snížek padá, Křeček padá, všechno padá“ se od dětského humoru dostáváme k politice, do které se při slavnostním úvodu opře i šéf Indies Scope Milan Páleš.
S ním přichází nostalgické intermezzo o tom, jak Indies začínali coby půjčovna cédéček za patnáct korun a přesně za tuhle cenu si lze toho večera CD nosiče z produkce stáje kupovat. Indies mají za sebou nejen třicet let existence, ale i krušné časy, která dokázali přežít, a i když už nevydávají tolik nahrávek jako dříve, stále jde o jedno z nejvýraznějších vydavatelství alternativní scény u nás. Udržují si autentičnost, vydávají pouze to, co se jim líbí, a pokud nemohou zafinancovat vše, podporují kapely alespoň distribučně. U vzpomínek zůstáváme, vzadu na plátně si mohou diváci připomenout nedávno zesnulou Jitku Šuranskou, která poslední desku už nestihla dotočit. Mezi vzpomínané hvězdy folku patří i Zuzana Navarová, kterou velmi vkusně a nevtíravě interpretuje Martina Trchová v doprovodu Adama Kabáta na kytaru.
Po přípitku a děkovačkách nastupují -123 minut, vedou nás do svého „Lesa“ a žánrově široce rozkročeného stylu. Bína svým hutným pěveckým projevem obejme celý sál, velmi silně rezonuje skladba Pákistán. V žánrové pestrosti se pokračuje a dojde na folklórní seskupení HCM Kubíci + Mužský sbor Chotár. Suterén sice může navozovat pocit vinného sklípku, nicméně akustika prostoru moc nepomáhá. Na blues rock si přijdeme s formací Band of Heysek, kteří zatnou tepavými rytmy, střídanými s ponurými bluesovými tóny.
Ve velkém sále už tou dobou nastupují Květy v původní sestavě, která je překvapivě energická. Martin Kyšperský se při zpěvu opět mazlí s mikrofonem „pod pomeranči“, což mu zbytek kapely syrovějším projevem nabourává a funguje to. Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé v reálném čase, ze kterých na závěr vzniká komiks o „hledání holuba“, fanoušci jsou ve varu při stále se vracejících slovech „dance, dance, dance“. Minimalistickými, a zároveň sytými skladbami zaplňují betonové předsálí, Barbora Ungerová koulí očima a lidi jsou připraveni se s nimi pohupovat donekonečna.
To už se držím jen tak tak na nohou a nechávám do sebe pumpovat saxofony a rozzlobené vokály žen ze skupiny Zuby nehty, které oživují své nejslavnější hity a zpívají i jedinou píseň o lásce. Jejich vystoupení náhle přeruší Milan Páleš, který hudebnicím vrazí do ruky vinyl se slovy, že Indies se rozhodli vydat jejich Best Of jako překvapení. Takový dárek potěší!
Oslava, která by vydala za malý festival, byla maratonem hudby a příznivci Indies Scope si mohli na jednom místě udělat obrázek o vkusu vydavatelství. Jedinečnost večera pak podtrhla účast kapel, které už dlouho slyšet nebylo a možná zase na pár let nebude.
30 let Indies Scope
14. 2. 2020 Sono Music Club, Brno
foto © Indie Scope
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.