Články / Rozhovory

Česko? Jan Nepomuk, Jan Koller, Pavel Kuka... a segedínský guláš!

Česko? Jan Nepomuk, Jan Koller, Pavel Kuka... a segedínský guláš!

redakce | Články / Rozhovory | 25.08.2012

Kapela La Boum založila pětice kluků v roce 1994, debutové CD byl mix několika hudebních stylů. "Začínali jsme s akustickým ska, rockabilly a indie, pak jsme se přeorientovali spíš na britskou hudbu, něco podobného, jako hráli The Clash, a pak jsme trochu zabrousili do elektroniky." O několik let později se rozhodli používat jenom neelektrické nástroje jako kontrabass (Haui), banjo (Butz), akustickou kytaru (Chris), akordeon (Armario), bicí soupravu a snare bubínek (Basti). "Po zkušenostech jsme se rozhodli vrátit zpátky k úplně akustickému složení, bez potřeby elektriky. Náš styl je teď hodně ovlivněn ska a indie, ale i pop punkem a gypsy jazzem ranných 40. let." Neobvyklé akustické složení bylo relativně úspěšné, takže procestovali celou Evropu, zejména v letních obdobích na festivalech. Teď je to 18 let, co hrají - busking (hraní na ulici) ve městech, na malých pódií až po velké festivaly s desetitisíci návštěvníky. 7. září zavítají do pražského klubu Chapeau Rouge.

http://la-boum.de
http://chapeaurouge.cz

Kdo přišel s nápadem pojmenovat kapelu po slavném filmu La Boum? A proč jste si vybrali francouzský film, místo nějakého německého?
Naším záměrem bylo, aby název kapely odrážel její úmysly. Každý koncert bude velkolepá party, jak pro fanoušky, tak pro kapelu. Mimo jiné v soundtracku k filmu je část hudby ve stylu ska. A samozřejmě všichni milujeme Sophie Marceau!

Co máte raději, hraní na ulicích blíže k divákům, nebo podia na festivalech?
Máme rádi obojí, na ulici jsme blíž k lidem, takže to má své kouzlo a hezčí atmosféru, ale spousta měst už busking nepodporuje. Podia jsou větší a hlasitější a někdy taky divočejší, ale na těch velkých ani nemůžem vidět diváky, jak nám světla svítí do obličejů. Navíc jsme nuceni dodržovat harmonogram, takže musíme skončit dříve, i když chtějí všichni pokračovat. Ale máme rádi obojí, líbí se nám ta rozdílnost přístupu k lidem.

Jaký je váš nejlepší zážitek z buskingu?
Nejlepší bylo, když jsme hráli s imitátorem Michaela Jacksona v Barceloně, byli tam úžasní lidé. Další dobrý zážitek byl, když jsme byli na festivale Sziget - byl tam výpadek proudu a my byli jediná kapela, která byla schopná hrát dál, i bez elektřiny.

A nejhorší?
Když nám policie zabavila naše nástroje. Ale my tehdy s klidem pokračovali a hráli na plechovky kamenama.

Kdo vytváří texty a hudbu?
Hodně se to měnilo během let, kdy jsme spolu hráli. Když má někdo z nás kreativní období, tak prostě píše on. Kreativita je nepochopitelný pocit v břiše. Sedíte na kocovinou v sobotu ráno ve studiu a hrajete si nějaké akordy, nebo máte takový hrubý koncept toho, jak má ten song znít a pak to jen zpracováváte. A pak text... to je ta nejtěžší část z toho všeho, jen si to zkuste!

Hudební video pro písničku Manic Preacher je točeno v hotelu na turné. Kdo to natočil?
Bylo to ve vídeňském hotelu. A byl to velmi zachovalý secesní dům se starými výtahy a dost vtipným nábytkem. To video jsem natočil sám, prostě jsme si dělali srandu a přitom poskakovali po tom domě - a já to celé točil.

Co nové album?
Právě teď máme letní pauzu, jako každý rok v srpnu. Během tohodle období nemáme žádné koncerty a tím pádem máme hodně času pro psaní nových písniček, sbírání nových nápadů a poslouchání hudby, kterou máme rádi. Během pár dní, až se všichni vrátíme z dovolených, to dáme dohromady a nahrajeme písničky pro nové album.

Účastnili jste se zajímavého projektu, turné po buticích Marco O Polo v Německu v roce 2004. Jaké to bylo?
Jeden chlápek, pracující pro obchodní značku Marc O Polo, nás viděl hrát v ulicích. Úplně si nás zamiloval, naši hudbu a naše představení. Tak jsme tedy dostali nabídku na hraní v obchodech a dostali za to dobře zaplaceno. Bylo to srandovní, protože hodně ženských si díky nám bylo schopno v klidu vybírat oblečení, zatímco jejich manželé a děti se mohli zabavit posloucháním a pozorováním, jak tam hrajeme.

Jezdíte do zahraničí jenom na koncerty, nebo chodíte i po památkách?
Vždycky je trochu času se jít podívat na památky, když děláme busking. V Praze jsme se šli podívat na Karlův most a například v Barceloně na kostel Sagrada Familia, postavený Gaudím. Ale většinu času trávíme na cestách směrem na a nebo z koncertu, takže většinou vidíme vše jen z okének aut nebo vlaků.

Byli jste na Mighty Sounds festivalu v červenci. Jaký je největší rozdíl mezi českým a německým publikem?
Není to zas až takový rozdíl. Koneckonců je to všechno jen o hudbě, party a strávení hezkého času s lidmi. Možná, že Češi se snadněji a rychleji uvolní a začnou tancovat.

A víte něco o České Republice?
Pamatuji si pár lidí, jako třeba svatého Jana Nepomuka, Jana Kollera a Pavla Kuku... a pak také segedínský guláš. I když, není to náhodou Maďarsko?

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Michael Gira (Swans): Nebyť karikatúra

Lucia Banáková 23.09.2020

Michael Gira má bohatý životopis, začína zložitým detstvom, nie každému sa podarí osláviť šestnáste narodeniny vo väzení za predaj hašišu v Jeruzaleme. Rozhovor.

Deset lásek ze Žižkova: Pavel Karous

redakce 19.09.2020

Deset tipů na to, čeho si při příští návštěvě všimnout, kam zajít na pivo a kde si zanadávat na necitlivou výstavbu od autora projektu Vetřelci a volavky.

Vstupní prohlídka: Sketchbook Quartet

redakce 15.09.2020

Sketchbook Quartet je vídeňský jazzový kvartet, jehož členové sdílí svěží pohled na hudební improvizaci a kreativitu. Jaké další indicie nám dali?

Moon Crew #30: Matěj Krč

redakce 14.09.2020

Brno meets Praha, hardcore straight edge meets ořechovka. Jubilejní díl Moon Crew odhaluje našeho letitého fotografa Matěje Krče.

Colin H. van Eeckhout (Amenra): Nikto si v poslednej dobe nesiahol na dno

Lucia Banáková 13.09.2020

Za dvadsať rokov existencie toho Amenra stihli pomerne dosť, vydali šesť albumov z cyklu Mass, založili kolektív spriatelených projektov a tak trochu i vlastné náboženstvo.

Pořadatelská: Martin Režný (Hlukovæ mysteria)

redakce 09.09.2020

Můžete ho znát jako organizátora, ale i hudebníka, preferuje hraní v improvizačních kolektivech, u Korobushka records vydává pod nickem Sakkikangas.

Pořadatelská: Antonín Kocábek (Kaštan – scéna Unijazzu)

redakce 08.09.2020

V Pořadatelské zve Tonda na řadu koncertů, které v Kaštanu proběhnou a samozřejmě taky na UniMoon!

Jiří Jirák (Indican): Je to o spolupráci kultur, ras a principů

Vojta Chmelík 05.09.2020

Jak se v Indican setkávají různé kulturní a hudební vlivy a jak pracuje s mystikou a intuicí? A jaké mají Indican cíle?

Petr Vyšohlíd (Meat-House Chicago I.R.A.): Nával invence se nedal zvládat aneb osudový střet hardcoreu s popartem

prof. Neutrino 03.09.2020

Při setkání na jedné královéhradecké pivní zahrádce jsme potkali Petra Vyšohlída - frontmana kultovní hardcoreové formace devadesátých let Meat-House Chicago I.R.A.

Dmitri Bezkorovainyi: Bělorusové nikdy nebyli tak jednotní a aktivní jako nyní

Michal Pařízek 01.09.2020

Dmitri pracuje jako hudební manažer a novinář v Minsku, je velkým podporovatelem běloruské hudební scény a právě on napomohl jejímu mezinárodnímu zviditelnění v posledních letech.