Jazzová modlitba i tepající zaříkávání (Michael Krásný)

Na míle vzdálen akademickému jazzu. Šaman baskytary. Uhrančivý rozněcovač pulzujících emocí. Michael Krásný na své poslední desce Doing What I Do představil kolekci vlastních songů, které doplňují citlivě vybrané covery. Nahlédněme pod pokličku pravověrného newyorského jazzu.

Co utkví nejdřív, je tah na branku v podobě nakopávající groovové rytmiky. Ta má ve většině songů výsadní postavení a spolu s improvizačními linkami Krásného tvoří rub a líc jeho hudby. Obě úvodní pecky alba sází na tuto kartu – songy Midnight in New York i Papa Was a Rolling Stone rytmickou invencí doslova přetékají. Melodie jsou vesměs v područí pevně tepajícího spodku, zní jako jazzové mantry, rafinované patterny o několika tónech. Co vše se dá vykouzlit z coverů demonstruje Krásný v písni A prayer for Marta, proslulé Modlitbě pro Martu Jindřicha Brabce a Marty Kubišové. Nejdřív si šibalsky nahraje do stopy flažoletovou basovou linku, poté zahraje legendární úvodní melodii, kterou rozvíjí do nečekaných výšin s využitím všemožných hráčských fíglů. Pokud vůbec respektovat covery, tak takovéto.

Za pozornost stojí doprovodní muzikanti: s bubeníkem Vaicem Deczim se zná z formace Celula New York, jako druhý bubeník se na desce mihl Jeremy Gaddie. Klávesy velmi citlivě obstaral Jan Aleš, jehož muzikantský podíl je zřetelně slyšet v průběhu skladby New Beginnings. Krásný se na desce představil také jako zpěvák, byť jen v jedné písni – coveru slavného francouzského skladatele Michela Legranda Windmills of Your Mind. Je to škoda, protože hlasový potenciál má baskytarista v příjemně znělé barvě a nepatetickém, civilně hebkém projevu opravdu značný.

O hráčských kvalitách Krásného není pochyb, album srší technicky precizním i přirozeným podáním, které jsou v ideálním poměru. Improvizační um Krásného je místy až eruptivní, tryská jako gejzír zejména ve skladbě Higher Ground, jazzové stereotypy jsou neustále rozrušovány. Převaha vlastní hudby je potěšující okolností, závěrečný cover Isn´t She Lovely Stevieho Wondera je pak důstojnou tečkou za hravým i dravým počinem.

Možná na vás, jestli jste praktikující muzikanti, vyskočí ze skříně kostlivec s jízlivou otázkou: „A víš, jak to dělá?“ Můžete mu odseknout: „Učím se to!“ a pustit si Doing What I Do znovu. Vyplatí se to nejen muzikantům.