Články / Moon Crew

Moon Crew #41: Jiří akka Emaq

Moon Crew #41: Jiří akka Emaq

redakce | Články / Moon Crew | 30.11.2020

Severní Čechy, židovské anekdoty, Písně z měsíce. Naše teplická spojka Jiří Šimon akka Emaq nejen píše recenze, ale taky ilustruje knihy, z nichž některé i sám vydal. Hrával v kapelách Jiříkovo vidění a Edith, teď už se spíš než hudbě věnuje rodině nebo práci v knihovně. Pomůže i se sazbou nebo vyrobí reflexní placku, je to zkrátka muž mnoha talentů. V Moon Crew jsme se bavili o tom, co spojuje Benešov a Teplice, nebo o čekání na múzu u sklenky banánového piva.

Kdy a jak ses seznámil s Full Moonem?

Pro Full Moon píšu od roku 2014. Četl jsem ho i předtím, a pořád na mne vykukovalo avízo, že hledá nové autory. Tak jsem poslal editorovi dost bizarní referenční text a nějakým záhadným způsobem ho to zaujalo, napsal jsem recenzi na desku Denta Maye Warm Blanket a pak už to jelo.

Jak se za tu dobu Full Moon změnil?

První čísla na matném recyklovaném papíru s charismatickým designem působila jako zjevení, takže přechod na lesklou křídu jsem oplakal. Líbí se mi, že ač se v hlavních tématech lehce obrátil k mainstreamu, pořád je neocenitelným radarem, který mapuje scénu, o které nikdo nepíše. A to jak zahraniční, tak tuzemskou. Možná se některé kapely z časopisu tváří freaky, ale ve skutečnosti jde o autentické písně, jež vypovídají o své době.

Článek, který ti vyšel ve Full Moonu a pamatuješ si ho nejvíc?

Většinou píšu sloupkové recenze a myslím, že jsem noční můrou editorů. Takže si spíš oni pamatují mne. Jinak jsem pyšný na online seriál Písně/z/měsíce.

Narodil ses v Teplicích, žil jsi taky v Praze a Ústí a nějakou dobu dojížděl za kapelou do Benešova. Jaká to byla cesta, můžeš srovnat ta města? Jaké ti přijdou severní Čechy?

Teď zase po dlouhé době žiju v Teplicích a dojíždím do Ústí. Jsem vytrénovaný z Prahy - z Teplic do Ústí jedu prakticky stejně dlouho jako ze Smíchova do Holešovic. Nikdy jsem moc necítil kořeny, takže mi bylo jedno, kde zrovna bydlím. Kdybych měl srovnávat, tak možná perník a punk jsou spojnicí mezi Benešovem a Teplicemi, obě města mi přijdou zakonzervovaná. I když je tam radikálnější scéna, tvrdší styly se hrajou tak, jak se hrály v devadesátkách. Všichni jsou až obsesivně zalezlý ve škatulkách. Chybí mi experimentálnější projekty.

Hrál jsi ve skupinách Jiříkovo vidění a Edith. Je minulý čas na místě?

Bohužel je na místě. Cítil jsem, že se obě kapely začaly točit na místě. Když pár let přehráváte ten samý repertoár, radost prostě ustrne. Nahrál jsem s každou z obou kapel dvě desky, a když se mi narodil syn, cítil jsem, že je čas se pohnout dál. Jsou to ale skvělí lidé a těším se, až od nich uslyším nový materiál. Abych citoval Ravelin 7: „Můj život se patrně změní. Snad se naše cesty rozejdou, ale jsem rád, že jsem ten okamžik zažil s vámi.

Co znamená tvoje přezdívka Emaq?

Emaq je Emák neboli Emo, i když paradoxně nejsem úplně nejempatičtější člověk na světě. Říkám si Jiří Akka Emaq, kde „Akka“ mělo být „also known as“, ale omylem jsem tam přidal jedno „k“ navíc. Pak jsem někde četl, že „Akka“ lze interpretovat jako „meč“ a ve finské a sámské mytologii je to „stařena“. Prostě duchové minulosti, už mi to zůstalo.

Studoval jsi grafický design, bylo ti to k něčemu, nebo už je to taky duch minulosti?

Studoval jsem VOŠ Obalové techniky ve Štětí, obor Obalový a grafický design. V tu dobu tam byl celkem osvícený ředitel, který se školu snažil pozdvihnout, a dát jí nějakou vizi. Ale všechno tam teprve začínalo, takže učitelé moc netušili co a jak. Můj ročník tak nějak prolezl, ale nějakou ultimátní zkušenost jsme si, troufnu si říct, neodnesli. Většinu znalostí mi dala praxe. Ovšem práce pro klasickou klientelu reklamních agentur ve mně zanechala hořkou pachuť. Tak jsem teď zalezlý v knihovně a úspěšně si buduju nenávist ke knížkám.

