Články / Rozhovory

Česko? Jan Nepomuk, Jan Koller, Pavel Kuka... a segedínský guláš!

Česko? Jan Nepomuk, Jan Koller, Pavel Kuka... a segedínský guláš!

redakce | Články / Rozhovory | 25.08.2012

Kapela La Boum založila pětice kluků v roce 1994, debutové CD byl mix několika hudebních stylů. "Začínali jsme s akustickým ska, rockabilly a indie, pak jsme se přeorientovali spíš na britskou hudbu, něco podobného, jako hráli The Clash, a pak jsme trochu zabrousili do elektroniky." O několik let později se rozhodli používat jenom neelektrické nástroje jako kontrabass (Haui), banjo (Butz), akustickou kytaru (Chris), akordeon (Armario), bicí soupravu a snare bubínek (Basti). "Po zkušenostech jsme se rozhodli vrátit zpátky k úplně akustickému složení, bez potřeby elektriky. Náš styl je teď hodně ovlivněn ska a indie, ale i pop punkem a gypsy jazzem ranných 40. let." Neobvyklé akustické složení bylo relativně úspěšné, takže procestovali celou Evropu, zejména v letních obdobích na festivalech. Teď je to 18 let, co hrají - busking (hraní na ulici) ve městech, na malých pódií až po velké festivaly s desetitisíci návštěvníky. 7. září zavítají do pražského klubu Chapeau Rouge.

http://la-boum.de
http://chapeaurouge.cz

Kdo přišel s nápadem pojmenovat kapelu po slavném filmu La Boum? A proč jste si vybrali francouzský film, místo nějakého německého?
Naším záměrem bylo, aby název kapely odrážel její úmysly. Každý koncert bude velkolepá party, jak pro fanoušky, tak pro kapelu. Mimo jiné v soundtracku k filmu je část hudby ve stylu ska. A samozřejmě všichni milujeme Sophie Marceau!

Co máte raději, hraní na ulicích blíže k divákům, nebo podia na festivalech?
Máme rádi obojí, na ulici jsme blíž k lidem, takže to má své kouzlo a hezčí atmosféru, ale spousta měst už busking nepodporuje. Podia jsou větší a hlasitější a někdy taky divočejší, ale na těch velkých ani nemůžem vidět diváky, jak nám světla svítí do obličejů. Navíc jsme nuceni dodržovat harmonogram, takže musíme skončit dříve, i když chtějí všichni pokračovat. Ale máme rádi obojí, líbí se nám ta rozdílnost přístupu k lidem.

Jaký je váš nejlepší zážitek z buskingu?
Nejlepší bylo, když jsme hráli s imitátorem Michaela Jacksona v Barceloně, byli tam úžasní lidé. Další dobrý zážitek byl, když jsme byli na festivale Sziget - byl tam výpadek proudu a my byli jediná kapela, která byla schopná hrát dál, i bez elektřiny.

A nejhorší?
Když nám policie zabavila naše nástroje. Ale my tehdy s klidem pokračovali a hráli na plechovky kamenama.

Kdo vytváří texty a hudbu?
Hodně se to měnilo během let, kdy jsme spolu hráli. Když má někdo z nás kreativní období, tak prostě píše on. Kreativita je nepochopitelný pocit v břiše. Sedíte na kocovinou v sobotu ráno ve studiu a hrajete si nějaké akordy, nebo máte takový hrubý koncept toho, jak má ten song znít a pak to jen zpracováváte. A pak text... to je ta nejtěžší část z toho všeho, jen si to zkuste!

Hudební video pro písničku Manic Preacher je točeno v hotelu na turné. Kdo to natočil?
Bylo to ve vídeňském hotelu. A byl to velmi zachovalý secesní dům se starými výtahy a dost vtipným nábytkem. To video jsem natočil sám, prostě jsme si dělali srandu a přitom poskakovali po tom domě - a já to celé točil.

Co nové album?
Právě teď máme letní pauzu, jako každý rok v srpnu. Během tohodle období nemáme žádné koncerty a tím pádem máme hodně času pro psaní nových písniček, sbírání nových nápadů a poslouchání hudby, kterou máme rádi. Během pár dní, až se všichni vrátíme z dovolených, to dáme dohromady a nahrajeme písničky pro nové album.

