BFLMPSVZ (Hadem pro mého munga vs. Le Bain de Maid)

Split desky nejsou mrtvé a asi nikdy neumřou. Jsou častější na hardcore/crust/grindové scéně, ale výjimka potvrzuje SPLIT. Na CD Rikki-tikki-tavi to nyní potvrzují české sebranky Hadem pro mého munga (HPMM) a Le Bain de Maid (LBDM). Není přispěno rovným dílem v počtu brázd, ale kdo by to počítal.

HPMM přispěli více kusy své špatně zařaditelné instrumentální alternativv. Nejde o žádné usmrkance s mlíkem na bradě, slyšíme zkušenosti z dalších kapel, slyšíme téměř nekonečné žánrové rozpětí. Vyhranost vs. nevyhraněnost. I když je jejich podání čistě instrumentální, nemůžu se ubránit pocitu, že písně jsou napsány a zahrány s tím, že jednou budou i nazpívány. Za současného stavu vznikla nahrávka s razancí a šťávou i bez vokálu. Dokážou navodit náladu, kterou po chvíli rozbijí repetitivními prvky, zaslechnete vlivy gothic rocku (XIII. století). Nabízí se výtka k nehudební složce bílého releasu s krásným obalem, ale chabým ‘zbytkem‘, ovšem všeho do času. V ideálním světě se každý pídí, googlí, hrabe v moudrých análech internetů, aby si dokreslil mandalu, a až tam, až potom zjišťuje, že pojmenování skladeb je nadpis pro zhudebněné příběhy.

LBDM nastupují jen se dvěma songy a jejich post screamo kreslí za zavřenými víčky příběhy, koncept očíslovaných kapitol bolavé story jedou od začátku, tady už slyšíme kusé výkřiky. Vidím, ale nechci. Vyvstává problém přímo sisyfovský: tančit o architektuře táhlého tandemu skončí mimo rytmus, s okopanými palci u nohou. Kapela je v životní formě, což dokážete prožít i z nahrávky, ale pochopíte až na koncertě. Vše zahráno s velkou dávkou emocí, která se neztrácí, naopak s každým poslechem roste a ulpívá uvnitř. Le Bain de Maid jsou na splitku blíž svým hrdinům, než se běžně daří domácím kapelám. Vinyl? Ne kvůli snobství, jen pro dopsání příběhu, uzavření černého kruhu. Slyším, pamatuju…