Články / Rozhovory

Aleš Macenauer (Zapomělsem): Pro mě je důležitá upřímnost a přirozenost

Aleš Macenauer (Zapomělsem): Pro mě je důležitá upřímnost a přirozenost

Mária Karľaková | Články / Rozhovory | 06.07.2021

Pod aliasem Zapomělsem vystupuje se svým alternativně folkovým projektem Aleš Maceunauer, který vydal na jaře jednu z nejzajímavějších žánrových desek letošního roku, nazvanou Měsíc ve váze. Osobitá poetika, nostalgická atmosféra i decentní elektronika, stejně jako Ondřej Ježek ve studiu Jámor a několik hostujících muzikantů, to vše se na nahrávce podepsalo. V letním dvojčísle Full Moonu jsme s Alešem přinesli obsáhlý rozhovor, toto berte jako subtilní teaser, v němž jsme probrali pár dalších témat. Naživo můžete Zapomělsem vidět a slyšet na festivalu Boskovice anebo na prachatické akci Vivat Vila.

Tvoj nový album Měsíc ve váze ako celok pôsobí vyrovnane. Príde mi to ako niečo, čoho by sme po rozchode chceli dosiahnuť všetci. Pocit nekonečnosti, pochopenia, uzavretia toho obdobia do časovej kapsuly. Je tvorba terapia?

Ano, bylo to totálně terapeutický, i když v tu dobu jsem o tom takhle nepřemýšlel a nebylo to záměrný. Moc vyrovnanej jsem tehdy nebyl, ale zároveň nejsem typ, co by se dlouhodobě v něčem utápěl, takže nějakou míru naděje dávám do hudby asi automaticky ze svý povahy. No a cesta z rozchodu vedla nějak podvědomě přes napsaní těchhle písniček, ve kterých jsem situaci reflektoval a nacházel vnitřní balanc a odpovídal sám sobě na otázky, který si pokládáš, když se ti z života ztratí jedna z velkejch jistot.

Prečo si sa rozhodol nenahrávať album sám, ako to bolo doteraz?

Napřed jsem si myslel, že ho nahraju sám, ale když jsem to měl hotový, zjistil jsem, že mě na těch písničkách už nic nepřekvapuje, že je všechno až moc na svým místě, až moc tak, jak jsem si to představoval. Chyběl tomu živej proud. Takže jsem pozval pár lidí a všechni svoje party dost improvizovali a vneslo to tam krásnou spontaneitu.

Hosťov na nahrávke si oslovoval sám?

Jojo, vybíral jsem z čistě kamarádskýho okruhu, nechtěl jsem do intimního prostoru pouštět někoho úplně cizího. Na bicí a všechny možný perkuse, včetně igelitovýho sáčku s hmoždinkama, hraje Regál a na trubku Lukáš, oba z Priessnitz, z Jeseníku. Ženský hlasy zpívá Prune, se kterou jsme odehráli hodně společnejch dvojkoncertů. A banjo nahrál Tadeáš ze Severního nástupiště, kterýho jsem potkal během léta, kdy jsem Měsíc ve váze nahrával, na festivalu Z/lom.


Od nahratia albumu je to už nejaká doba. Ako Měsíc ve váze vnímaš s odstupom času?

Pro mě je ta deska takovej deníček druhý poloviny roku 2019 a první poloviny 2020. Když jsem cejtil, že se fáze začala uzavírat, tak jsem to nahrál, to bylo léto 2020. Pak se dohrávali hosti, Ondřej Ježek míchal a nějakou chvilku ještě trvalo, než to mohlo vyjít. A je zajímavý, že to takhle do nějaký míry je asi vždycky, že kapela něco vydá a pro lidi je to nový, ale už to vlastně často vůbec není to místo, kde se kapela aktuálně nachází. Takže obsahově je to někde, kde už nejsem. Přirozeně s tím, jak plyne čas, máš větší nadhled a odstup. Ale s deskou jako s celkem jsem furt spokojenej. Vlastní věci se zpětně moc poslouchat nedají, ale když Měsíc vyšel, tak jsem ho několikrát projel a sadisticky hledal místa, kde je nějaká chyba nebo kde se to dalo udělat jinak a líp. Ale i když bych teď takovouhle desku už nenapsal nebo bych to zaranžoval jinak, asi bych na tom zpětně nechtěl nic měnit. Je to věrnej odraz toho, kde jsem byl před tím rokem až dvěma, hudebně i obsahově.

Na prebale albumu je maľba od Jakuba Königa, prečo si sa rozhodol osloviť práve jeho? Poznali ste sa už skôr?

Jakubovy různý projekty jsem sledoval dlouho. Během toho roku, co jsem skládal desku, jsem si dost ulítával na jeho vizuálech a přišlo mi, že mezi jeho obrazama a mýma písničkama je společná vlna, že se tam objevujou podobně pojatý podobný témata. Takže pak bylo přirozený ho oslovit. No a Kuba k mý radosti řekl, že jo, že o mně taky věděl a že obal chtěl dycky zkusit. A myslim, že to nacítil a trefil úplně přesně.

Rozmýšľal si nad živou reprodukciou? Poprípade poskladať celú nástrojovku a ďalší album nahrať ako kapela? Naskakuje mi práve Kittchen alebo J and the Cold Cold Nights, ktorí sa podobne rozrástli. Otázka je, či nenastane problém v rozprestreni intimity výpovedi medzi celú kapelu, keď vpustíš do tvorivého procesu ďalších hudobníkov...