Účastnili jste se zajímavého projektu, turné po buticích Marco O Polo v Německu v roce 2004. Jaké to bylo?
Jeden chlápek, pracující pro obchodní značku Marc O Polo, nás viděl hrát v ulicích. Úplně si nás zamiloval, naši hudbu a naše představení. Tak jsme tedy dostali nabídku na hraní v obchodech a dostali za to dobře zaplaceno. Bylo to srandovní, protože hodně ženských si díky nám bylo schopno v klidu vybírat oblečení, zatímco jejich manželé a děti se mohli zabavit posloucháním a pozorováním, jak tam hrajeme.

Jezdíte do zahraničí jenom na koncerty, nebo chodíte i po památkách?
Vždycky je trochu času se jít podívat na památky, když děláme busking. V Praze jsme se šli podívat na Karlův most a například v Barceloně na kostel Sagrada Familia, postavený Gaudím. Ale většinu času trávíme na cestách směrem na a nebo z koncertu, takže většinou vidíme vše jen z okének aut nebo vlaků.

Byli jste na Mighty Sounds festivalu v červenci. Jaký je největší rozdíl mezi českým a německým publikem?
Není to zas až takový rozdíl. Koneckonců je to všechno jen o hudbě, party a strávení hezkého času s lidmi. Možná, že Češi se snadněji a rychleji uvolní a začnou tancovat.

A víte něco o České Republice?
Pamatuji si pár lidí, jako třeba svatého Jana Nepomuka, Jana Kollera a Pavla Kuku... a pak také segedínský guláš. I když, není to náhodou Maďarsko?

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vstupní prohlídka: A Dull Set

redakce 11.07.2020

Jak se žije expatům v hlavním městě, jestli se tu cítí a sami a co by si přáli najít v každé backstagi?

Dalibor Hála (VlčkoviceFest): Objevit pár nových věcí i pro sebe

Jarmo Diehl 07.07.2020

VlčkoviceFest je každoroční víkendová multižánrová akce, jejíž první ročník proběhl už před patnácti lety, to ještě pořádalo občanské sdružení Podblanicko.

Edúv syn: Tak to pusť…

redakce 06.07.2020

V nové rubrice Tak to pusť… Full Moon vybírá hudebníkům desítku hudebních ukázek a povídá si o nich s nimi. V premiérovém díle hovořil objev slovenského rapu Edúv syn.

Martin Kalenský (Světadílna): Tak trochu divnej country club

Libor Staněk 01.07.2020

Nezávislý prostor Světadílna se za dobu své krátké existence stal stěžejním místem pro pořádání hudebních akcí na jihu Čech. Skejty a country?

Vstupní prohlídka: Melis

redakce 30.06.2020

Písničkářka a producentka Melis je dlouhodobě usazená v Berlíně. Před vystoupením v Mariánských Lázních ji necháváme projít vstupní prohlídkou.

Marianna Cimburová (Festival Deziluze): Máme rádi kontrasty

Jarmo Diehl 23.06.2020

Začátek léta se už slibně rozjíždí, tedy co se týče menších festivalů, čehož důkazem je i multižánrová Deziluze, letos se odehrávající v pivovaru Herold.

Vstupní prohlídka: LemonHeart Club

redakce 16.06.2020

LemonHeart Club tolik nevěří na melodie, spíš na noise, sludge, drone, jak dokazuje i aktuální nahrávka Nevědomí. I do něj se vydali členové skupiny během Vstupní.

Douška vydavatelská: Deadred Records

redakce 14.06.2020

Label Deadred se věnuje především vydávání „slovenského over-electronického terénu“. Co chystají, co mají venku?

Markéta Rodryčová (Oakfest): Už nechceme jen pařit

Jarmo Diehl 10.06.2020

Jeden z mála a prvních letošních takřka letních festivalů se uskuteční v Dubu nad Moravou. Co a jak bude? Muzika i battly.

Vstupní prohlídka: sinks

redakce 09.06.2020

Poslední EP July vychází kapele již 19. června, tedy dva dny po brněnském koncertě, na kterém budou předskakovat Chief Bromden.