Články / Reporty

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý | Články / Reporty | 08.11.2019

Na festivalu zajímavosti v mezích zákona jménem Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu. Letos takhle došlo jednak na Xenakisovy kvartety, jednak na dílo Timber amerického postminimalisty Michaela Gordona za jeho osobní účasti. Tady si neodpustím poznámku, že vytvářet za cenu dvou záoceánských letů v čase klimatické krize dojem exkluzivity, která reálně spočívá v krátkém úvodu ke skladbám nepřesahujícím informace na skladatelově webu, je přinejmenším rozmařilé.

Program otevírala dvojice Gordonových smyčcových kvartetů v podání českého tělesa Zemlinsky Quartet. Skladba Clouded Yellow, inspirovaná masovým tahem stejnojmenných žlutých motýlů, znamenala melodické, hravé přelévání vzorců s občas naprosto nečekanými harmoniemi, v Potassium se více pracovalo s amplifikací a distorzí nástrojů, která dodávala kompozici syrovější nádech. V obou případech se jednalo o učebnicové příklady postminimalismu, který narušuje původní, až matematickou pravidelnost minimalismu a namísto jednoznačně hypnotického vyznění si s patterny více hraje, doplňuje disonancemi a celkově přístup modernizuje. Přes jednotlivé skvělé momenty ale sotva šlo o víc než jen příjemný poslech. Klasická tonalita to má ve světě přeplněném čistě funkčními soundtracky těžké.

O to víc vynikla mnohem nekonvenčnější kompozice Timber (dřevo, resp. řezivo; zní to stejně jako timbre, témbr čili barva zvuku). Gordon říkal, že během skládání začal mít dost starostí s harmoniemi, instrumentací a podobně, a tak po delším hledání skončil u šestice simanter, nástrojů spojených s ortodoxními kláštery v jihovýchodní Evropě, což jsou fakticky jen dřevěné fošny. Jednotlivé (amplifikované) simantry měly vyšší či nižší polohu, a to bylo, co se výchozích prostředků týče, vše. Reálné provedení hodinové skladby ale bylo všechno, jen monotónní. Bohatství rytmů samo o sobě dokázalo naprosto uhranout, ve druhém plánu zněly také nesčetné souzvuky, alikvóty. Kromě samotných úderů, tedy „bodů“, tak vznikaly i doslova desítky ploch a plošek na pozadí. Fráze o ztracení se v hudbě se píší lehce, tady ovšem skutečně šlo o zavalení ohromným množstvím informací ke vstřebání, přičemž bylo prakticky neustále možné sledovat celkový tok skladby.

Rituální a psychedelický efekt doplňovala také stavba scény. Šestice hráčů z Mantra Percussion stála do kruhu kolem oranžových a bílých světel, která budovala dojem hraní kolem ohně, včetně komíhajících se stínů na pomyslných stěnách jeskyně. Po letech chození na koncerty už mě překvapí máloco, nekonečné hypnotické patterny ve stovkách variací to ale dokázaly.

Info

Struny podzimu: Michael Gordon & Mantra Percussion (us)
6. 11. 2019 DOX, Praha

foto © Struny podzimu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.