Ony jsou ty písničky aranžovaný tak, že se dají celkem plnohodnotně zahrát i sólově, ale primárně budeme hrát ve dvoučlenný verzi. Vlastně to pro mě bylo během nahrávání celkem důležitý, držet to v nějaký rozumný míře. Nedělat písničky zbytečně velký, nezaplácat to. Plánujou se křty, na ty se možná podaří seskládat větší kapelu, snad aspoň hosti, co jsou na desce. Ale dělat z toho vyloženě kapelu i na proces tvorby není v plánu právě proto, že Zapomělsem vnímám jako prostoro, kde se můžu filtrovat, prostě deníček. Ale nikdy neříkej nidy, může se to stát. Ty spolupráce byly skvělý. Jak pocitově, tak i po tý stránce, že to desce hodně prospělo. Takže bych to i dál viděl na koncept hostů.

Ešte donedávna som sa stretávala s tvrdením, že písať v češtine je zložité, že za angličtinu veľa schováš, nemusíš si dávať s textom toľko záležať, no posledných niekoľko rokov je obroda českých textov čím ďalej väčšia. Práve intímne spovede vznikajú čoraz viac. Si na seba prísnejší v rodnom jazyku alebo nie je inej cesty a témy, z ktorých sa vypisuješ, skrátka rodný jazyk potrebujú?

Pro mě by byla angličtina nepřirozená. Necejtil bych se u toho ve svý kůži. Obecně mě moc nebaví, když český kapely zpívaj anglicky, ale některý chápu. Návrat češtiny taky pozoruju a zdá se mi, že to začíná bejt sympaticky uvolněný, že se nějak ztrácí ta tendence, že když píšeš česky, tak to musí mít nějakou hloubku a poetiku. Že to začíná bejt dost civilní a spontánní, což mi přijde supr.

Autenticita, alebo umenie, umeleckosť?

Hmm, řekl bych oboje, ale radši autenticita! Pro mě je v hudbě strašně důležitá upřímnost a přirozenost. Těší mě, když cejtim, že to je dělaný upřímně, že to je upřímný vyjádření těch lidí, co to dělaj. A je jedno, jestli je to rádiovej pop nebo avantgardní techno.

Info

Zapomělsem
Bandcamp

živě:
Boskovice
8.–11. 7. 2021 Boskovice
web festivalu

Vivat Vila #2
23.-24. 7. 2021
Živá vila, Prachatice
fb event

foto © vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Marián Tesák (Flaam festival): Tento rok je line-up bez akéhokoľvek kompromisu

Michal Pařízek 09.08.2022

Letos se v Nitře představí například Sega Bodega nebo HMLTD, ale také mexická producentka LDY OSC nebo Hyphen Dash, ukrajinská odpověď na slovutné Badbadnotgood.

Andrej Awo Štepita (Tanečno): Obdivujem aktivitu každého v umeleckej sfére

Maria Pyatkina 08.08.2022

Jaké to je organizovat multižánrovou taneční akci ve vzdáleném slovenském městě? A na co se můžeme těšit příští týden v Námestovu? Vypráví organizátor Tanečna Andrej Awo Štepita.

Stone Smoker: Lepší holá louka, než se podřizovat

Anna Baštýřová 06.08.2022

Barvičky, třpytky, tanec, psychedelické projekce i hudba. To je festival Stone Smoker. Rozhovor s pořadateli.

Keoni: Přimět lidi přemýšlet

Kristýna Šaarová 27.07.2022

Keoni hledá inspiraci v sexu, Bohu, vesmíru a spojení s vyšší podstatou bytí. Texty jdou ruku v ruce se směsí hudebních stylů, které se v každém tracku slévají v jednolitý…

Voice of Baceprot: Náš hlas bude silnější a hlasitější!

Barbora Števanka Kadlíčková 09.07.2022

Kapela mladých Indonésanek pocházejících z konzervativní muslimské komunity neměla zdaleka jednoduchou cestu za svým hudebním snem. Rozhovor. Živě na Colours.

Kalandra: Přijmout sebe sama a svůj díl zodpovědnosti

Barbora Števanka Kadlíčková 30.06.2022

Čtveřice, pohybující se na pomezí alternativního popu s vlivy rocku a folku a s odzbrojujícím hlasem Katrine Stenbekk v popředí, letos na Colours of Ostrava. Rozhovor.

Osheyack: Předpandemická podoba klubové zábavy je ta tam

Václav Valtr 24.06.2022

Po deseti letech strávených v Šanghaji se Osheyack stěhuje pryč a vydává album, které je jakousi labutí písní za jeho pobytem. Rozhovor před koncertem ve Fuchsu2.

Daniel Romano: Žádné potěšení by nemělo být proviněním

Adéla Polka 23.06.2022

Rozhovor o tom, co bylo a je country, jak si stojí kanadská hudební scéna, ale také malé nahlédnutí do přísných pracovních postupů.

Matěj Velek (Kasárna Karlín): Zažil jsem neuvěřitelné věci

Jarmo Diehl 22.06.2022

Klasicistní pětipodlažní vojenská budova z roku 1844, která zůstala v téměř původním stavu? Kasárna Karlín slaví pod patronací Pražského centra páté narozeniny a my chceme být u toho. Rozhovor.

Marcin Dubrawski (Dr. Fleischman): Hodně všeho kromě metalu!

redakce 31.05.2022

Dr. Fleischman chystají v Česku hned dva koncerty. Chvíli na zodpovězení pár otázek si udělal Marcin Dubrawski, který v kapele hraje na bicí a má na starosti texty.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace