Články / Reporty

Objevovat spektakulárně (Daniel Brandt, Rafael Anton Irisarri)

Objevovat spektakulárně (Daniel Brandt, Rafael Anton Irisarri)

Tomáš Kaňka | Články / Reporty | 23.03.2019

Stál jsem uprostřed naplněné Akropole a říkal si, jak to festival Spectaculare dělá? Přitáhnout tolik lidí na Daniela Brandta, německého hudebníka-experimentátora, který má teprve druhou desku, navíc neprávem opomenutou. Znamenat to musí jediné: značce Spectaculare si lidi navykli věřit. A důvěra se s vystoupeními, jaká předvedou takoví Brandtové, může jen prohlubovat.

Podobně to vypadalo i za tři týdny v CAMPu. Podél vyhlášené široké obrazovky se srocují masy lidí, které by jen těžko dorazily na koncert Rafaela Antona Irisarriho. Jistě, americký hudebník už několik let patří k tomu nejvýraznějšímu na scéně experimentální elektroniky, plný dům bych však čekal jen na přehlídkách typu Atonal, Nowa muzyka nebo – ať to máme blíž – na pražském Lunchmeatu. Hádám, že toho večera padlo několik experimentálně elektronických panictví, stejně jako já jsem si zažil své s prostorem CAMPu. Vrátím se…

… a na Irisarriho taky, kamkoli, třebaže mu prostor Centra architektury a městského plánování výrazně pomohl a posunul jeho performanci od hudebního představení s doprovodným promítáním k plnohodnotné audiovizualitě. Prošli jsme se fikčním kosmem, do nějž byly umisťovány reálné budovy, prostory ponechal hudebník prosté života, naplněné zoufalou pomíjivostí. Místo lidských hlasů v ruinách zněly přelévavé ambientně dronové plochy, náladou nejednoznačné, kvalitou mistrovské. Irisarri pracoval s relativně úzkou škálou zvuků, svou mohutnou sonickou masu ale dokázal udržet poutavou po celou dobu. Tady nemohl být nikdo zklamán.

O tři týdny starší koncert Daniela Brandta a jeho kapely (pozoun, zefektovaná kytara) nabídl atmosféru jinou. Jestliže Irisarri představil svět především temně hloubavý – byť vždy s jakousi nadějí, svět Brandtův byl nabitý energií, přímočarostí a prostou radostí ze samotného hraní. Spokojeni byli zejména ti, kteří prahnou po aktuálně znějící hudbě na bázi kombinace inteligentní elektroniky, moderní klasické hudby a dalších žánrů, například postrocku. Což je jedna z hudebních poloh, po které Spectaculare pravidelně sahá, vzpomeňme na letošního Ólafura Arnaldse nebo loňské kombo Nils Frahm, Peter Broderick. Na rozdíl od debutové desky je aktuální materiál velmi přístupný, nabízí neustálou možnost kývání do rytmu, a být Akropole prázdnější, tak i tance. Není se co divit. Brandt skladby tvořil z pozice perkusisty a vládce nad (neméně rytmickou) elektronikou, která hudbě dodává svěží dech. Obejde se to však bez reklamy na čistý chrup a dokonalý úsměv.

Oba večery byly pro Spectaculare zcela symptomatické. Festival opět vytáhl jména, která jsou na svých scénách uznávaná, v lecčems inovativní, a zároveň o nich stále neví širší publikum. A právě role zprostředkovatele a jistoty, kterou Spectaculare po léta plní, je na pražské kulturní mapě nedocenitelná.

Info

Daniel Brandt (uk)
28. 2. 2019 Palác Akropolis, Praha

Rafael Anton Irisarri (us)
20. 3. 2019 CAMP - Centrum architektury a městského plánování, Praha

foto © Kateřina Motýlová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mimozemský král pohody Kurt Vile

redakce 23.06.2019

Rozvážný folkový vyprávěč Vile v dnešním uspěchaném světě pestrých instragramových obrázků opravdu působí jako mimozemšťan...

John Zorn’s Bagatelles Marathon: Divy interpretace

redakce 23.06.2019

Událost roku? Koncertní pásmo Bagatelles Johna Zorna do téhle kategorie spadalo už dlouho dopředu.

Afrosoučasnost naboso: Nyege Nyege showcase

redakce 17.06.2019

Díky nevelké návštěvě tak vznikla extrémně neformální atmosféra garáže nebo staré dílny, kde pár desítek kamarádů tančí do roztrhání těla. Ideálně na boso.

Mullety i máslové preclíky (Wave-Gotik-Treffen)

redakce 13.06.2019

Další rok existence letitého festivalu, tentokrát s pořadovým číslem 28? Některé kostýmy se nevyplatí měnit.

Život je stoka a Chee Chaak legenda!

redakce 12.06.2019

Chee Chaak nejde zapomenout, stejně jako popsat, o což se naivně pokouší následující dotazník dvou nových návštěvnic a jednoho rezidenta. Kapely, vosery, bizáry a hlášky.

Kluci jsou zpět a říkaj‘ si o potíže (Dropkick Murphys)

redakce 12.06.2019

Být ortodoxním pankáčem, jakože nejsem, možná bych podobně remcal i po jejich pražském koncertu. Nicméně, punku bylo ten večer rozhodně více než vloni.

Nebezpečně povědomí Godsmack

redakce 11.06.2019

Trumfy drží Godsmack v rukou dva: stále umí napsat sakra hitovky a zpěvák Sully Erna je umí prodat. Stačí to?

Náplast na duši Toma Rosenthala

redakce 11.06.2019

Rosenthalovou doménou je textová zkratka, kterou přiléhavě komentuje realitu všedního dne. Jak to funguje naživo?

NorthSide 2019: Kamarádi do deště

redakce 11.06.2019

Slzy štěstí v očích, věrné vyřvávání láskyplného textu a nekonečný aplaus ukončil rychlý přesun na hlavní stage. Dojáky i deště na severu Dánska.

NorthSide 2019: Idles a ti další

redakce 08.06.2019

Kytarista Mark Bowen odehrál celý koncert ve spoďárech, následný přechod na Migos nás ale rozhodil ještě víc. Naštěstí tu ale lesní víly pletou květinové věnce...