Články / Recenze

Asap Rocky: Už je pryč éra laciného mainstreamového pozlátka?

Asap Rocky: Už je pryč éra laciného mainstreamového pozlátka?

Jakub Šíma | Články / Recenze | 11.02.2013

Asap Rocky, vlastním jménem Rakim (Rakim!) Mayers, je první velkou vlaštovkou cloudrapové vlny. Přestože je na závěry příliš brzy, v mnohém naznačuje úskalí scény. Prvním do očí bijícím faktem je jeho nahrávací smlouva na tři miliony dolarů. To znamená dvě věci. Major labely mají důvěru v rapové talenty a nebojí se do nich investovat. A: už je pryč éra laciného mainstreamového pozlátka, které vytvářelo falešný obraz hip hopu jako nablýskaného a plytkého onanování nad vlastním egem a zlatými řetězy. Asap jde jinudy. Pozlátko nechybí, ale je jiné, míchané se špínou ulice a temnými zákoutími vlastního já a osobní historie. Zatímco Wiz Khalifa se ukazuje být jen další padající hvězdičkou, která neunesla tíhu peněz a na novém albu nezní zrovna duchaplně, Asap je příslibem trvanlivosti. Srovnání vyznívá ještě zajímavěji s ohledem na Kendricka Lamara a Dannyho Browna. Lamar přesvědčil silou a úrovní svého konceptu, kterým se nevyhnul komparacím s Nasovým Illmatic, a Danny Brown vládne supermocnou flow.

Všichni tři reprezentují současný směr nové hiphopové vlny, ale jen Asap přichází jako reprezentant ryze cloudrapové reality. To nastoluje otázku obecnější: může cloud rap obstát ve srovnání s charakteristickým zvukem regionů či labelů? Východ, západ, středozápad, jih, konkrétní města a labely tradičně vystupují jako zástupci specifických hudebních podob. Cesta internetu nabízí dva způsoby, jak se s regionalismem vypořádat. Jednodušší cesta „od všeho trochu“ je od začátku odsouzena k neúspěchu, a tak nezbývá, než si vypracovat vlastní zvuk. Jak se s takovou výzvou Asap vypořádal?

Vokálně je Asap Rocky v lehčím nadprůměru. Umí si pohrát s intonací a pomlkami, ale slovem „spektakulární“ se jeho projev označit nedá. Jednoznačně mu sedí pomalejší beaty s intergalaktickými náladami a průlety kolem planet, za celou desku zrychlí pouze jedinkrát ve skrillexovské Wild for the Night. Kvalitní beat dokáže dobře osedlat, ale slabší nezachrání a na splašenější rovnou zapomeňte. Ani hlas nezní nijak výjimečně, vokální projev není nejsilnější zbraní desky. Pokud by za mikrofonem předváděl podobné kousky jako Danny Brown, Busta Rhymes nebo třeba Q-Tip, viděl bych jeho budoucnost mnohem růžověji (ale o tom později).

Texty nepůsobí špatně. Vzhledem k tomu, že se jedná o debut podpořený smlouvou s naditým honorářem, Asap se s tímto úkolem vypořádal poměrně zdatně. Nedokázal se sice vyhnout všem klišé a místy zní předvídatelně, ale takových míst není příliš a pozitiva převažují. Drobné rebélie, špinavé příběhy, ale i nezbytné „pussy, money, weed“. I komerčně otřepané náměty jsou pojednány s „citem pro špínu a zvrhlost“. Spojení pozlátka se špínou působí zajímavě a poskytuje dobrý vhled do Asapova uvažování. Osobnější roviny nescházejí, ale nejsou nosným prvkem, spíš temným zrcadlem, od něhož se pozlátko odráží. Zrcadlem pokřiveným, místy rozbitým, vrhajícím temně zakalený obraz.

Obraz, ke kterému ladí synteticky založené beaty. Naleštěný vesmírný koráb se kodeinově šine po nejrůznějších částech galaxie, aby zaparkoval v nejbližším nevěstinci nebo doplnil zásobu drog. Sestava mladších i prověřených producentů dala k dispozici beaty, z nichž Asap vhodně vybral a vyhnul se zbytečné různorodosti, která by tříštila album. Hlavní devízou alba je jeho celistvost, soudržnost. Nic příliš nevyčnívá, ani neschází. I sestava hostů je zajímavá. Asap povolal do zbraně většinu svých hvězdných současníků a to především do posse cutu 1 Train. Zároveň si tím na sebe upletl bič, jelikož většina hostů zní lépe než sám Asap, což je patrné na hostovačkách Schoolboye Q a Kendricka Lamara, kteří verbální ekvilibristikou nechávají Asapa ve svém stínu.

Přestože mám k desce výhrady, jako celek drží nadprůměrnou úroveň, což podtrhává fakt, že se jedná o debut. Nevyhnutelně se však objevují otazníky, jestli dokáže na dobrou práci navázat a úroveň si udržet či zvyšovat. Stejné otazníky je třeba připojit i k otázce na alba, jež vzejdou z hlubin internetu. Budou potřebovat silnou osobnost, která dokáže přijít s vlastní vizí, aby jejich existence nebyla omezena na dobu podpory major labelů. Asap je přibližně v polovině cesty a další výzvy budou mnohem náročnější.

Info

Asap Rocky - Long. Live. ASAP (A$AP Worldwide/Polo Grounds Music/RCA Records, 2013)
www.asvpxrocky.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Making me sparkle (Blue Hawaii)

Karolina Veselá 23.02.2020

Nostalgicky se vracejí k hudbě svého mládí, a tak něžné a snové vokální party podkládají tranceovými a garageovými beaty.

Trefa do černého (Punisher MAX 2: Bullseye)

3DDI3 22.02.2020

Bullseye je díl, ve kterém Aaron malinko ustoupil od akce a přidal na psychologické hutnosti. Celek připomíná střet kladiva s trhavinou.

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.