Články / Moon Crew

Moon Crew #50: František Formánek

Moon Crew #50: František Formánek

redakce | Články / Moon Crew | 03.05.2021

Činorodého Františka Formánka budete znát především ze stránek Full Moonu věnovaných neotřelé elektronice. Nadto se angažuje v žižkovském literárním klubu Poustevna, sbírá fotky špatných graffiti, skládá básně... A o hudbě navíc nejen píše, ale také ji tvoří v projektu Night Sunrise. V Moon Crew spolu probíráme literaturu, editorské vedení časopisu a neopomeneme ani pivní speciály. A dojde samozřejmě i na hudební oblíbence. Kdo má podle něj nejpůsobivější lyrics?

Svou básnickou sbírku Všední dno jsi vydal před pěti lety, kde je k sehnání? Máš další literární počiny?
No, spoustu věcí bych na sbírce dnes změnil, ale mám ji pořád rád. Kdyby ji někdo chtěl, tak pište. Nebo se dá půjčit i v knihovně.
V pubertě jsem přispíval na různé literární servery typu Písmák, ale link radši dávat nebudu. V poslední době se víc než psaní věnuji hudbě, ale mám v šuplíku přibližně třicet nových básní. Zatím přemýšlím, jaký jim dám tvar; jestli půjdou do nové sbírky, nebo je zkusím zhudebnit.

Pod jakou hlavičkou nebo aliasem tvoříš?
Od patnácti skládám elektronickou hudbu pod pseudonymem Night Sunrise. Naposledy jsem vydal album Black Sad Beach, to bylo v roce 2018. Je k poslechu/stažení na Bandcampu a na Spotify. Na Soundcloudu mám pak několik nových věcí včetně tracku Poutníci na konečné, který jsem nahrál pro Manifest úzkosti II. Je to můj první pokus o propojení hudby a poezie. Chystám taky nové EP.

Které literární autory sám sleduješ?
Na rozdíl od hudby v literatuře nesleduju úplně novinky a konkrétní autory. Čtu na punk, nahodile a většinou starší věci. Poslední dva roky jsem hodně četl D. F. Wallace, to byla jízda. Neskutečná práce s jazykem a mikroskopicky detailní popisy. Z českých autorů mám rád tvorbu Honzy Těsnohlídka. Je mi sympatická jeho každodenní nihilistická poetika i specifický způsob přednesu. Nebojí se dělat to jinak a toho si cením.

Jaká byla nejlepší kniha roku 2020?
Nejlepší knihu roku 2020 nedám, ale kdybych rozšířil záběr na poslední tři roky, tak řeknu Zvíře jménem Podzim od Jakuba Königa kvůli silnýmu příběhu a krásnýmu grafickýmu zpracování, Matečník od Małgorzaty Lebdy kvůli sugestivní a syrové poetice, Climate Justice od Mary Robinson kvůli osvěžujícímu podání komplexního problému pomocí skutečných lidských osudů a hiphopovou detektivku Malej NY od Přemysla Krejčíka, u které jsem si zavzpomínal na svá pubertální léta strávená z velké části na legendárním serveru Boombap.cz.

Kdy a jak ses seznámil s Full Moonem?
V roce 2010. Vyrůstal jsem hlavně na milovaném Ultram:xu, a když pak v roce 2005 skončil, dlouho jsem k němu nemohl najít alternativu. Část jejich redakce se tehdy přesunula do nově vzniklého Filteru, ale tam šla kvalita rychle do kopru. No a pak jsem někde viděl možnost nechat si poslat zdarma do schránky na zkoušku první číslo jakéhosi Full Moonu se světovým podtitulem Music Magazine a frackovitým šklebem Mikea Pattona na obálce. No, nebudu lhát, byl jsem u vytržení, protože po letech časopisové deprivace najednou držím v ruce plátek, kde se píše o nových albech Flying Lotuse a Jamieho Lidella. V tu chvíli jsem věděl, že tohle bude dost dobrý.

Vzpomínáš na některý svůj článek? V dobrém či ve zlém?
No jéje. Svůj první report pro Full jsem psal vyjetý hned po skončení festivalu v jedné tamní kavárně a zakončil ho nadšeným zvoláním „Katovice, Nowa Muzyka, O kurwa!“. Maxim mi to tehdy hned vrátil, že je to jak z juvenilního blogu a že to umím líp. Když jsem si to pak po sobě znovu četl, docenil jsem oči zkušeného editora.

Na rozhovor s Aid Kidem jsem byl domluvený, že se sejdeme ve vinohradském Bullerbynu. Šel jsem pěšky ze Žižkova a za Riegrovými sady potkal kluka, co vypadal přesně jako Aid Kid. Když jsem se k němu s manickým úsměvem a napřaženou rukou nahrnul a začal se představovat, zkoprněl a řekl jen nejistě: „Ahoj, ja som Miro.“ Tak jsem se omluvil a zamířil do Bullerbynu, kde už čekal skutečný Aid Kid.

