Články / Recenze

Jazzová modlitba i tepající zaříkávání (Michael Krásný)

Jazzová modlitba i tepající zaříkávání (Michael Krásný)

Milan Bátor | Články / Recenze | 14.04.2017

Na míle vzdálen akademickému jazzu. Šaman baskytary. Uhrančivý rozněcovač pulzujících emocí. Michael Krásný na své poslední desce Doing What I Do představil kolekci vlastních songů, které doplňují citlivě vybrané covery. Nahlédněme pod pokličku pravověrného newyorského jazzu.

Co utkví nejdřív, je tah na branku v podobě nakopávající groovové rytmiky. Ta má ve většině songů výsadní postavení a spolu s improvizačními linkami Krásného tvoří rub a líc jeho hudby. Obě úvodní pecky alba sází na tuto kartu – songy Midnight in New York i Papa Was a Rolling Stone rytmickou invencí doslova přetékají. Melodie jsou vesměs v područí pevně tepajícího spodku, zní jako jazzové mantry, rafinované patterny o několika tónech. Co vše se dá vykouzlit z coverů demonstruje Krásný v písni A prayer for Marta, proslulé Modlitbě pro Martu Jindřicha Brabce a Marty Kubišové. Nejdřív si šibalsky nahraje do stopy flažoletovou basovou linku, poté zahraje legendární úvodní melodii, kterou rozvíjí do nečekaných výšin s využitím všemožných hráčských fíglů. Pokud vůbec respektovat covery, tak takovéto.


Za pozornost stojí doprovodní muzikanti: s bubeníkem Vaicem Deczim se zná z formace Celula New York, jako druhý bubeník se na desce mihl Jeremy Gaddie. Klávesy velmi citlivě obstaral Jan Aleš, jehož muzikantský podíl je zřetelně slyšet v průběhu skladby New Beginnings. Krásný se na desce představil také jako zpěvák, byť jen v jedné písni – coveru slavného francouzského skladatele Michela Legranda Windmills of Your Mind. Je to škoda, protože hlasový potenciál má baskytarista v příjemně znělé barvě a nepatetickém, civilně hebkém projevu opravdu značný.

O hráčských kvalitách Krásného není pochyb, album srší technicky precizním i přirozeným podáním, které jsou v ideálním poměru. Improvizační um Krásného je místy až eruptivní, tryská jako gejzír zejména ve skladbě Higher Ground, jazzové stereotypy jsou neustále rozrušovány. Převaha vlastní hudby je potěšující okolností, závěrečný cover Isn´t She Lovely Stevieho Wondera je pak důstojnou tečkou za hravým i dravým počinem.

Možná na vás, jestli jste praktikující muzikanti, vyskočí ze skříně kostlivec s jízlivou otázkou: „A víš, jak to dělá?“ Můžete mu odseknout: „Učím se to!“ a pustit si Doing What I Do znovu. Vyplatí se to nejen muzikantům.

Info

Michael Krásný - Doing What I Do (Mk Records, 2016)
www.michaelkrasnymusic.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?