Články / Sloupky/Blogy

Hádanky z Utrechtu #4: Zase jiné, zase nejlepší

Hádanky z Utrechtu #4: Zase jiné, zase nejlepší

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 13.11.2023

Boiler Room set londýnské DJky Zakie Sewell je definicí elegance a jemnosti, vybraná selekce tracků v kombinaci s dokonalými dovednostmi v mixu je okouzlující. V roce 2019 šlo o zahřívací set před koncertem Kokoroko, v neděli v noci jako poslední vystupující letošního Le Guess Who? vůbec čelila Zakia nejen davu rozjetému čtyřdenní lukulskou hostinou, ale taky srovnání s až nebezpečně gradujícím setem své francouzské kolegyně Crystallmess. Jenže ne vždycky je třeba skákat, Zakia si několik stovek tančících záhy omotala a do sálu Pandora postupně proudili další. Snažil jsem se udržet, co to šlo, ale už neposlouchal ani mozek ani tělo. Nejvyšší čas, Le Guess Who? 2023 byl ve finále.


Od prvního pohledu do časového plánu bylo jasné, že neděle bude nejhorším dnem, v aplikaci jsem měl vyznačeno skoro všechno. Jako každý rok, poslední den nejde vydržet všechno, zážitků je příliš a příliš silných. Například letošní poctu nedávno odešlému Pharoahu Sandersovi více méně prokecám s Barrym Spoorenem z tiskového oddělení festivalu. Naše nedělní setkání nad sklenkou vína už jsou de facto tradicí, vždycky si slibujeme, jak to bude jinak, a nakonec to skončí u sotva dvaceti společných minut poslední den. Koncert Sanderse pár let zpátky patří ke klíčovým momentům celé historie utrechtského festivalu, kde jinde by taky k podobné poctě mělo dojít. A skutečnost, že šlo spíš o jam session na známá témata, na tom nic nemění.


Ana Frango Elétrico o pár minut později zasahuje hlouběji, sice je to trochu jiný koncert, než jsem čekal, ale hutný groove, který čtveřice hudebníků produkuje, by jim mohl leckdo závidět. Letošní deska Me Chama De Gato Que Eu Sou Sua je hodně ovlivněná 80s soundem, živě šlo spíš o notně utažené funky, ale v pořádku. Koncert Naly Sinephro jsem chtěl vyměnit za vyhlášený ramen v místní restauraci Sanju, nakonec to nedopadlo a bylo to dobře. Na show jedné z kurátorek letošního ročníku (právě díky ní zde hrály nejen zmíněné Zakia nebo Crystallmass, ale třeba i Model/Actriz, pro mnohé jeden z vrcholů letošního ročníku) do Groote Zaal se skoro nešlo dostat, takže s kamarádkami ze Slovenska zabíráme místo na téměř nejvyšším balkoně pod střechou, ale po pár minutách mizím a jdu se nacpat na plochu. Seance, která se ani na Le Guess Who? nevidí tak často. Podobné vibrace je třeba cítit i nohama, místní parkety k tomu vybízí. Nala Sinephro své spoluhráče jemně ovládá decentními pokyny prstů, od spirituálního jazzu se přes ambientní momenty elegantně dostávají až k jakémusi space groovy, další z těch intenzivních a těžko popsatelných zážitků, po kterých je třeba chvilku vydýchávat. Ale copak to jde, když o dvě patra výš začínají Irreversible Entanglements nebo BITOI?


Le Guess Who? letos dali dohromady krásně vyvedený magazín na křídě o několika desítkách stran, který prezentuje historii i současnost festivalu. Od Barryho dostávám jeden výtisk se slovy: „Tak konečně vím, co to je za práci, a jestli tohle děláte každý měsíc, tak nechápu nic.“ Ne, není to úplně na místě, ale potěší to. Le Guess Who? má za vzor spousta dalších přehlídek, o suverénním postavení té utrechtské svědčí nejen dokonalé propojení s městem (i když vše není tak pěkné, jak to vypadá zvenčí), ale hlavně invenční a naprosto dotažená práce s publikem, které organizátoři a dramaturgové neustále nutí posouvat hranice vnímání. Na setu Pedra Ricarda na sebe mávneme s ředitelem Bobem van Heurem, je evidentně unavený, ale radost z dalšího povedeného ročníku nezapře. Razítkem kvality a potvrzením dobré práce je v neděli v jednu odpoledne spuštěný předprodej na další ročník – dvě třetiny celofestivalových vstupenek se vyprodalo za několik hodin. Už máte ten svůj?

Cestou do hotelu si vyčítám, že jsem nevydržel do konce setu Zakie Sewell, ale ráno si za to poděkuju. Zase mám pocit, že jsem stihl sotva polovinu toho, co jsem chtěl, nemluvě o vynechání koncertů Alana Sparhawka, Toma Skinnera nebo Armand Hammer. Ano i to jde na akci, na které je show legendárních Stereolab jednou z těch nejobyčejnějších.

Info

Le Guess Who?
9.–12. 11. 2023
Utrecht, Nizozemí
web festivalu

foto © Lisanne Lentink

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #128: Hlavně aby to nebylo naposledy

Michal Pařízek 19.04.2024

Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…

Šejkr #127: Jak je důležité nevyhrát

Michal Pařízek 05.04.2024

O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…

Hudba pre každého a každý pre hudbu (Žižkovská noc 2024)

Zuzana Valešová 30.03.2024

Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace