Další text o dalším posraným městě! (Timber Timbre & co.)

Za názvem kanadského freakfolkového projektu Timber Timbre se skrývá kanadský hudebník Taylor Kirk, který se svou pověstí kazatele se zádumčivým hlasem bývá přirovnáván k Nicku Caveovi nebo Johnnymu Cashovi. V Česku jsme ho mohli od začátku působení na scéně (2005) slyšet pouze dvakrát, v roce 2014 v klubu Chapeau Rouge a v roce 2017 v NoDu. Po šesti letech se do Prahy vrací, aby tu představili čerstvé album Lovage, tentokrát v Paláci Akropolis, a to 4. listopadu. Při této příležitosti si můžete přečíst příběh písně Holy Motors z nové desky, nejoblíbenějšího kousku právě Taylora Kirka, a připomenout si i další kultovní písně.

Anglický punkový básník, hudebník a performer John Cooper Clarke (1949) napsal báseň Evidently Chickentown (Evidentně zasrané město), která trefně popisuje jednotvárnost a marnost každodenního života na předměstí. Text byl zařazen na jeho album Snap, Crackle & Bop (1980).

S dovolením ocituji kousek textu. Povšimněte si nádherného rytmu a sdružených rýmů (AABB), možná si zkuste říkat i nahlas. „Bloody babies bloody cry / Bloody flowers bloody die / Bloody food is bloody muck / Bloody drains are bloody fucked / Colour scheme is bloody brown / Evidently Chickentown.“ Volně přeloženo, avšak beze snahy o podobný rytmus a rýmy: „Zatracené děti, zatracený pláč / Zatracené květiny zatraceně umírají / Zatracené jídlo je zatracený hnůj / Zatracená kanalizace je zatraceně v prdeli / Barevné schéma je zatraceně hnědé.“ A text pokračuje v podobném duchu dál a popisuje to zatracené a „evidentně zasrané město“. Opakovaný expresivní výraz „bloody“, někdy při recitaci nahrazovaný tvrdším „fucking“, v tomto svém možná nejznámějším kousku používá k tomu, aby vyjádřil pocit jednotvárnosti, frustrace a naštvání, nebo spíš nasrání.

Báseň se podobá dílu The Bloody Orkney (Zatracené Orkneje), které je připisováno spisovateli a novináři Hamishu Blairovi. A i když je tahle báseň datovaná do roku 1952, podobné verše byly podle jiných zdrojů už během druhé světové války různě recyklovány, aby se hodily na různá místa. Cooper Clarke v roce 2009 uznal, že tento text musel nejspíš před lety slyšet, ale že ho nekopíroval úmyslně.

Hned z první Blairovy sloky vidíme jasnou souvislost, všímejte si opět rytmu a rýmů (AAAB): „This bloody town's a bloody cuss / No bloody trains, no bloody bus / And no one cares for bloody us / In bloody Orkney.“ („Tohle zatracené město je zatraceně prokleté / Žádné zatracené vlaky, žádný zatracený autobus / A nikdo se o nás nestará / Na zatracených Orknejích.“) Takto pravidelně se „zatracuje“ až do konce.

Cooper Clarke střídá sloky o šesti, osmi nebo deseti verších, vždy po dvojicích veršů s rýmy na konci (AABB). Všechny sloky končí veršem s „Chickentown“, který se rýmuje s předchozím řádkem. Blair má oproti tomu pravidelně sloky o čtyřech verších, z nichž se první tři řádky rýmují (AAAB) a sloka končí vždy „In bloody Orkney“.

VAKUUM, ČERNÁ DÍRA

Co to má společného s kanadským freakfolkovým projektem Timber Timbre? Na posledním albu Lovage, které vyšlo na začátku října a šest let od poslední dlouhohrající nahrávky, je sedmou z osmi skladeb píseň Holy Motors. Hned po prvním poslechu jsem si řekla, že je to pěkná depka. A zároveň si vzpomněla na svoje rodné město (a vesnici) a připomnělo mi to i moje emoce s ním spojené.

Taylor Kirk popisuje nějaké město nahoře ve starém Ontariu. Cituji a volně překládám, bez rytmu a rýmů (AABB), jednu ze slok: „We’re an army here of gimps / Jocks and motorcycle pimps / With our brothels in the tracks / At the motor motel shacks.“ („Jsme tu armáda mrzáků / Šprtů a pasáků na motorkách / S našimi bordely na kolejích / V chatrčích motorestů.“). A pro lepší představu ještě dva kousky: „Every bungalow is brown / Everybody doing down / That's the neighbor's house on fire / An amphetamine empire.“ („Každý bungalov je hnědý / Všichni jsou na dně / Tohle je sousedův dům v plamenech / Amfetaminové impérium.“) a „Every smile is a scowl / Conversations end in rows / And the racial epithets / And the homophobic threats.“ („Každý úsměv se mračí / Konverzace končí jednou větou / A rasové nadávky / A homofobní výhrůžky.“) Celý text obsahuje deset slok o čtyřech verších a sdružené rýmy. A – píseň končí veršem „Evidently Chickentown“. A máme tu další píseň o zatraceném městě plus tentokrát přímou aluzi na stejnojmenný text Coopera Clarkea.

Kirk v písni Holy Motors popisuje město, do kterého se před několika lety přestěhoval za rodinou. Je to místo, kde prožil dětství, a když odtamtud před dvaceti lety odcházel, přísahal, že se nikdy nevrátí. Jak sám říká: „Vakuum nebo černá díra. Nebo spíš šedá či hnědá díra. Ale je tu moje rodina, a tak jsem tu zase a prozatím i já.“ Kirk vyrostl v kanadském Brooklinu v Ontariu, malé venkovské komunitě na sever od Whitby a hodinu od Toronta.

O SKUTEČNÉM MÍSTĚ

O této písni říká, že to byla první skladba, která přerušila dlouhé období, kdy se nástroje téměř nedotkl. „Když jsem se nastěhoval do zdejšího domu, našel jsem bílé dětské pianino a nainstaloval ho do předního okna. Není to dobrý klavír a já nejsem dobrý klavírista. Ale jeho přítomnost vytvořila v mém ponurém předním pokoji velmi ironickou iluzi bohatství a nějak mě to inspirovalo k tomu, abych našel magnetofon a začal znovu pracovat.“

Při skládání této písně si zamumlal několik slov z písně Evidently Chickentown, to aby si udržel kadenci s akordovým postupem. A po chvíli ho napadlo, že by to možná mělo být provedení této písně. „A pak jsem se doslechl, že Chickentown je jakousi nechtěnou poctou básni, kterou v padesátých letech napsal Hamish Blair a která se jmenuje Krvavé Orkneje. Další lidový příběh o místech, kde žijeme a která rádi nenávidíme. V minulosti jsem popisoval prostřednictvím hudby, myšlenek nebo konceptů spoustu krajin a míst. Holy Motors je však o skutečném místě.“

Holy Motors je jednou z osmi nových písní na nadupaném albu Lovage, o němž Kirk říká, že je dosud nejdokonalejším a nejpoutavějším, že se mu na něm podařilo spojit zdánlivě nesourodé vlivy. A zároveň je to návrat ke starším a zásadním deskám, jako jsou Creep on Creepin' On (2011) nebo Hot Dreams (2014), což potěšilo nejednoho skalního fanouška. Na pódiu Paláce Akropolis doprovodí Taylora Kirka na piáno a syntetázor Mike Dubue a na bicí a perkuse Adam Bradley Schreiber. Nenechte si ujít tuto starou a zároveň současnou muziku, která je vyvážená i strhující. Snoubí se v ní jednoduchost se zvukovou rafinovaností, závažnost s hravostí.