Martin Řezníček | Články / Reporty | 22.07.2017
Největší kompliment pro kapelu je, když jde člověk kolem, zastaví, zaposlouchá se a zůstane po zbytek koncertu. To se letos stalo Rest in Haste. Pěvecký projev blížíce se Queens of The Stone Age, rocková dravost The Hives nebo Royal Republic a hutné spodky zamíchané v posthardcorové škatuli. Na Full Moon stagi skvělý začátek dne.
To, co dostalo v jazzovém klubu Bowieho, dostalo i velkou část publika pod parovodním potrubím v Ostravě. Řeč je o kapela Donnyho McCaslina. Bílá hvězda sice svítila invertními barvami, přesto celé publikum cítilo naléhavost Bowieho posledního desky, s níž je spojený. Kam až zabloudí melodie saxofonu, než se vrátí k originálnímu tématu písně? Je nekonečno cest, kterými je možno se vydat… Naštěstí se všchno obejde bez patosu a Lazarus je skutečnou poctou, ne jen pitomou vzpomínkou.
Na Colours je o rap a hip-hop poněkud nouze, čestnou výjimku tvoří Mutanti hledají východisko. Alternativní rap a trochu dance je v živém podání nakažlivé a nekompromisní, šikana, nenávist, násilí, mrdání, to je jen část hlavního záběru kapely. Více dovolí jen necenzurované texty a živelný projev.
fotogalerie z koncertu tady, tu i tamtudy
Další reminder Bowieho přichází prostřednictvím Benjamina Clementina. Jeho písně se odmotávají z tajuplné sítě těžko rozluštitelných pavučin, když ale začne komunikovat s publikem, zjišťujeme, že je jedním z nás. Zpíváme společně dvacetkrát (opravdu): „I’m sending my condolence / I’m sending my condolence to fear / I’m sending my condolence / I’m sending my condolence to insecurities,” a podvolujeme se diktátu a rozcvičce zpěváka, který se zprvu zdál tak introvertní. Nejde vždycky dát na první dojem...
Colours od Ostrava 2017
19. – 22. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava
foto © Anna Baštýřová
Jiří Přivřel 18.09.2024
Vodu ohřeju na plynu a na nádvoří hučí agregát. Vašek Adam z Jednoty je zcela nad věcí a ujišťuje mě, že dnešní program to utáhne...
Marek Hadrbolec 16.09.2024
Svítí tu bílý nápis Macocha, do uší se dere agresivní zvuk kytar a zpoza bubnů zběsile tepe srdce rokle.
Mimi Filova 12.09.2024
Samotná cesta na miesto činu, iba na skok z autobusovej stanice, ktorá je súčasťou skanzenu rozpadávajúcich sa slovenských staníc, predpovedá festival...
Jiří Přivřel 12.09.2024
Vodomil, GbClifford, ježunka, Gnäw, kuňka, Šimanský & Niesner... sobota u vody.
Václav Valtr 10.09.2024
Očekávání bylo poněkud zkaleno, když přišlo oznámení, že vokalista Rully Shabara nedostal vízum a Senyawa bude vystupovat jen v poloviční sestavě. Ta měla eso v rukávu.
Václav Valtr 09.09.2024
Heilung moc dobře vědí, co dělají, a tak pokud se cynickému divákovi občas honilo hlavou, že jde o show hlavně na efekt, záhy na to zapomněl, protože jen seděl a…
Dantez 08.09.2024
Po krátkém tichu přechází chladná modř do krvavě rudé, nejde přitom o velebení někdejších krví brocených činů. Poslední fáze patří Deathcrush, první nahrávce Mayhem.
Akana 08.09.2024
V jednu chvíli na pódiu kvílí a cvrliká i pět nástrojů najednou a jako nerozborné spřežení vytváří plný, a přece vzdušný sound, v němž si kytary nijak nepřekážejí.
Filip Peloušek 04.09.2024
Není tajemstvím, že na Moody Moon Noize hrají prostory stejně významnou roli jako to, co se v nich odehrává. „Kdybych neměl fotky, nevěřil bych, že se to stalo.“ My taky.
Michal Berec 25.08.2024
Vystupujúc na zastávke Zitadelle berlínskeho U-Bahnu si všímam chlapíka, ktorý otvára fľašu piva o automat na lístky.