Děláš v knihovně?

Ano, v Ústí nad Labem. Ale do toho si střihnu nějakou tu sazbu plus vyrábím připínací buttony, které mají místo papíru zalisovanou reflexní vrstvu s plnobarevným potiskem. Na příští rok plánuji i fluoroluminiscenční verzi sítotiskem. Tak uvidíme, jestli to bude mít úspěch.

Snad jo, úspěch ti přejeme.Čím se bavíš ve volném čase, co ti dělá radost?

Na hudbu ani na kreslení teď prakticky nemám čas. Takže momentálně sedím v hostinci U exilu, nalívám si hlavu banánovým pivem a přemýšlím, jak se dostat zpátky k moci. Když budu dost dlouho přemýšlet, tak určitě na něco přijdu. Je to trochu Znouzectnost, ale mám doma kupu elektroniky, takže možnosti tu jsou.

V nakladatelství Grada Publishing ti vyšly Ilustrované židovské anekdoty. Tvůj oblíbený židovský vtip?

„Proč vy Židé na všechno odpovídáte otázkou? – A proč bychom nemohli?”

Samizdatem sis taky vydal působivý minimalistický komiks Smrťáček a zvířátka. Chystáš něco dalšího?

V listopadu 2020 měla v teplickém regionálním muzeu proběhnout výstava s ilustracemi židovských anekdot ze zmiňované knihy, kvůli lockdownu se ale nekonala. Mám teď novou knihu, která už je ale skoro rozebraná. Jmenuje se To byl náš (s)hit. Trochu kopíruje islandského karikaturistu Hugleikura Dagssona a utahuje si z názvů písní slavných československých hitů. Je to docela prča, ale žádné vydavatelství jsem s tím neoslovil. Na další zdvořilostní emaily o tom, jak je to zajímavé, ale zrovna se to nehodí do koncepce nakladatele, nemám náladu.

Co přeješ Full Moonu k deseti letům?

Hlavně cashflow a čtenáře s otevřenýma ušima.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Moon Crew #49: Adéla Polka

redakce 06.04.2021

S naší brněnskou spojkou, překladatelkou a zpěvačkou kapely Plum Dumplings si vyprávíme historky z natáčení a rozhovorů.

Moon Crew #48: Filip Švantner

redakce 01.03.2021

Znalce hlučných formací se ptáme na nejlepší kapely na světě, doporučené labely, koníčky a nevynecháme ani vzpomínání na začátky časopisu.

Moon Crew #47: Natálie Zehnalová

redakce 01.02.2021

Natálie Zehnalová je naší přeshraniční spojkou, která přispívá především reporty z berlínských galerií. Proč je dobré neustrnout na jednom místě a raději si rozšiřovat obzory? A víte, co je na…

Moon Crew #46: Petr Mareš

redakce 04.01.2021

Petr je věčný student v tom dobrém smyslu slova, publicista, který má zkušenost s nejednou redakcí v tuzemském tisku. Antropolog, politolog, hudební hledač i ideologický průzkumník.

Moon Crew #45: Zdeněk Němec

redakce 28.12.2020

Široký úsměv je poznávacím znamením dalšího člena měsíčního posádky, který s námi letí už dlouhá léta.

Moon Crew #44: Daniel Lukács

redakce 21.12.2020

S Dantezem se v Moon Crew bavíme především o hudbě, okrajově se ale dotkneme i kriminálu a maďarské fotbalové ligy.

Moon Crew #43: Martin Tegel

redakce 14.12.2020

Opavská spojka, které pravidelně z redakce posíláme velké těžké knihy, se specializuje na recenze komiksů. Tedy nejen.

Moon Crew #42: Lukáš Masner

redakce 07.12.2020

Jak jde dohromady psaní o filmu a natáčení, jak jde dohromady obrazivost a kontemplace anebo proč tak rád Lukáš Masner fotí?

Moon Crew #40: Sabina Coufalová

redakce 23.11.2020

Björk na Primaveře. Hromadný průjem v Banátu. Nejvíc lásky na Okolojelese. Neboli nejsilnější festivalové zážitky a oblíbené destinace Sabiny Coufalové.

Moon Crew #39: Jakub Koumar

redakce 16.11.2020

Ačkoli se Jakub Koumar živí fotografií, do Full Moonu už osm let přispívá texty. Moon crew o Jihlavě, hudbě a flákání na fildě.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace