Chyba jako náznak změny: Galerie Průchod nekončí

O smělém počinu brněnského výtvarníka Adama Smolka, který hledal alternativu k aktuální galerijní situací a rozhodl se v lednu tohoto roku osvěžit veřejný prostor instalací svých velkoformátových grafik, nadšeně psala celá řada lokálních médií, včetně Full Moonu. Vedle originálních snah umožnit umělcům vystavovat alespoň v menším měřítku – příkladem budiž královehradecká iniciativa Umění do výloh, je to jedna z mála aktivit, které autorům zprostředkují interakci s běžným galerijním konzumentem umění, byť stále trochu vzdálenou a oproti běžné podobě velmi úspornou. Na stěnách veřejného městského průchodu domem č. 212 na křižovatce ulic Údolní a Úvoz výstava bez nehody vydržela celé tři týdny.

Po dernisáži výstavy Adama Smolka, kdy bylo potřeba nechat prostor improvizované galerie „vydechnout“, obydlel průchod nový výtvarník s novým konceptem. David Kozák je umělec pracující se širokou paletou vyjadřovacích prostředků zahrnující krom malby a grafiky také elektronickou hudební produkci. V galerii představil kolekci černobílých abstraktních grafik, které vznikly digitální modifikací chybových hlášek starého stolního počítače.

Kozák nevnímá chybu jako něco negativního, naopak ji vyhodnocuje jako náznak změny, vykročení z obvyklého a předpokládaného rámce. Výstava s názvem tERRitORium zero nabízí kolemjdoucímu metaforu aktuální celosvětové situace: na první pohled se zdá, že systém běží dál a funguje; přes obrazovku reality ale občas problikne něco, s čím nepočítáme, a může nás to z dlouhodobého hlediska překvapit či vykolejit.

Zobrazit
9 fotografií

Na chybu lze nahlížet jako na odchylku od normy. Jestliže však umístíme dostatečné množství chyb vedle sebe, najednou se stávají určující normou, zatímco jako odchylka může být vnímána právě ona normalita, která je nyní vůči chybám v menšině. Instalace pracuje s ideou ztráty kontextu, doplňováním hluchých míst vlastními, často zkreslenými hypotézami, které mohou být do značné míry pouze projekcemi našich podvědomí, a s tím spojenou nejistotou a nervozitou. David Kozák si je nejistoty existence velmi dobře vědom, přijímá ji za svou a dává jí ve své tvorbě potřebný prostor.

Rozmisťování děl v prostoru průchodu probíhalo v pozdních večerních hodinách, a to zejména proto, aby bylo minimalizováno riziko shromažďování osob a zbytečně se nezvyšovalo riziko přenosu koronaviru. I to bylo důvodem, že se o noční aktivitu začala zajímat městská policie. Umělci byli konfrontováni s tím, jak jednoduché je dostat se z rubriky Kultura do sekce Zločiny a soudy - prostřednictvím této situace na vlastní kůži prověřili vratkou hranici mediálního prostoru. Tato „chyba“, kterou svým nočním vstupem do veřejného prostoru udělali, tak vlastně neplánovaně provázala koncept výstavy s procesem jejího umisťování.

Díky předčasně ukončené instalaci významně akcelerovala komunikace s majitelem objektu – městem Brnem, které proměnu veřejného prostoru v Galerii Průchod otevřeně podpořilo a učinilo vstřícné kroky vedoucí ke spolupráci a dekriminalizaci tohoto kulturně neotřelého projektu.