A pak si vybavuju report z koncertu Post-hudby, který jsem kdysi psal pro server The Aardvark. Koncert pořádali kamarádi z Chotěboře v místní hospodě U Pešků, kam chodívala i legendární postavička Kikin, který neustále nosil dres Jardy Jágra. Koncertní mikrosál sousedil s výčepem; Jágr se prodral přes vstup, postavil se mezi kapelu a první řadu a zíral do publika, komu by dal do držky. Když se nikdo nechytil, mávnul rukou a se slovy "Takový sračky" odešel. Bylo to během fakt emotivního okamžiku, myslím, že zrovna končily Remorkéry. Myslel jsem pak na to, že je asi taky takovej opuštěnej. Chudák Jágr.

Jak se angažuješ v žižkovské Poustevně?
V Poustevně nás je dohromady šest členů a členek. Kromě podílení se na strategickém řízení projektu s ostatními mám na starosti hlavně domlouvání autorů na naše akce, komunikaci se zájemci o prostor na psaní a nově taky s účastníky kurzů tvůrčího psaní pro dospívající a seniory. Na kurzech budeme mít vždy jednoho současného autora či autorku, kteří lekce povedou a na závěr přečtou ukázku ze svého díla. Tato část bude přístupná i pro veřejnost. V současné době pojedeme pouze online, ale do budoucna se snad opět sejdeme někde pod širým nebem.

Které hudebníky ceníš pro jejich texty?
Je jich fakt hodně, tak to vezmu jen stručně a na spoustu určitě zapomenu. Cením si především Earla Sweatshirta. Jeho EP/single Solace považuju za jednu z nesilnějších nahrávek o depresi, jakou jsem kdy slyšel. „If Ya Soul Intact, Let Me Know.” Doteď mám husí kůži.

Sa-Roc, která na posledním LP skvěle reflektuje témata rasismu a sexismu v rapu v textech plných odkazů na historii a mýtická božstva z různých koutů světa. A k tomu přidává fantastický punchlines a obdivuhodně sebevědomý přednes. A Run the Jewels pro podobný důvody jako Sa-Roc. Jenom božstva tam nahrazujou komiksoví superhrdinové.

MF DOOM (R.I.P.) – vážně, který jiný rapper dokáže vymyslet rým na název islandské sopky Eyjafjallajökull a ještě při tom dělat jako by nic? Björk mě naučila spoustu věcí o lásce a sexualitě; hlavně to, že zvířecí chtíč a spirituální smyslnost nemusí být nutně v opozici, ale mohou splývat v jedno. Jim O’Rourke mě umí rozesmát a znechutit zároveň. Mám od něj rád hlavně Ghost Ship in the Storm: nejlepší definice tragikomedie, jakou znám. Baví mě snová a zakouřená poetika, kterou v textech i hudbě umí vykreslit King Krule. Z česko-slovenských umělců to jsou určitě James Cole, Kato, Dominik Zezula a Bene aka Peťo Tázok. A ještě pár úplných klasik na závěr: Tom Waits, Thom Yorke, Elliott Smith a The Notorious B.I.G.

Máš oblíbené lyrics? Slovní obrat, který ti utkvěl v hlavě?
Často se mi vybavuje obrat "When a man is viewed as criminal / To act animal is logical" z tracku Distorted Prose od Dälek. To je trefný shrnutí začarovanýho kruhu kriminality.

Nedávno jsem poslouchal Deceit od This Heat - album plný depresivních, pre-apokalyptických textů, který psali asi před čtyřiceti lety v reakci na Studenou válku. Byly tam části, který mnou fakt projely, protože tak sedí na současný strach z blížící se environmentální katastrofy. Třeba tahle část z tracku A New Kind of Water: „Eat, drink, and be merry / For tomorrow we die / Eat elektricity / Drink five of the seven seas / Here is paralyzed sleet / Here is bubble bath rain / Acrid stench and festering tongue / New York to Moscow, Nairobi in flames. (…) We were told to expect more / And now that we've got more / We want more, we want more.“

Ať to ale není jen depresivní, tak mám moc rád mantru z tracku Forever od Sa-Roc:
"Spent half my life trying to find my light from outside sources, while the only voice that mattered came from me". A pak miluju Northern Sky od Nicka Drakea a I Went to the Store One Day od Father Johna Mistyho. Dva nejkrásnější love songy, co znám.

Facebooková stránka Špatný graffiti je tvoje práce?
Je to tak. Já mám rád trapnej humor a navíc mě už dlouhou dobu bavilo sbírat podivný tagy a graffiti, tak jsem si řekl, že se o svou vášeň podělím s ostatními. Nazval jsem to Špatný graffiti, ale spousta z nich vlastně vůbec špatná není, spíš jsou vtipný.

Které je tvé oblíbené?
Obecně mám rád tzv. nákupní seznamy; třeba na Žižkově jich bývá docela hodně. Jeden za všechny. Pak takovou milou žižkovskou krásu, hlavně ten smutnej ksicht tomu hodně dodává. Dalmatin Weed Brněnskej Deleuze, pardubická klasika Král (K.I.N.G.) a rozhodně srdcovka z hlineckýho vlakáče.

