Články / Recenze

Asap Rocky: Už je pryč éra laciného mainstreamového pozlátka?

Asap Rocky: Už je pryč éra laciného mainstreamového pozlátka?

Jakub Šíma | Články / Recenze | 11.02.2013

Asap Rocky, vlastním jménem Rakim (Rakim!) Mayers, je první velkou vlaštovkou cloudrapové vlny. Přestože je na závěry příliš brzy, v mnohém naznačuje úskalí scény. Prvním do očí bijícím faktem je jeho nahrávací smlouva na tři miliony dolarů. To znamená dvě věci. Major labely mají důvěru v rapové talenty a nebojí se do nich investovat. A: už je pryč éra laciného mainstreamového pozlátka, které vytvářelo falešný obraz hip hopu jako nablýskaného a plytkého onanování nad vlastním egem a zlatými řetězy. Asap jde jinudy. Pozlátko nechybí, ale je jiné, míchané se špínou ulice a temnými zákoutími vlastního já a osobní historie. Zatímco Wiz Khalifa se ukazuje být jen další padající hvězdičkou, která neunesla tíhu peněz a na novém albu nezní zrovna duchaplně, Asap je příslibem trvanlivosti. Srovnání vyznívá ještě zajímavěji s ohledem na Kendricka Lamara a Dannyho Browna. Lamar přesvědčil silou a úrovní svého konceptu, kterým se nevyhnul komparacím s Nasovým Illmatic, a Danny Brown vládne supermocnou flow.

Všichni tři reprezentují současný směr nové hiphopové vlny, ale jen Asap přichází jako reprezentant ryze cloudrapové reality. To nastoluje otázku obecnější: může cloud rap obstát ve srovnání s charakteristickým zvukem regionů či labelů? Východ, západ, středozápad, jih, konkrétní města a labely tradičně vystupují jako zástupci specifických hudebních podob. Cesta internetu nabízí dva způsoby, jak se s regionalismem vypořádat. Jednodušší cesta „od všeho trochu“ je od začátku odsouzena k neúspěchu, a tak nezbývá, než si vypracovat vlastní zvuk. Jak se s takovou výzvou Asap vypořádal?

Vokálně je Asap Rocky v lehčím nadprůměru. Umí si pohrát s intonací a pomlkami, ale slovem „spektakulární“ se jeho projev označit nedá. Jednoznačně mu sedí pomalejší beaty s intergalaktickými náladami a průlety kolem planet, za celou desku zrychlí pouze jedinkrát ve skrillexovské Wild for the Night. Kvalitní beat dokáže dobře osedlat, ale slabší nezachrání a na splašenější rovnou zapomeňte. Ani hlas nezní nijak výjimečně, vokální projev není nejsilnější zbraní desky. Pokud by za mikrofonem předváděl podobné kousky jako Danny Brown, Busta Rhymes nebo třeba Q-Tip, viděl bych jeho budoucnost mnohem růžověji (ale o tom později).

Texty nepůsobí špatně. Vzhledem k tomu, že se jedná o debut podpořený smlouvou s naditým honorářem, Asap se s tímto úkolem vypořádal poměrně zdatně. Nedokázal se sice vyhnout všem klišé a místy zní předvídatelně, ale takových míst není příliš a pozitiva převažují. Drobné rebélie, špinavé příběhy, ale i nezbytné „pussy, money, weed“. I komerčně otřepané náměty jsou pojednány s „citem pro špínu a zvrhlost“. Spojení pozlátka se špínou působí zajímavě a poskytuje dobrý vhled do Asapova uvažování. Osobnější roviny nescházejí, ale nejsou nosným prvkem, spíš temným zrcadlem, od něhož se pozlátko odráží. Zrcadlem pokřiveným, místy rozbitým, vrhajícím temně zakalený obraz.

Obraz, ke kterému ladí synteticky založené beaty. Naleštěný vesmírný koráb se kodeinově šine po nejrůznějších částech galaxie, aby zaparkoval v nejbližším nevěstinci nebo doplnil zásobu drog. Sestava mladších i prověřených producentů dala k dispozici beaty, z nichž Asap vhodně vybral a vyhnul se zbytečné různorodosti, která by tříštila album. Hlavní devízou alba je jeho celistvost, soudržnost. Nic příliš nevyčnívá, ani neschází. I sestava hostů je zajímavá. Asap povolal do zbraně většinu svých hvězdných současníků a to především do posse cutu 1 Train. Zároveň si tím na sebe upletl bič, jelikož většina hostů zní lépe než sám Asap, což je patrné na hostovačkách Schoolboye Q a Kendricka Lamara, kteří verbální ekvilibristikou nechávají Asapa ve svém stínu.

Přestože mám k desce výhrady, jako celek drží nadprůměrnou úroveň, což podtrhává fakt, že se jedná o debut. Nevyhnutelně se však objevují otazníky, jestli dokáže na dobrou práci navázat a úroveň si udržet či zvyšovat. Stejné otazníky je třeba připojit i k otázce na alba, jež vzejdou z hlubin internetu. Budou potřebovat silnou osobnost, která dokáže přijít s vlastní vizí, aby jejich existence nebyla omezena na dobu podpory major labelů. Asap je přibližně v polovině cesty a další výzvy budou mnohem náročnější.

Info

Asap Rocky - Long. Live. ASAP (A$AP Worldwide/Polo Grounds Music/RCA Records, 2013)
www.asvpxrocky.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Silné texty a melodický chaos (Labasheeda)

Markéta Kovaříková 21.12.2023

Stejně jako láska, která je ústředním motivem některých písní, může i album působit chaoticky, občas depresivně, dokáže vyvolat smutek, ale zároveň zalít pocitem štěstí.

Velký žal malé duše (S večerem přichází tíseň)

Barbora Klempířová 19.12.2023

Nizozemská autorka Marieke Lucas Rijneveld získala v roce 2020 Mezinárodní Man Bookerovu cenu za své z části autobiografické dílo S večerem přichází tíseň.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace