Články / Recenze

Asap Rocky: Už je pryč éra laciného mainstreamového pozlátka?

Asap Rocky: Už je pryč éra laciného mainstreamového pozlátka?

Jakub Šíma | Články / Recenze | 11.02.2013

Asap Rocky, vlastním jménem Rakim (Rakim!) Mayers, je první velkou vlaštovkou cloudrapové vlny. Přestože je na závěry příliš brzy, v mnohém naznačuje úskalí scény. Prvním do očí bijícím faktem je jeho nahrávací smlouva na tři miliony dolarů. To znamená dvě věci. Major labely mají důvěru v rapové talenty a nebojí se do nich investovat. A: už je pryč éra laciného mainstreamového pozlátka, které vytvářelo falešný obraz hip hopu jako nablýskaného a plytkého onanování nad vlastním egem a zlatými řetězy. Asap jde jinudy. Pozlátko nechybí, ale je jiné, míchané se špínou ulice a temnými zákoutími vlastního já a osobní historie. Zatímco Wiz Khalifa se ukazuje být jen další padající hvězdičkou, která neunesla tíhu peněz a na novém albu nezní zrovna duchaplně, Asap je příslibem trvanlivosti. Srovnání vyznívá ještě zajímavěji s ohledem na Kendricka Lamara a Dannyho Browna. Lamar přesvědčil silou a úrovní svého konceptu, kterým se nevyhnul komparacím s Nasovým Illmatic, a Danny Brown vládne supermocnou flow.

Všichni tři reprezentují současný směr nové hiphopové vlny, ale jen Asap přichází jako reprezentant ryze cloudrapové reality. To nastoluje otázku obecnější: může cloud rap obstát ve srovnání s charakteristickým zvukem regionů či labelů? Východ, západ, středozápad, jih, konkrétní města a labely tradičně vystupují jako zástupci specifických hudebních podob. Cesta internetu nabízí dva způsoby, jak se s regionalismem vypořádat. Jednodušší cesta „od všeho trochu“ je od začátku odsouzena k neúspěchu, a tak nezbývá, než si vypracovat vlastní zvuk. Jak se s takovou výzvou Asap vypořádal?

Vokálně je Asap Rocky v lehčím nadprůměru. Umí si pohrát s intonací a pomlkami, ale slovem „spektakulární“ se jeho projev označit nedá. Jednoznačně mu sedí pomalejší beaty s intergalaktickými náladami a průlety kolem planet, za celou desku zrychlí pouze jedinkrát ve skrillexovské Wild for the Night. Kvalitní beat dokáže dobře osedlat, ale slabší nezachrání a na splašenější rovnou zapomeňte. Ani hlas nezní nijak výjimečně, vokální projev není nejsilnější zbraní desky. Pokud by za mikrofonem předváděl podobné kousky jako Danny Brown, Busta Rhymes nebo třeba Q-Tip, viděl bych jeho budoucnost mnohem růžověji (ale o tom později).

Texty nepůsobí špatně. Vzhledem k tomu, že se jedná o debut podpořený smlouvou s naditým honorářem, Asap se s tímto úkolem vypořádal poměrně zdatně. Nedokázal se sice vyhnout všem klišé a místy zní předvídatelně, ale takových míst není příliš a pozitiva převažují. Drobné rebélie, špinavé příběhy, ale i nezbytné „pussy, money, weed“. I komerčně otřepané náměty jsou pojednány s „citem pro špínu a zvrhlost“. Spojení pozlátka se špínou působí zajímavě a poskytuje dobrý vhled do Asapova uvažování. Osobnější roviny nescházejí, ale nejsou nosným prvkem, spíš temným zrcadlem, od něhož se pozlátko odráží. Zrcadlem pokřiveným, místy rozbitým, vrhajícím temně zakalený obraz.

Obraz, ke kterému ladí synteticky založené beaty. Naleštěný vesmírný koráb se kodeinově šine po nejrůznějších částech galaxie, aby zaparkoval v nejbližším nevěstinci nebo doplnil zásobu drog. Sestava mladších i prověřených producentů dala k dispozici beaty, z nichž Asap vhodně vybral a vyhnul se zbytečné různorodosti, která by tříštila album. Hlavní devízou alba je jeho celistvost, soudržnost. Nic příliš nevyčnívá, ani neschází. I sestava hostů je zajímavá. Asap povolal do zbraně většinu svých hvězdných současníků a to především do posse cutu 1 Train. Zároveň si tím na sebe upletl bič, jelikož většina hostů zní lépe než sám Asap, což je patrné na hostovačkách Schoolboye Q a Kendricka Lamara, kteří verbální ekvilibristikou nechávají Asapa ve svém stínu.

Přestože mám k desce výhrady, jako celek drží nadprůměrnou úroveň, což podtrhává fakt, že se jedná o debut. Nevyhnutelně se však objevují otazníky, jestli dokáže na dobrou práci navázat a úroveň si udržet či zvyšovat. Stejné otazníky je třeba připojit i k otázce na alba, jež vzejdou z hlubin internetu. Budou potřebovat silnou osobnost, která dokáže přijít s vlastní vizí, aby jejich existence nebyla omezena na dobu podpory major labelů. Asap je přibližně v polovině cesty a další výzvy budou mnohem náročnější.

Info

Asap Rocky - Long. Live. ASAP (A$AP Worldwide/Polo Grounds Music/RCA Records, 2013)
www.asvpxrocky.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?