Oblíbený podnik na Žižkově?
Miluju asijskou restauraci Green Tea. Má to tam taková moc milá paní, která většinou obsluhuje i vaří. Za normálního provozu jim příprava jídla hrozně trvá, ale ve finále je to skvělá příležitost se zastavit a užít si chvíli klidu. Doporučuju zejména malajskou monster polévku Laksa.

Nedávno se tu objevila výborná hospoda Shromaždiště. Už aby bylo zase otevřeno, protože místní atmosféra nemá chybu. A jídlo taky ne. Vynikající kafe a ořechy mají v Al Andalous (obojí si sami praží). Skvělý a netuctový hadry zase v sekáči Young Dust.

Moc rád taky chodím do Sociálního bistra Střecha a družstevní kavárny ROH, která je na vítkovský cyklostezce hned nad další legendou - U vystřelenýho oka. To jsou moje oblíbený zastávky na pivo, když se vracím ze skejtování nahoře na Vítkově. No a až to půjde, těším se zase na tanečky ve Vlkově 26.

Který koncert sis nejvíc užil?
Autechre před pěti lety v Praze - kombinace naprosté tmy, většího než malého množství THC a industriálního prostoru MeetFactory. A do toho pobíhali Sean a Rob s čelovkami na hlavách a kroutili mimozemské plochy a rozpadající se beaty. Černá díra nás pohltila a vyplivla očištěné.

Techno party v Berghainu. Po pravdě už ani nevím, kdo zrovna hrál, ale to bylo v tu chvíli vedlejší. V pět ráno jsme se osvěžili zmrzlinou, naběhli znovu na parket a nechali se unést do vesmíru. Bez otázek, bez zítřka.

Future Brown na polském OFFu. Nejsem zrovna velký fan jejich hudby, ale na jejich koncertu mi z těch beatů málem ulítla hlava. Fantastická show a úžasná Fatima Al Qadiri, která byla viditelně nadšená a humbled z tak vřelého přijetí v Polsku. Nikdy mi tak nechutnalo pivo, jako po tomhle božském tanyny.

Oblíbený pivní speciál?
Mám velkou slabost pro Lollihop Grapefruit od Sibeerie. Je esencí toho, co tak miluju na dobrých IPAs – těžkotonážní hořkost vespod, prokreslený základ ve středu a jiskřivé citrusy ve výškách. Sibeerio, kdybyste hledali copywritera, tak se hlásím!

Nemůžu zapomenout na skvělý Aecht Rauchbier od Brauerei Heller-Trum / Schlenkerla. Jde o zakouřené tmavé pivo, které je chuťovým ekvivalentem mocného táboráku. V neposlední řadě pak Different & Unusual z nizozemského pivovaru Brouwerij De Molen; silný imperial stout ochucený mimo jiné cedrovým dřevem. Už chybí jen ty avokádové tousty, což?

Co přeješ Full Moonu k deseti letům?
Hodně skvělých autorek a autorů a peněz jak želez. A hlavně nadšení jako doposud.

Info

foto © Eliška Beranová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Moon Crew #52: Kubuthor

redakce 05.07.2021

Jakub Jaňura fotí pod nickem Kubuthor koncerty i portréty a vyhledává především tvrdší žánry.

Moon Crew #51: Kateřina Cumin

redakce 07.06.2021

Svérázná socioložka miluje pokřivenou elektroniku, divné festivaly a vaření.

Moon Crew #49: Adéla Polka

redakce 06.04.2021

S naší brněnskou spojkou, překladatelkou a zpěvačkou kapely Plum Dumplings si vyprávíme historky z natáčení a rozhovorů.

Moon Crew #48: Filip Švantner

redakce 01.03.2021

Znalce hlučných formací se ptáme na nejlepší kapely na světě, doporučené labely, koníčky a nevynecháme ani vzpomínání na začátky časopisu.

Moon Crew #47: Natálie Zehnalová

redakce 01.02.2021

Natálie Zehnalová je naší přeshraniční spojkou, která přispívá především reporty z berlínských galerií. Proč je dobré neustrnout na jednom místě a raději si rozšiřovat obzory? A víte, co je na…

Moon Crew #46: Petr Mareš

redakce 04.01.2021

Petr je věčný student v tom dobrém smyslu slova, publicista, který má zkušenost s nejednou redakcí v tuzemském tisku. Antropolog, politolog, hudební hledač i ideologický průzkumník.

Moon Crew #45: Zdeněk Němec

redakce 28.12.2020

Široký úsměv je poznávacím znamením dalšího člena měsíčního posádky, který s námi letí už dlouhá léta.

Moon Crew #44: Daniel Lukács

redakce 21.12.2020

S Dantezem se v Moon Crew bavíme především o hudbě, okrajově se ale dotkneme i kriminálu a maďarské fotbalové ligy.

Moon Crew #43: Martin Tegel

redakce 14.12.2020

Opavská spojka, které pravidelně z redakce posíláme velké těžké knihy, se specializuje na recenze komiksů. Tedy nejen.

Moon Crew #42: Lukáš Masner

redakce 07.12.2020

Jak jde dohromady psaní o filmu a natáčení, jak jde dohromady obrazivost a kontemplace anebo proč tak rád Lukáš Masner fotí?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace