Články / Sloupky/Blogy

Šejkr #93: Nevíš, kde je doma?

Šejkr #93: Nevíš, kde je doma?

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 02.12.2022

Konec roku je vždycky na morál, letos ale připomíná horskou dráhu, jejíž obsluha si odešla někam něco zařídit a po cestě zapomněla, že má motor vypnout. Kam zmizel listopad?


Sevilla. Je mi líto, ale tohle intermezzo bude rezonovat dlouho. Rozhovor s Tomásem de Perratem byl zážitek, dočtete se v únorovém Full Moonu. Ani nešlo o to, co jsme si říkali, nehledě na to, že to bylo skrze překladatele, což je vždycky loterie. I když byl Borja zlatý a Perrate říkal fakt zajímavé věci. Spíš chci mluvit o jakémsi nonverbálním dojmu, atmosféře nebo pocitech. Měl jsem z rozhovoru respekt, navíc jsme byli domluveni na setkání po koncertě, což nemám úplně rád, zvlášť po takovém emocionálním ohňostroji, který se žaludkem a mozkem dokáže flamenco udělat. Když jsem viděl, jak se Perrate a kolegové mezi písněmi baví a dělají si sami ze sebe legraci, tak mi došlo, že to bude v pohodě. A bylo. Mistr naléval whisky a odpovídal s úsměvem i hloubavě. „Někdy není potřeba hledat nic složitého. Je to vlastně jen o tom, že nevíš, kde je doma, chápeš?“


Během čtyř sevillských dnů jsem to věděl moc dobře. Hned několikrát jsem psal různým lidem, že už se nevrátím, a myslel jsem to vážně. Setrvačnost je mrcha a trvalo to samozřejmě půl výletu, ale nakonec ta horská dráha přece jen zaskřípala a alespoň na chvíli zastavila. Nemělo by to tak být pokaždé, když se člověk ocitne mimo známé reálie? Mělo. Ale není. Se Salto with Love jsme se nedávno bavili o tom, jak zatraceně potřeba jsou takové mikro pauzy, mikro dovolené, jak říká ona. Jednou si dát kafe, jindy si sednout do parku nebo prostě někam na klandr a jen tak koukat. V Seville jsem si podobné momenty ordinoval několikrát denně. Respektive přicházely samy. Což se doma nestává. Podvědomí bývá někdy... až příliš hlasité. Na Plaza de Pumarejo jsem si takhle poseděl asi čtyřikrát, a nejen tam. Najednou jsem se přistihl, že si tyhle chvilky vybavuju živěji než některé koncerty.


Flamenco je samozřejmě drama – hutná, těžká a vášnivá věc, která zdánlivě postrádá nadhled i odstup. Alespoň tak to může působit zvenčí a dost možná tomu ve většině případů tak i je. Jenže ne ve chvíli, kdy se člověk dostane k tzv. pravé krvi. Yo soy la locura (Já jsem šílenství) je jednou z nejlepších věcí z Perrateho letošní desky Tres Golpes, rezonující neklidem a smutkem, nejistotou. Jenže mě nikdy nenapadlo, odkud to může jít. Na koncertě Perrate skladbu uvedl s tím, že přeje všechno nejlepší svému bratrovi, což mi nějak nesedělo, tak jsem se zeptal. „Víš, to nemusí mít negativní význam, můžeš být loco, jako že seš prostě dobrej. Takhle jsme si s bráchou říkali pořád.“ V tu chvíli se mi to spojilo. Jak říkají Berlin Manson: „Keď chodíš v noci v černých okuliaroch, musíš chodit opatrně.“

Dneska večer na Radiu 1několik ozvěn ze Sevilly, pochopitelně Verde Prato nebo Perrate, ale taky Calvin Love, Kalle, Adja, Berlin Manson nebo The Brother Moves On. Danzon.

Info

Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.

foto @ Marie Tomanova – Chairs (Mom and Willy), 2018

tracklist:
Verde Prato – Tu atrapatu arte
Skinny Pelembe – Like A Heart Won't Beat
Leland Whitty – Glass Moon
Srnka – Čo musíme najskôr?
Los Yolos – Carita de Luna
Kelela – On the Run
Safety Trance – Tusi en el pussy
Nía Archives – So Tell Me...
ACTY – Método y vacio
The Brother Moves On – Ta tom
Adja – Told You So
Adrian Quesada – Spirits (feat. Ikebe Shakedown)
The Collective & Idris Ackamoor – Black Queen
Calvin Love – Since You Been With Me
Rocío Márquez y Bronquio – Mmmm (Bulerías)
Dave Okumu – Blood Ah Go Run (ft. Wesley Joseph & ESKA)
Kalle – Home
Gaye Su Akyol – Bu Izdırabın Panzehiri
Warhaus – Shadow Play
Edrix Puzzle – Farthest Know
Arleta – Private Poison
Liv.E – Wild Animals
CS + Kreme – Would You Like a Vampire (feat. Bridget St. John)
Run Logan Run – Growing Paints
Berlin Manson – Plamene
Control Machete – Danzon
Perrate – Yo soy la locura

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #135: Post Vintage

Michal Pařízek 26.07.2024

Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.

Preview: Letní filmová škola 2024 (Dielmanová, Fellini, Lynch a další)

Štěpán Nezbeda 18.07.2024

Jelikož nejpohodovější filmová přehlídka letos přinese víc promítacích sálů a projekcí, může se hodit pár tipů na snímky.

Pohoda 2024: Poryvy, tma a naděje

Michal Pařízek 14.07.2024

Tento text nemá být obhajobou ani reportáží, berte ho jako pokus o zprostředkování zážitků z určitého místa v areálu. A pokus mírnit rázná hodnocení a zbrklé analýzy.

Šejkr #134: Kdo je kdo?

Michal Pařízek 12.07.2024

Rozhovor s Libuší Jarcovjákovou pro mě byl jedním ze zásadních zážitků prvního pandemického období, dělali jsme ho někdy na jaře, v době, kdy už začínalo být trochu hezky, ale ulice…

Hadí sykot (z Varů): V hudbě život. A smrt.

Veronika Havlová 07.07.2024

Nicméně od té doby hudební a obzvlášť koncertní snímky ve Varech vyhledávám, obzvlášť pokud se promítají ve Velkém sále.

Hadí sykot (z Varů): Křik perličky a jiné holčičí hysterie

Veronika Havlová 04.07.2024

Scéna, v níž se devět tetiček snaží umlčet dvojici mladých žen tím, že jim ritualizovaným sborovým zpěvem vyjadřují bezmeznou účast a lásku, je zatím jedna z nejmrazivějších, které jsem tu…

Hadí sykot (z Varů): Kdo jsme my?

Veronika Havlová 02.07.2024

Ta samozřejmost, s níž mě zařadil do skupiny “my”, a předpoklad, že přece logicky musím chodit na filmy s LGBTQ+ tematikou, když jsem sama jedno z písmen, mě trochu zarazila.

Hadí sykot (z Varů): Konec světa v hotelu Thermal

Veronika Havlová 30.06.2024

Tehdejší hvězdou byl Robert DeNiro, který při vstupu do sálu při pohledu na shromážděný dav rezignovaně vydechl: “Oh, Jesus…”

Šejkr #133: „What you fear to hear from my mouth?“

Michal Pařízek 28.06.2024

O to smutnější bylo číst text Josefa Chuchmy, který se do určité části domácí kulturní publicistiky opřel neurvale i jalově zároveň.

Preview: MFF Karlovy Vary 2024 (Machoninovi, chodecký film a Escobarův hroch)

Filip Hastík, Veronika Havlová, Štěpán Nezbeda 20.06.2024

Z letošní nabídky vybíráme dvanáct tipů napříč sekcemi, Janžurku mezi nimi nenajdete – ta bude kolem druhé odpolední u Puppu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace