Články / Reporty

Narcistní bohyně Sevdaliza?

Narcistní bohyně Sevdaliza?

prof. Neutrino | Články / Reporty | 02.12.2018

Íránsko-německá vokalistka, performerka a režisérka žijící v Holandsku, s démonickým vzezřením Diamandy Galás, se v poslední době vyšplhala na vrchol avantgardního popu, a to se stylem, který by se dal dnes považovat za překonaný. Díky sofistikovaným 3D vizualizacím v podobě videí dokázala rehabilitovat trip hop a možná i posunout kombinací současné elektroniky, temných basů a orientálně laděnou instrumentací. Zvukově leckdo může právem slyšet echo legend žánru Portishead, ale nejde o plagiát, spíš zásadní inspiraci či ideové pokračování pro jednadvacáté století.

I když Sevdaliza vydává od roku 2012, zásadní pro ni byl loňský rok, kdy spolu s producentem Muckym vydestilovali ze své tvorby to nejlepší v podobě alba ISON, kde se objevila i většina klipovek jako Shahmaran, Human, Marylin Monroe nebo ve fársí nazpívaný song Bebin. Jedinou slabinou nahrávky je přílišná délka a stopáž šestnácti skladeb, která dovoluje opakování podobných motivů a postupů. Letos pak vydala EP Calling, které kvalitativně potvrdilo její směřování a mohla tak absolvovat svou první světovou tour, která po únorovém vyprodaném Futurum Music Baru zasáhla i další pražský Music Bar – Lucernu.

Sevdaliza v opět zaplněném klubu vystoupila tentokrát v bílém kostýmu. Po instrumentálním intru se zjevila interpretka s mysteriózním vzezřením hadí ženy a pohledem egyptské sfingy a sál rozproudila songem Libertine. Uvedla tak devadesátiminutovou performance plnou zjitřených emocí, tanečních kreací a magické atmosféry, která dle očekávání obsahovala převážně skladby z alba ISON. Nemohla opominout nejpůsobivější skladbu, zabývající se podstatou lidské identity, Human, zazněla i pozvolně se rozvíjející Angel nebo lyrická Hero. Jako vizuály byly použity v reálném čase snímané záběry její orosené tváře nebo detaily baletky, která ji v některých písních doprovázela. Spolu pak navodily erotikou prodchnuté napětí plné sexuální provokativnosti, které jinak v „černé verzi“ supluje tanečník. Doprovodnou kapelu tvořil klavírista a obsluha elektroniky v jedné osobě, atmosféru pak prohlubovali kontrabasista a bubeník „uvězněn“ za hradbou plexiskla, kteří místy vygradovali set do taneční podoby.

Večer potvrdil unikátní pozici Sevdalizy na současné hudební scéně, když její vystoupení korespondovalo s vizuálním konceptem klipů. V nich se situuje do role jakési postmoderní bohyně – že by novodobá verze perské Anáhitý? Plodnost, voda, země i válka, všechno tam je. Jde tedy o důmyslný umělecký záměr, nebo o rafinovanou narcistní stylizaci?

Info

Sevdaliza (nl)
30. 11. 2018 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Tereza Kunderová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.