Po Diere len diera?
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Bangery, refrény, hity i city. Kterou píseň jsme nemohli pustit z hlavy? Která byla hymnou roku 2020?
Redakční kruhy volí tentokráte nejlepší skladbu uplynulého roku. Čekejte bangery, refrény, hity i city. Kterou píseň jsme nemohli pustit z hlavy? Která bude hymnou roku 2020? Která nás provedla první karanténou a prvním rozvolněním, druhou karanténou? Další z kategorií, ve které jsou shody vzácné, některé se ale najdou.
http://www.fullmoonzine.cz/uzivatel/akana
Bruce Springsteen – Ghosts
Rufus Wainwright – Devils and Angels (Hatred)
Lee Ranaldo & Raül Refree – The Art of Losing
Katarzia – Samota mi nevadí
Lenka Dusilová – Vlákna
Charli XCX – Forever
Break-up song a lovesong zároveň. Popová královna, kterou si pop snad ani nezaslouží, v nejlepší formě.
Ela Minus – They Told Us It Was Hard, But They Were Wrong
Krása každodenních rebelií a banger, který ve třech minutách vysvětlí, že každý čin je politický.
645AR – Sum Bout U
Přesný opak všech maskulinních klišé v hudebním průmyslu a na featu FKA twigs, která pro jednou není tak upjatá a osudová. Song vznikl na podporu sexuálních pracovnic, na které dopadly okolnosti loňského roku.
Severní nástupiště – Prérie
První houknutí, které oznamuje příjezd nové desky Rostli jsme spolu. Ze smíchovského nádraží vede cesta ven z města, přivezou vás k táboráku někam do lesů, kde najdete starý vzpomínky. Country žije a koho tohle nedojme, tak nemá duši.
Sevdaliza – Eden
Jak vypadá ráj, Bůh a ideální já? Skladba, která z celého alba asi nejvíce odkazuje k orientálním melodiím. Kdo by nechtěl být písní, nebo alespoň dostat smilování.
Reka X Imperial Black Unit – Tropas de la Muerte
Industrial techno se španělským dystopickým kořením. Nesmí chybět na žádné domácí party. Chcete u toho hodně tančit, ale vlastně je to tanec přes mrtvoly.
Amnesia Scanner – AS Tearless
Za produkci.
Amelie Siba – Matches
Za songwriting.
Jamie xx – Idontknow
Za tempo/a.
Shygirl – Tasty
Vypalovačka jako z devadesátek, postavená na euforickém breakbeatovém podkladu a nezvykle autotunovém vokálu rapperky Shygirl. Stačí jen strhnout lustr, nahradit ho disko koulí a párty může začít.
Dorian Electra – My Agenda
Dorian, Village People, Pussy Riot a homosexuální žáby v jednom tracku. Queer elektro metal – párty pokračuje, víc nepotřebuju.
King Krule – Underclass
Víc mellow už to ani nejde. Nádherný lovesong pro deštivé noci v karanténě, když neony města lákají a nedávají ochutnat svých úkrytů.
Perfume Genius – Describe
V minulém roce jsem plakal mnohokrát a mnohokrát byla tohle moje kulisa.
Perfume Genius – Describe
Chcípám z té ukrojené doby v refrénu, zní jako roztočený vinyl, na který zas a znova klesá ruka zpocená následnou nocí. Časové paradoxy v časech, kdy čas neexistuje.
Avokaduo – Prázdná židle
Vyšla vloni, ale po uzávěrkách všech výročních anket, takže mi nedává na vybranou – finále si s ní zpívám doteď a je pořád jedním z nejkrásnějších, které jsem u nás slyšel.
The Shivers – Clown World
Nepřestanu fandit světu, kde východiskem zlomeného Jokera není násilí, ale smíření. The Shivers je klauniáda Keitha Zarriella, kterému se nikdy nepovedlo odrazit k širšímu povědomí, ale povedlo se mu napsat několik jednoduchých klenotů. Tenhle je pro mě hymnou roku, který už snad odešel do prdele.
Carpenter Brut – Fab Tool
Spolupráce synthwavových Carpenter Brut a temného kazatele D. E. Edwardse je přinejmenším překvapující. A radostná, vzhledem k tomu, že po Edwardsových Wovenhand se poslední dobou slehla zem a tohle je aspoň malá náplast.
Wardruna – Kvitravn
Jedna z prvních vlaštovek (nebo spíše havranů) v předzvěsti čtvrtého studiového alba láká na podmanivou aranž, působivý zvuk zabořující do gauče a Selvikovu poezii prodchnutou severským animismem.
Billie Eilish – My Future
Po písních Everyhing I Wanted a No Time to Die se v lockdownovém mezičase zpěvačka optimisticky obrací k otevřené budoucnosti plné možností a osobní spokojenosti. Šťastný obrat od předešlé éry ve znamení „I wanna end me.“
Cornelius Link – Astronomia
Středověká verze virálního fenoménu Coffin Dance, která podpořila populární trend aranžování Eminema, Nirvany, Lany del Rey a dalších do středověkého „bardcoru“.
Oneohtrix Point Never & The Weeknd – No Nightmares
Do jedné z klíčových písní alba Magic Oneohtrix Point Never nahrál Lopatinův kolega svůj part ve studiu zpatra, až všichni zůstali s vyraženým dechem. Je to nádherná píseň, která zároveň působí nevyzpytatelně, a jak je pro Lopatina příznačné – na první pohled nesourodě. Přitom je uvnitř celistvá, pulzující nečekanými gradacemi a protkaná Weekndovým hlasem, který doslazuje jinak poměrně křiklavé samply.
Leya – Weight
Weight je působivě hlubokou vodou, v níž je potřeba se potopit, aby bylo možné proniknout hlouběji do alba Flood Dream. Weight je světlu nepropustná zvuková hmota, na jejíž hladině se odráží odlesky slunce a pod její hladinou se skrývá tušený, jiný, kakofonní svět, z něhož se ozývají mohutně rezonující ozvěny hlasů jako vábivé volání.
Touché Amoré – Come Heroine
Přímý směr, noha na plyn a plnou rychlostí přímo proti zdi. Poctivý, nařvaný posthardcore odpaluje novou desku Lament jako dobře zapálený doutnák. Jeremy Bolm zde předvádí takřka životní výkon a jak skladba, tak celé album má neuvěřitelně živou, kontaktní a doslova zdrcující atmosféru.
Frazey Ford – Holdin' It Down
Pro mě do té doby neznámá kanadská písničkářka, kombinující country a soul, natočila jedno z nejlepších alb roku 2020, které u nás asi moc lidí neslyšelo. A právě tato skladba mě k němu přivedla. Láska na první poslech.
System of a Down – Protect the Land
Hlavně kvůli kontextu – jde o první song kapely po patnáctileté pauze a jeho cílem je nasměrovat pozornost na současné dění v Náhorním Karabachu.
Billie Eilish – No Time to Die
Favoritka emo teenagerek zpívá píseň k Bondovce? Ano, a jak parádně!
The Smashing Pumpkins – Anno Satana
Nejlepší kousek z jinak průměrného dvojalba.
Haustier – Track to Feel Valid To (Euphoria)
Adrianne Lenker – Zombie Girl
Gemma Dunnleavy – Up The Flats
RMR – Rascal
Yung Lean – Outta My Head
Phoebe Bridgers – I Know the End
Návrat Yung Leana proběhl opravdu ve velkým stylu. Nebýt jeho fantastický desky a sladkobolnýho groweru Outta My Head, tak nevím, jak by moje jarní karanténa dopadla.
Něco něco – Zbývá jen šum
Jasný hit. Jednoduché linky, zdánlivě lehce zasmušilá atmosféra a zároveň tolik života a skvělý text.
Duben v pešti – Olga a ptáci
Vše, co byste chtěli slyšet od šansonovité kytarovky s potemnělým soundem, aby vás to chytlo za srdce, v jednom parádním songu.
Mutanti hledaj východisko – Du prát
Už jako singl a klip to byla pecka a je i v lehce jiném zvuku alba. V tom songu je vše. Chvílemi se královsky bavíš a směješ a ke konci zamáčkneš slzičku, protože si uvědomíš, že slyšíš jedno z nejupřimnějších vyznání lásky ever.
Run the Jewels – Walking in the Snow
Že El-P s Mikem doručují – jak produkčně, tak lyricky – do puntíku vypiplané skladby, už dnes nikoho nepřekvapí. Walking in the Snow od vysokého standardu dělí nostradámovská náplň textu, která s předstihem okomentovala vyhrocené policejně rasové dění v Americe. Nechybí ani zašeptaná fráze „I can’t breathe“, jež rok 2020 neblaze reprezentuje.
Laura Marling – Strange Girl
Ohromně obyčejně znějící americana, kterou jsem i přesto slyšela loni asi milionkrát, když mi bylo blbě. Neznám jiný song, ke kterému bych se mohla jako holka mezi dvacítkou a třicítkou takhle vztahovat a která by mluvila přímo na mě a rýpala do všech citlivých míst, o kterých si myslím, že nikdo neví. Na všechny bolesti ti ale říká „stay low, keep brave and you’ll roll like a tidal wave“, čímž mi pomohla tolikrát, že si to nechám už asi vytetovat.
Tricky – Lonely Dancer
Tricky je vo forme. Tentokrát pomalý a náladový. Na jednoduchý, ale výrazný beat ukladá jemný ambientný motív a ponurý vokál od Aniky. S touto piesňou je o niečo bližšie k poslucháčovi, zredukované na totálnu intímnosť.
Jockstrap – Acid
Jockstrap opäť posúva hranice a tentokrát načrtáva náladu filmov francúzskej novej vlny kombináciou nežných vokálov, skreslených slákov a jemného klavíru zaobalených do hravej produkcie a surreálnej atmosféry. Nič neznie podobne ako Jockstrap.
Perfume Genius – Whole Life
„Half of my whole life is gone. Let it drift and wash away.“ Najkrajší úvod. Okamžité ponorenie do snovej atmosféry smútku a nostalgie.
Flaming Lips – You N' Me Sellin Weed
Idles – Grounds
Porridge Radio – Lilac
nazillnigg [SPITFIRE] @ LOL
"Nevědomí ví víc, než vim já/ hledam klič, vo kterym se ti zdá."
Zelienople – Safer
„I feel safer than I did without you/ I feel safer taking care of you.“ Co říct – mám rád realistické snění. A na záda téhle mimořádně křehké hudbě dýchá dramatická Jehnny Beth: „I am naked all the time/ I am burning imide/ I am the voice no-one can hear/ I am drifting through the years.“ Těší mě.
Alex Henry Foster – The Hunter (By the Seadise Window)
Do jarního bezčasí padla tahle elegie jako ulitá. Čtyřminutový radio edit je ztrátou času, dejte si buď verzi z alba, nebo ještě lépe jednadvacetiminutovou koncertní ze singlu. I kytarové porno je jednou za čas třeba.
Bob Vylan – We Live Here
Takhle hrají londýnské ulice aneb punk žil i v roce 2020.
Dingo – Children
Písnička, jaká se rodí jednou za deset let. A ještě k tomu záslužně benefiční.
Yves Tumor – Kerosene!
„Lenny Kravitz vibe“? Je mi to jedno. Heaven to a Tortured Mind je skvělá deska, s vyrovnaným poměrem futurismu a srozumitelnosti. A Kerosene! je jeden z vrcholů.
Arab Strap – The Turning of Our Bones
Překvapení a těšení na letošek v jednom. Aidan Moffat loni bodoval také s Nyx Nótt, a i když jejich Aux Pieds de la Nuit se mi do žebříčků nevešlo, první song Arab Strap po snad patnácti letech chybět nesmí.
A desítky dalších, viz playlist...
Cardi B – WAP
Jeden z loňských nejdůležitějších songů. Děsí mě, že i v roce 2020 část společnosti šokuje, že ženy chtějí mít sex, který si můžou užít.
Videoclub – Enfance 80
Bezstarostnost, zvuková estetika osmdesátých let, francouzština. Loni žádné pleasure nebylo dost guilty.
Mac Miller – Good News
Jeden z nejvěrnějších popisů deprese, co jsem kdy slyšela. Extrémně smutný text, plný lístosti nad neschopností si pomoct a být pro ostatní menší přítěží. Neztrácet naději, vydržet to ještě jednu další hodinu, další den, snad se to zlepší. Pozitivní zvuk balancuje tíži, dává tématu nádech každodennosti.
Lingua Ignota – O Ruthless Great Divine Director
Shlohmo – Heaven Inc.
Post-Covid feelin.
Stay Inside – Ivy
Emíčko do karantény.
Zebra Katz – ISH
Vlezlý, slizký banger.
Katarzia – Samota mi nevadí
(„ani celibát těla. O lásku neprosím – nejsem osamělá…“). Dokonale načasovaný song, páč je slovem roku 2020 „lockdown".
Niko B – Who’s That What’s That
Tom Austin skrze své alter go Niko Bellice ze hry Grand Theft Auto IV satiricky odkazuje na každodenní život dospívajících Britů. Jedná se o běžné činnosti jako pohoršení se nad okurkou v Big Macu, textování na WhatsAppu nebo ztrátu peněženky. Během krátké chvíle se song stal virálním hitem, dostal se do Top 40 na officiál Singles Chart v Británii a nyní si žije vlastním životem na sociální síti TikTok.
King Krule – (Don’t Let The Dragon) Draag On
Song představuje neustálou bitvu, kterou Marshall ve svém duševním stavu vede. Zatímco jeho několik posledních skladeb představovalo optimismus, v tomto případě se temnota vynořuje stejně jako drak ze své jeskyně. Střídání momentů souznění a lyrické intimity, sloužící jako záblesky světla, které pronikají soumrakem. „I keep telling those, expelling those, negative holes to go away, but it seems to grip, more every day.“
Dingo – Fish and Chips
Nejsmutnější píseň ve smutné době, ve které Michal Drozen dokazuje, že je jedním z nejlepších textařů své generace.
Sufjan Stevens – My Rajneesh
Yves Tumor – Kerosene!
Phoebe Bridgers – I Know the End
Yves Tumor – Gospel for a New Century
Album Heaven to a Tortured Mind síce pesničku po pesničku strácal kvalitu, ale úvod mal veľmi silný. Veľkolepá rocková hymna so sexy dikciou, prísnymi trúbkami a víťaznou atmosférou.
Rejjie Snow – Cookie Chips
Povedome upokojujúca melódia s pozitívnym nadhľadom od Rejjieho Snowa: „I can fly, I'm a dove, I'm a butterfly, yo.“ Pozitívny je aj verš MF Doom, ktorý je vždy sviatkom a v tomto príjemnom hopsavom beate ešte viac.
Alfa Mist – Galaxy
Desaťminútová jazzová odysea, ktorá pridávaním vrstiev saxofónov, klavírov, bicích a orgánov stále objavuje nové a nové vrcholy. Za vypočutie stojí aj celý album Blue Note Re:imagined, obsahujúci prerábky jazzových piesní od labelu Blue Note.
Billy Nomates – No
Matt Sweeney, Bonnie Prince Billy – Worry for Me
Freddie Gibbs – God Is Perfect
Ukažte mi někoho, kdo dokáže zarapovat slova „bladadah Subhan'Allah“ a zní u toho dobře.
Mac Miller – Circles
Smíření.
Sufjan Stevens – My Rajneesh
Objetí.
Luke Sick and Wolfagram – Forged Prescription
90ʼs ovplyvnená temná hiphopová kolaborácia underground rappera s pseudonymom Luke Sick a producenta Wolfagrama aka Andrewa Nolana, kapelníka powerviolence legiend The Endless Blockade a Column of Heaven.
Nothing – Famine Asylum
Číra zhudobnená nostalgia.
Wayfarer – Vaudeville
Denverský black metal ovplyvnený ako Cobalt, tak aj 16 Horsepower.
Moses Sumney – Me in 20 Years
Rozpouštím se.
Fiona Apple – Heavy Balloon
Tenhle song léčí deprese.
Arca – KLK
Tančeme.
Repetitor – Danima
Pieseň je z ich najnovšieho albumu Prazan prostor među nama koji može i da ne postoji. Punková kapela, ktorá sa nebála vydať aj citlivú snovú pieseň (ktorá ale nestráca svoju temnú stránku): a tento charakter im veľmi sadol. Pieseň je doprevádzaná detskými vokálmi. Na albume sa nachádza ešte jedna podobného charakteru: Noćima.
Utro – Подсолнух
Andrés Suárez – Nuestra canción
LP – How Low Can You Go
Gleb – Mefek Pump It Up
King Gizzard & The Lizard Wizard – Intrasport
King Gizzard & The Lizard Wizard – Honey
Lenka Dusilová – Vlákna
Eartheater – How to Fight
Hudebnice a performerka Eartheater se na loňském albu proměnila v jiskry sršícího démona s andělskými rysy a v refrénu k How to Fight vyzpívala, respektive vyšeptala nejněžnější a zároveň nejsilnější moment uplynulého hudebního roku.
Katie Gately – Waltz
Americká hudebnice a producentka Katie Gately se na svém druhém albu Loom uzavřela se smutkem po smrti maminky. Celkově převažují temnější, minimalističtější aranžmá, tady ale jako by své emoce vzala na nějaký nóbl bál a vyzvala je k tanci.
Máte již předplatné?Přihlásit se
Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.
Možnost kdykoliv zrušit
