Články / Sloupky/Blogy

Art Side of the Moon (na doma): Kreativní tenzi ani virus neochromí

Art Side of the Moon (na doma): Kreativní tenzi ani virus neochromí

Petra Juráčková | Články / Sloupky/Blogy | 29.03.2020

Kreativní tenzi ani virus neochromí. Řada hudebníků, herců a dalších umělců všeho druhu zásobuje internet neustálým přísunem svého karanténního umění. Ani instituce jako galerie nezůstávají pozadu. I přesto, že padly na obětní oltář jako jedny z prvních, netrucují a nabízí své sbírky k online prohlídkám. Možností je více, od online katalogů po virtuální procházky galerijními interiéry. Nejprve doporučíme něco ze zahraniční nabídky, protože tam se asi jen tak nepodíváme.

Začněme s Anglií. Ta sice nedisponuje s tolika zvučnými uměleckými jmény jako například renesanční Itálie či avantgardní Francie, zato má ikonické galerie. Příjemným faktem je, že většina z nich zpřístupňuje své sbírky zcela zdarma. Z pestrého výběru stojí za zmínku síť galerií Tate.

Tate Gallery zahrnuje čtyři instituce po celé Anglii. Dvě z nich, Tate Modern a Tate Britain, se zabydlely přímo v Londýně, Tate Liverpool v místě názvu odpovídajícím a Tate st Ives v Cornwallu. Dominantou celé čtveřice je ctihodná Tate Modern. Sbírky moderního umění jsou umístěny do monumentální továrny, která je učebnicovým příkladem konverze industriální architektury. Budovu projektoval architekt Giles Gilbera Scott. Ten je mezi muzikology znám díky své další industriální stavbě Battersea Power Station, již si vybrali Pink Floyd pro obálku alba Animals. Hned v závěsu za Tate Modern se hlásí Tate Britain se svojí sbírkou historického a moderního britského umění. Instituce Tate nabízí na svém centrálním webu digitalizované sbírky – galeriemi se sice virtuálně neprocházíte, zato si můžete prohlédnout jakýsi online katalog poskytující komplexní přehled o tom, co v které Tate naleznete.

Itálie, epicentrum výtvarného umění, rozhodně netrpí na nedostatek jmen, která rezonují uměleckým světem. Ve středu renesanční Florencie se nachází nejstarší evropská galerie Uffizi, která rovněž zve na virtuální procházku zcela vylidněným palácem. Impozantní je sama budova galerie. Palác Uffizi je dílem umělce a životopisce Giorgia Vasariho, který jej navrhl v intencích dobových představ o renesanční architektuře. Budova, která původně sloužila jako úřad (ufficio = kancelář), se stala přístřeškem největší sbírky renesančních a barokních mistrů z Itálie a Zaalpí, jako jsou da Vinci, Giotto, Botticelli, Cranach, Dürer, Michelangelo, Raffael, Tizian, Caravaggio či Rembrandt. Za největší galerijní lákadla jsou považovány obrazy Zrození Venuše od Sandra Botticelliho, Zvěstování a Klanění mudrců Leonarda da Vinciho nebo údajně nejerotičtější socha pocházející z 1. století před Kristem, pojmenovaná podle svých majitelů Madona Medici.

Velikaja Rus. Velké Rusko má velkou galerii s velkou sbírkou založenou velikou Kateřinou. Ermitage – „osamělé místo“, to sedí. Petrohradská ermitáž se svými exponáty činícími tři miliony artefaktů jednoznačně zapisuje na jedno z prvních míst, co se kvantity i kvality týče (konkuruje jen Louvre v Paříži). Počítačovou štvanici za uměním si můžete zapařit v petrohradském Zimním paláci či dalších budovách, ve kterých instituce sídlí.

Teď velkým skokem přes Atlantik. Zaměřme se na dvě zaoceánské instituce sídlící v New Yorku, a to Muzeum moderního umění (MoMA) a Metropolitní muzeum. Založit Muzeum moderního umění byl nápad tří žen (Abby Aldrich Rockefellerové, manželky Johna D. Rockefellera mladšího, a jejích dvou přítelkyň), plynoucí z absence instituce zaštiťující moderní umění na americké půdě na konci dvacátých let minulého století. Tento počin nabyl kolosálních rozměrů a MoMa je jednou z nejvlivnějších institucí moderního umění na světě, součástí jejíž sbírek je i František Kupka či František Drtikol. MoMA, podobně jako britská Tate, nabízí internetovým divákům pouze digitalizované sbírky.

Do svých interiérů nás však vpustí Metropolitní muzeum umění – nejstarší a největší muzeum v USA, ležící symbolicky na páté avenue, obsahuje prostě všechno, multikulturní Amerika zde předvádí své umělecké portfolio od Velkého třesku po současnost. Na počátku stála opět americká kulturní frustrace ze závislosti na evropské tradici. Paradoxem je, že nápad na jeho založení, vznikl právě v Evropě – Paříži. Zde se sešla skupinka intelektuálů v čele s Johnem Jayem, kteří diskutovali o možnostech americké kulturní emancipace založením vlastního muzea. Tuto vizi roku 1870 naplnili. V současnosti muzeum disponuje dvoumilionovým sbírkovým fondem a mimo vystavených exponátů nabízí i meditační zahradu, která byla vytvořena čínskými mistry za pomocí jejich autentických stavebních technik a nástrojů.

A na závěr zpět do Evropy. Kdo je v tuhle dobu málo depresivní, může si aplikovat koncentrovanou dávku přímo do žíly. Sever kromě black metalu triumfuje výtvarným naturalismem a expresionismem v podobě Edvarda Muncha. Munchovo muzeum v Oslu nabízí kompletně digitalizovanou tvorbu tohoto umělce, který mu svou sbírku odkázal. Diskutabilní je sama budova muzea, která podle veřejnosti není dostatečně důstojná s ohledem na umělcův význam.  Na popularitě jí nepřispělo ani to, že z ní byl v roce 2004 ukraden jeden z Munchových Výkřiků. Ten se do galerie nakonec vrátil a radnice schválila výstavbu nové budovy, která bude vhodněji reprezentovat odkaz tohoto velikána skandinávské introspekce.

Na závěr ještě jeden užitečný odkaz na projekt Arts & Culture, který nabízí další tipy, kam v době karantény „cestovat“ za uměním a kulturou.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.

Šejkr na doma: Nedělní kino

Michal Pařízek 26.04.2020

Dnes to trochu odlehčíme filmovými tipy. Máme neděli a lenošení u obrazovky se prostě nabízí.

Šejkr na doma: „Now here's a little story, I've got to tell...“

Michal Pařízek 25.04.2020

Bylo to 23. února roku 1995. Polovina devadesátých let nebylo moje úplně nejlepší období, moc jsem toho nedělal a to, co jsem dělal, mě moc nebavilo.