Články / Reporty

Bert & Friends jsou SUPR

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 14.12.2019

Ve světě nasraně nihilistických protestsongů ibalgin na duši. Rostliny v zimě taky prospívají pod růžovým světlem, je jich plná MeetFactory na výstavě Manifest interpretativní třídy. Bude to večer plný hloubkové reflexe a analýzy symboliky uměleckého vystoupení? K čemu, když tady máme indiány, co rozdávají čínskými hůlkami kyselé želé bonbóny. Procítit a přijmout surreál a nesmysly dnešní doby se zdá být nejlogičtějším krokem.

Předkapela Hošty spolu s beatmakerem Pokoj25 prociťuje taky a ve svých komentářích mezi písničkami se vrací ke kamarádovi, co byl před Crossem zasažen pepřákem. Jejich hip hop je nabitý podobným typem ezoterické energie jako headliner, takže warm up na úrovni, i když lidí v publiku je zatím poskromnu. To se postupně mění u 7krát3, s barevným karaoke a stoupající teplotou v místnosti už ten pepřák taky prociťujeme.

Pokud jsem si před koncertem kladla otázku, co vlastně budou Bert & Friends hrát, když zatím vydali sedm písniček, tak je to vlastně úplně jedno, klidně by mohli hrát i déle a cokoliv. V Pink Lodge je tahle hudba normou popu, bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami. Tady u nás se musíme spokojit s nálepkou surreálného ezo synthpopu, který místy může vypadat parodicky, ale svůj vlastní žánr dotahuje do dokonalosti. Hudební invenci doplňuje vizuál, Bert každé písničce vytváří vlastní vesmír, a to i pomocí kostýmu, v průběhu koncertu jich vystřídá pět. Desku křtí Admirál z Plodů moří, který přicestoval z letního Chorvatska, vinyl polívá Vincentkou a následně hází do davu. Intimní verze této virální hitovky umožňuje si nejdřív naplno vychutnat disonance, až pak se transformuje do full party diskošky. Skladby, které Bert & Friends hrají mimo těch vydaných, jsou ještě výraznější přehlídkou konzervatoristických skills a poloimprovizované přídavky evolvují do psychedelic progrockových stěn v duchu King Crimson, pokud bychom se tedy nebavili o seriózní kultuře, ale o marshmallows. Marcipán na třípatrovém dortu.

Venku tma a mrzne, doma zapínám růžové lampy. Třeba jednou budeme ve vesmíru, kde je tohle mainstream. Do té doby si můžeme cpát do uší cukrovou vatu.

Info

Bert & Friends + 7krát3 + Hošty
11. 12. 2019 MeetFactory, Praha

foto: Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.