Články / Sloupky/Blogy

Šejkr #42: Zvuk je nejlepší polštář

Šejkr #42: Zvuk je nejlepší polštář

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 25.07.2019

Poslední koncert. Ten, na který se těším už víc než půl roku, ne snad že by na jiné ne, ale Bo Ningen jsou přece jen něco extra. Na domácím hřišti obzvlášť. A teď si uvědomuji taky to, že to po něm všechno skončí, což po jedenácti dnech na festivalu vážně není od věci. Těsně před nástupem Japonců hlídám na hraně stage a vnímám hlavně disko exkrementy, které se nekontrolovaně řinou ze zdola od stánku výrobce mého oblíbeného tabákového výrobku, a říkám si, že to je sakra zase víc nahlas než před chvílí. Richard, manažer japonské čtveřice, mi poklepe na rameno a říká: „Nebuď tak nervózní, to bude ok.“ Beze slov kroutím hlavou, že nejsem a mávnu rukou směrem ke zdroji zvuku a on se nahlas zasměje: „V klidu, těm čtyřem nahoře je to jedno a ti dole? Ti kvůli těm nahoře neuslyší nic, za to ti ručím.“ A má pravdu.

My man Todd křtí večer desku, kde jinde než na Sedmičce a s kým jiným než s OTK. Bude to velké. Faithcollapse je pořád jedna z nejlepších desek, co tu kdy vyšla, a loňská Nesbitt’s Inequality se jí nebezpečně blíží. S Toddem sdílíme mimo jiné lásku ke starému soulu, Hüsker Dü nebo závislost na koncertních záznamech Bruce Springsteena a na spoustu věcí máme samozřejmě taky odlišný názor. Toddův set před Dylanem Carlsonem docela překvapil – když mezi temnými novými skladbami pouštěl různé mp3 záznamy (pokud si dobře pamatuju, tak nechyběli ani Crazy Horse), mělo to v sobě vášeň i soustředění, tak trochu Čáryfuk, tak trochu Orfanik. Respekt. Novinka s klasicky „toddovsky“ přímočarým titulem Prisoner's Dilemma / Contusion Unit je sveřepá a důsledná, chvílemi hrubá, jindy zase snad až něžná, nemůžu si pomoct, ale toho Springsteena tam cítím. Sugesce, jistě, nejde o lehkost ani přirozenou flow, možná o podobně směřovanou naléhavost. Každopádně Redialectifying nebo hned následující Hey Captain jsou fláky jako hrom. A Indian Runner? To už je úplná Nebraska. Ostatně se tam o Bruceovi taky mluví. Miluju.

Po cestě z Colours si v hlavě přehrávám skvělý koncert Shilpy Ray a vzpomínám si, jak právě Todd stál hrozně o to, aby před jejím prvním koncertem v Praze hráli Nesbitts. Znovu se vracíme k té naléhavosti, která je klíčem, ať už témata sdílíme, nebo ne. Stejně tak dobře si pamatuji na koncert v Akropoli pár týdnů před vydáním prvního Full Moonu, kde Unkilled Worker a The Nesbitts předskakovali New Model Army, kapele, která mě provází tak dlouho, že se to až stydím říct. Tady už nejsme jen u naléhavosti, ale taky u svébytnosti zvuku, troufám si říct, že bych je poznal kdekoliv. NMA i Nesbitts. Za pár týdnů Justinovi a hochům vychází novinka From Here, příští rok jim bude čtyřicet a moje vylité srdce najdete ve stém čísle Full Moonu. Novinky New Model Army a Unkilled Workera jsem hodně poslouchal na cestách v červenci, jely se mnou do Varů i do Trenčína, nějak se mi nedaří se od nich odtrhnout. I díky novým sluchátkům, které tedy pořádně zahýbaly mojí vírou v nesmrtelnou značku Marshall. AKG N700 jsem naštěstí dostal (jinak bych se na ně asi těžko vzmohl), ale ten zvuk funguje jako polštář, peřina i čaj před spaním. Akorát je tedy nemohu nosit venku. Jednak nemám dostatečně ladící skafandr, ale hlavně v nich není slyšet skutečně nic jiného než to, co jde z reproduktorů. Nebezpečné a návykové. Včera jsem se přistihl, že je nosím i doma. Sakra.

S novou deskou jsou zpátky i další lásky HTRK. Tohle jsme možná ani nečekali, navíc Venus in Leo uslyšíme rovnou i živě, a to hned 5. září ve Fuchsu, což bude zcela jistě pamětihodné. Jak se mi všechny ty věci tak nějak občas divně spojují, tak jsem si při HTRK zase vzpomněl na obrázky britského fotografa Geralda Jenkinse, jehož velkoformátové portréty Sun Ra Arkestra jsem obdivoval v brightonském bistru Dough Lover. Brouzdám po netu a prohlížím fotky různých stylů, prostředí i okolností, nacházím nejen jeho ztvárnění Nicka a Kylie, Gila-Scotta Herona, The Fall nebo milovaných The The, ale kupodivu i Bo Ningen. Jeho novou knihu It’s After the End of the World si budu muset objednat. „Tahle kniha ohlašuje okamžik hlubokého porozumění – a důkladného naslouchání – uprostřed bzučivých sirén a výstrah, které charakterizují současný stav,“ píše se v anotaci. Nezpívají právě o tom všichni výše jmenovaní?

Info

foto @ Gerald Jenkins

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr#63: Báječná léta

Michal Pařízek 08.10.2021

Sedím na osiřelé zahrádce Barriquády v zapnuté bundě a pohodlí kupodivu nepomáhá ani sklenice kremžského ryzlinku, kterou si trochu tvrdohlavě objednám...

Šejkr #62: Elán mezi oblázky

Michal Pařízek 24.09.2021

Fouká tak, že i zavřené slunečníky se komíhají jak sbor opilých baletek a chudák číšník z místní taverny má s rovnáním neposlušných lehátek slušnou honičku...

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Moody Moon Noize vol.2: Top 5

redakce 30.08.2021

Jsme nevyspalí, unavení, ale štastní. Stálo to za to. Před podrobnějšími reporty posíláme tradiční top 5 převážně z řad crew a organizátorského týmu.

Šejkr #60: „Máme to teda dělat venku? Já fakt nevím.“

Michal Pařízek 27.08.2021

Feeling podzim. Loňskou euforii na kolonádě do velké míry zapříčinilo také počasí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Vortex)

Veronika Havlová, Viktor Palák 24.08.2021

Gaspar Noé vysadil drogy a natočil film, ve kterém není ani stopa po stroboskopech, ale drásavostí si nezadá s jeho vrcholnými díly.

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Veronika Miksová 24.08.2021

Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.

Top 5 Josefstadt 2021

redakce 20.08.2021

Po tradičním epickém reportu přinášíme ještě výběr z toho nejlepšího očima našich redaktorů/fotografů a přátel ze zeleného údolí a přilehlých kasemat.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace