Články / Sloupky/Blogy

Šejkr #5: Koňský křen a kanály

Šejkr #5: Koňský křen a kanály

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 05.02.2015

“Mám to vypnout, chceš si to rovnou vzít?” Určitě nic nevypínej, odpovídám, tohle musíme nechat dohrát. Vztyčený palec prodavače v amsterdamském record store Waxwell byl jasným znamením správné odpovědi, nemohl vědět, jakou mi udělal radost. Album The Individualism of Gil Evans jsem marně sháněl dlouhé roky a geniální Las Vegas Tango se přerušovat prostě nesmí. Nakoupeno jsem měl hned mezi dveřmi, jednou nohou možná ještě na ulici. Ano, úsměvné.


Jak říká Banán - v každém krámě na tebe někde čeká ta “tvoje” deska, kdo jiný by to měl vědět lépe. Většinou se nechávám překvapit, co se kde objeví, tady bylo jasno a splněno hned na začátku. Do jazzového oddělení jsem nakoukl jen z povinnosti a nestačil se divit. Alb Gila Evanse tam bylo hned několik, tohle se nestává úplně běžně. Každý zná Sketches of Spain, které Evans natočil s Milesem Davisem, ale titulů pod jeho vlastním jménem není úplně mnoho a rozhodně se neobjevují každý den. O to větší radost to bývá, vzácnou eponymní kolekci Gil Evans jsem objevil o den dříve v dalším amsterdamském vinylovém ráji Concerto, výjimečné Out of the Cool loni čekalo v barcelonském Revolver records.


“Gil byl myslitel, a proto jsem ho měl rád. Vždycky přišel s pytlíkem plným koňského křenu - tak jsme říkali ředkvičkám, které jedl se solí. Tenhle hubenej, vysokej běloch z Kanady byl odvázanej jako nikdo jinej. Rozumíte, neznal jsem žádnýho jinýho bělocha, kterej by byl jako on. V East St. Louis jsem byl zvyklej na černochy, co vyráželi ven, v pytlíku měli sendviče s opékanejma vepřovejma nožičkama, a klidně si je někde vytáhli, třeba v kině, v klubu nebo kdekoliv jinde. Ale vzít si do nočního klubu koňskej křen a jíst ho z pytlíku se solí, a k tomu ještě bílej kluk? Gil, na tý naprosto rozjetý 52. ulici, všude kolem samý super odvazový černý muzikanti ve frajerskejch ohozech, a on má na hlavě čepici. Teda, to byla třída.”


Ze slov Milese Davise je cítit jasný respekt, málokoho si slavný trumpetista tolik vážil. Oba hudebníci byli dlouholetými přáteli, Gil Evans jako jeden z mála navštěvoval Davise v druhé polovině sedmdesátých let, v době, kdy před světem ukrytý hudebník kašlal úplně na všechno kromě chlastu a drog. Letos by měl do kin přijít film Miles Ahead, pojmenovaný po dalším slavném společném albu, který prý právě tohle období zachycuje. V hlavní roli Don Cheadle.


Album The Individualism of Gil Evans jsme si nakonec ve Waxwell records poslechli úplně celé, odcházel jsem po čtyřiceti minutách hned se dvěma deskama Gila Evanse. Co znamená Svengali, si rozklíčujte sami, u nás kdysi tohle album s jiným obalem vydal Supraphon, já si ho koupil v Amsterdamu. Paměť se řídí podle tajemného zdrojového kódu - k hudbě Gila Evanse pro mě už navždy bude patřit odér kanálů holandské metropole. A samozřejmě ředkvičky se solí.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #88: Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš…

Michal Pařízek 23.09.2022

„Dávejte pozor na podlahu,“ zazní ve chvíli, kdy nečekaně došlápnu na ztvrdlé bahno umístěné na podlaze setmělé instalace thajsko-amerického multimediálního umělce Korakrita Arunanondchaie.

Šejkr #87: Pěna dní

Michal Pařízek 09.09.2022

Na chodníku za zdí Prezidentské (Grasalkovičovy) zahrady sbírám první letošní kaštan. Sakra, já to věděl.

Šejkr #86: Nepopsaný papír

Michal Pařízek 26.08.2022

Původně jsem zamýšlel tenhle sloupek věnovat Joe Strummerovi, minulou neděli by mu bylo sedmdesát. Nakonec z toho vylezly poznámky o smutku a růžoví delfíni.

Brutal Assault 2022: pohlednice z dovolené

redakce 21.08.2022

Nastal čas na rekapitulaci toho nejlepšího, nejhlasitějšího, nejcivilnějšího i nejpompéznějšího. Headlineři, klubovky, jistoty, nečekané objevy.

Šejkr #85: Kde se to zastavuje?

Michal Pařízek 12.08.2022

Někdejší setrvačnost skončila na jaře 2020, od té doby – a s letošními událostmi možná ještě o to víc – člověku dochází, jak to bylo divné a snad i nesprávné.

Šejkr #84: „Je jedno, že spíš, ono si ťa to počká…“

Michal Pařízek 29.07.2022

„Do deseti let tady všichni shoříme.“ Ano, na zahrádce před Veletržním palácem padají i takovéto věty. Není se čemu divit.

Šejkr #83: Zázrak na letisku

Michal Pařízek 15.07.2022

„Když něco považuješ za zázrak, tak se toho jen tak nevzdáš,“ říká Michal Kaščák v rozhovoru pro bulletin festivalu Pohoda a moc dobře ví, o čem mluví.

Pohoda Festival 2022: To nejlepší

redakce 11.07.2022

Festival, na který jezdíme velmi často a ne pouze po jednotlivcích? Letos se vypravili i nováčci, vedle nich jsme oslovili i kamarády z řad médií nebo hudebníků, které jsme na…

Šejkr #82: Otevřete si okno

Michal Pařízek 01.07.2022

„Dunaj s Bittovou, Nick Cave, Mňága. Během dvou dní. Devadesátky jsou zpět. Když si nezapomenu vzít léky, bude to pěkný týden,“ nechal se Jindřich Šídlo, smál jsem se dvacet minut.

Za polárním kruhem hudby (Kora et le Mechanix)

prof. Neutrino 24.06.2022

Nabízí se aluze na slavné album Eskimo (1977) konceptualistů The Residents, kteří na něm zpracovali život inuitské vesnice. Expedice: Má láska aneb Le Pole Nord.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace