Články / Reporty

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Polka | Články / Reporty | 16.02.2020

Narozeninová oslava brněnského vydavatelství Indies Scope v Sono Centru začíná odpoledním warmupem a starými lidovkami v podání BraAgas, kteří v předsálí betonové kopule bijí do očí nejen vzhledem, ale především neobvyklými nástroji. Jejich repertoár vede celým světem a my se přesouváme nahoru do hlavního sálu, kde už Pavel Tesař uvádí skupinu Bombarďák, která zcela nemilosrdně sází bomby v podobě slovního humoru Jiřího Jelínka. Bombarďák zná tisíc neotřelých způsobů, jak donutit publikum mávat rukama nad hlavou, a po chvíli je parket plný. Se slovy „snížek padá, Křeček padá, všechno padá“ se od dětského humoru dostáváme k politice, do které se při slavnostním úvodu opře i šéf Indies Scope Milan Páleš.

S ním přichází nostalgické intermezzo o tom, jak Indies začínali coby půjčovna cédéček za patnáct korun a přesně za tuhle cenu si lze toho večera CD nosiče z produkce stáje kupovat. Indies mají za sebou nejen třicet let existence, ale i krušné časy, která dokázali přežít, a i když už nevydávají tolik nahrávek jako dříve, stále jde o jedno z nejvýraznějších vydavatelství alternativní scény u nás. Udržují si autentičnost, vydávají pouze to, co se jim líbí, a pokud nemohou zafinancovat vše, podporují kapely alespoň distribučně. U vzpomínek zůstáváme, vzadu na plátně si mohou diváci připomenout nedávno zesnulou Jitku Šuranskou, která poslední desku už nestihla dotočit. Mezi vzpomínané hvězdy folku patří i Zuzana Navarová, kterou velmi vkusně a nevtíravě interpretuje Martina Trchová v doprovodu Adama Kabáta na kytaru.

Po přípitku a děkovačkách nastupují -123 minut, vedou nás do svého „Lesa“ a žánrově široce rozkročeného stylu. Bína svým hutným pěveckým projevem obejme celý sál, velmi silně rezonuje skladba Pákistán. V žánrové pestrosti se pokračuje a dojde na folklórní seskupení HCM Kubíci + Mužský sbor Chotár. Suterén sice může navozovat pocit vinného sklípku, nicméně akustika prostoru moc nepomáhá. Na blues rock si přijdeme s formací Band of Heysek, kteří zatnou tepavými rytmy, střídanými s ponurými bluesovými tóny.

Ve velkém sále už tou dobou nastupují Květy v původní sestavě, která je překvapivě energická. Martin Kyšperský se při zpěvu opět mazlí s mikrofonem „pod pomeranči“, což mu zbytek kapely syrovějším projevem nabourává a funguje to. Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé v reálném čase, ze kterých na závěr vzniká komiks o „hledání holuba“, fanoušci jsou ve varu při stále se vracejících slovech „dance, dance, dance“. Minimalistickými, a zároveň sytými skladbami zaplňují betonové předsálí, Barbora Ungerová koulí očima a lidi jsou připraveni se s nimi pohupovat donekonečna.

To už se držím jen tak tak na nohou a nechávám do sebe pumpovat saxofony a rozzlobené vokály žen ze skupiny Zuby nehty, které oživují své nejslavnější hity a zpívají i jedinou píseň o lásce. Jejich vystoupení náhle přeruší Milan Páleš, který hudebnicím vrazí do ruky vinyl se slovy, že Indies se rozhodli vydat jejich Best Of jako překvapení. Takový dárek potěší!

Oslava, která by vydala za malý festival, byla maratonem hudby a příznivci Indies Scope si mohli na jednom místě udělat obrázek o vkusu vydavatelství. Jedinečnost večera pak podtrhla účast kapel, které už dlouho slyšet nebylo a možná zase na pár let nebude.

Info

30 let Indies Scope
14. 2. 2020 Sono Music Club, Brno

foto © Indie Scope

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.