Články / Recenze

Posvátný jazz v definitivní podobě

Posvátný jazz v definitivní podobě

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 12.02.2021

Mše, ať už coby hudební forma či jakýsi symbolický duchovní obřad, nepřestává inspirovat hudebníky po staletí. V moderní době si svou mši v napsali mj. moderní klasici Krzsytof Penderecki, Arvo Pärt či muzikály proslavený Andrew Lloyd Webber. Podobu, v níž se prolínala klasická hudba s tou moderní, jí vtisknul Leonard Bernstein. A jako mše, v tomto případě spíše v symbolické rovině, označuje svá alba metalová formace Amenra. Připomínku si zaslouží i nedávno vydané album DCCCXCV projektu Budeč, který formu halí do kombinace středověké hudby a syntezátorů. Jedním z těch, kdo byli mezi prvními, kteří se pokusili mši „vyvázat“ z pomyslných pout klasické hudby, je brněnský jazzový trumpetista Jaromír Hnilička.

Jeho Jazzová mše (Missa Jazz) vznikla na objednávku na konci šedesátých let, výsledná kompozice byla nakonec napsána během jednoho týdne před natáčením pro německou gramofirmu. V západní Evropě mělo dílo výrazný úspěch, až na občasné kusy v obchodu Tuzex se ale k posluchačům do Čech dostala až na počátku devadesátých let. V roce 1975 Hnilička, v souvislosti se změnou liturgických pravidel, původně jazzový tvar doplnil o sbory. Hnilička své dílo ještě jednou otevřel v roce 2007 a na objednávku bandleadera brněnského B-Side Bandu Josefa Buchty doplnil o pasáže určené pro komorní orchestr. V této konečné podobě dílo, po dvanácti letech od své koncertní premiéry, vyšlo v prosinci minulého roku. O nahrávku se postaral swingový B-Side Band, Komorní orchestr Brno a pěvecký sbor Ars Bruensis.

Výsledný tvar, který svou stopáží lehce přesahuje padesát minut, je postavený na střetu jazzového big bandu, orchestru i sboru a už z podstaty obsahuje napětí mezi posvátným obřadem a moderní, světskou hudbou. Tento kontrast dříme nejen v podtextu nahrávky, ale je zdůrazňován oním propojením jazzu, sboru a komorního orchestru. Jako by se až nyní, v kompletní podobě, vyjevil – a hlavně zůstal zaznamenán - skutečný záměr v plné síle. Starší nahrávka Ochestru Gustava Broma sice věrně zachycuje jazzovou stránku věci, vedle nové podoby vzniklé pod vedením Josefa Buchty a dirigenta Dana Kalouska ale působí poněkud „vykuchaně“, jakkoliv je vznešená, instrumentálními výkony perfektní.

Tři velká hudební tělesa propůjčují Hniličkově nadčasové hudbě tolik kýženou mohutnost. Onoho duchovního rozměru, který se, ačkoliv forma díla odpovídá tradiční latinské mši, nutně nemusí opírat o „křesťanského Boha“, je tady více než v leckteré duchovní skladbě. Svižný hlavní motiv, který se poprvé objeví už první části Preludium a několikrát se ve skladbě vrací, má mnohem blíže k radosti afroamerických mší než k vážnosti těch domácích. Sbory, např. v Kyrie Eleison, nadhazují motiv, který převezme malá jazzová kapela, aby jej přes improvizované sólové pasáže dechů, jež podbarvují přihrávky smyčců, postupně dovedla až do epického závěru v podání celého bandu. Specifická barva trumpet prosvětluje sborové pasáže, části jako Graduale by pohodlně posloužily jako soundtrack ke starým bondovkám.

Missa Jazz je dynamická a strhující nahrávka, která šlape v rytmu jazzových synkop, ale zároveň nabízí dost na oko vážných, kontemplativních pasáží, jako je Omnes Gentes nebo Interludium, kde otěže přebírá sbor, resp. klasický orchestr. Jako celek je plná radosti a rozhodně se nebere setsakramentsky vážně. Už jen ten „převrácený“ konec, kdy celou skladbu otevírá sbor opakující tři slova, kterým je běžná mše uzavírána, tedy Ite Missa Est. Taky je tu spousta hudebních výkřiků a nečekaných gejzírů radosti.

Divný loňský rok byl, když už ne na nic jiného, bohatý na řadu vynikajících jazzových nahrávek. Missa Jazz vyšla možná trochu ve stínu navenek výraznější sbírky jazzových úprav folkových skladeb, o něž se rovněž postaral Buchtův B-Side Band. Neměla by ale zapadnout. Je totiž důstojným záznamem definitivní podoby tohoto domácího jazzového stříbra, dílem, které s přirozeností sobě vlastní kloubí rozdílné hudební světy.

Info

B-Side Band, komorní orchestr Brno, Ars Brunensis – Missa Jazz
web kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Po krvavých stopách velkého nivelizátora

prof. Neutrino 10.04.2021

Walter Scheidel kromě detailní analýzy nabízí i některé pokojnější recepty na splasknutí „bubliny nerovnosti“.

Another Michael a ďalšia oáza pokoja

Michal Mikuláš 30.03.2021

New Music and Big Pop je jeden krásny výtvor plynúci v intenciách najlepších indiepopových tradícií.

Nikdo nemládneme (The National)

Jiří Přivřel 21.03.2021

Zremasterovaný debut The National přináší syrovou jednoduchost nezatíženou očekáváním.

Společnost mrtvých básníků (a Milan Děžinský)

Valentýna Žišková 20.03.2021

Hotel po sezóně, sedmá kniha laureáta Magnesie litery za rok 2017, Milana Děžínského představuje na poli současné české poezie...

Pestrá místa podle Places

Filip Rabenseifner 19.03.2021

Působí velice přirozeně, nenuceně, energicky, místy až jako improvizace, čemuž napomáhá způsob, jakým byla nahrávka pořízena, což podtrhuje její živý feeling.

Drunk Tank Pink (Shame)

Veronika Jastrzembská 18.03.2021

Shame zpívají o světě dospělých, kde lidé poslušně zapadají do systému a kde je každý den stereotypní nuda, bez vyhlídky konce.

Více než důstojné sbohem (Janis Joplin)

Akana 13.03.2021

Stejně bych ale řekl, že ty skutečně zázračné chvilky na albu přicházejí tehdy, když se Janis v písních angažuje víc než „jen“ jako zpěvačka.

Kokakola stokar (Frayer Flexking)

Kristína Valachová 13.03.2021

Z reakcií je zjavné, že väčšina chápe ako žart nielen hudobný počin, ale i samotný Flexkingov zjav na poli odfarbených vlasov a vždyprítomnej zimnej bundy.

Živá archeologie (Vladimír Merta)

Jiří Vladimír Matýsek 06.03.2021

Téměř čtyřicítka stop nabízí dost prostoru pro široký autorský rozptyl. Jsou tu bluesově laděné kusy, reggae, country, hravé popěvky na „moravskú notečku“ i rozsáhlé skladby-příběhy.

Na co asi tančí Greta Thunberg? (The Weather Station)

Jiří Přivřel 04.03.2021

Deska Ignorance zrcadlí přetrvávající krásu rozbitého světa.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace