Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 10.02.2023
„I nic se musí umět,“ píše v parádním komentáři na serveru Aktuálně David Klimeš a nedá se s ním než souhlasit. Taky máte pocit, že po volebním humbuku a bujarých oslavách se hladina jako by zázrakem uklidnila a nestalo se... nic? Možná za to může ten mráz, ale osobně mi tedy nepřipadá, že by mělo být hotovo. I zapomínání jako by bylo rychlejší, snazší.
V poslední době si připadám jako na turné, k běžné agendě přibyly během sotva deseti dnů tři rádiové pořady a stejný počet veřejných diskuzí. Spousta slov, spousta povyku. Náramně si toho vážím, aby bylo jasno, ale přece jen té pozornosti bylo najednou až příliš. Když mi po diskuzi o táborské hudební scéně ředitelka Divadla Oskara Nedbala (kde je to mimochodem velmi pěkné) srdečně děkovala, že jsem si udělal čas a přijel, tak mě to trochu zneklidnilo. Odvětil jsem něco ve smyslu, že takové pozvání se přece neodmítá, a myslel to vážně, což možná znejistělo zase ji. Nerad bych, aby to vyznělo špatně, ale občas mám pocit, že si dostatečně neuvědomujeme, že jsme na stejné lodi. Na lodi, která je vratká a často neovladatelná.
Zmíněné diskuze byly úplně odlišné, spojoval je ale velký zájem, upřímně jsem to vůbec nečekal. V Táboře i v Kunsthalle bylo v podstatě vyprodáno, v Akropoli příjemně plno. Velká radost. Všechny debaty byly pochopitelně o hudbě, i když každá z jiného úhlu, zajímavá mi přišla ještě jedna věc, která je spojovala. Jako by publikum mělo zájem spíš o vysvětlení, jak ty které skladby vnímat, než aby si to zkusilo samo. Spíš o témata okolo než o nahrávky samotné. Určitě to má něco společného s mými sklony věci nedoříkávat, nevysvětlovat na dřeň, ale to je asi náturou. Plus mi přijde, že by téměř všechna vyjádření měla motivovat k dalšími pátrání – pokud nás tedy zaujmou –, jednoduše navnadit. Nikoli všechno do detailu vysvětlit, v duchu si věc podtrhnout a mít pocit, že je... vybaveno. Ale co já vím.
S tím souvisí i to, že mi lidi občas říkají, že v Šejkru málo mluvím, že jednotlivé skladby neuvádím a nevysvětluji kontext. Je to asi pravda, ale k tomu by měly sloužit i tyhle sloupky. Obecně mám pocit, že je slov moc, že snadná vysvětlení rychle ukolébají. Naopak mi vždycky, když někdo něco vysvětluje až příliš po lopatě, začíná v hlavě blikat varovný maják. Čímž se vracím ke komentáři zmíněnému v úvodu – taky máte pocit, že je „vítězů“ po volbách nějak mnoho? Ale když se to nic dostatečně vysvětlí a umí prodat… Mimochodem, ve chvíli, kdy tenhle sloupek dopisuji, dorazila tiskovka s úvodní větou: „Slavnou píseň Heroes od Davida Bowieho nazpíval znovu Vojtěch Dyk pro nový rodinný film Děti Nagana.“ Někdy by to nic bylo bývalo lepší.
V osm večer na Radiu 1 hodně jazzu a latiny, ale taky tři parádní domácí novinky. Do tunelu spolu s Ivy Z, Alfa Mist, Marlene Ribeiro, Black Tar Jesus, Fabianem Do Nascimentem nebo Lankum. Vyklápíme světlomety.
Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.
Tracklist:
Alex Figueira – Maracas
Toyota Vangelis – Tunel feat. Tokyo Drift
Young Fathers – Holy Moly
Meztico – Arroyo
Marlene Ribeiro – Toquei no sol
Yazmin Lacey – Late Night People
Alfa Mist – BC
The Go! Team – The Me Frequency feat. The Star Feminine Band
Julián Mayorga – Del cielo cae un bachiller
ZA! & la TransMegaCobla – Ela Tho
João Selva – Sete Ventos
Fabiano Do Nascimento / Vittor Santos e Orquestra – Solo as Onze (Noite Suite)
Lankum – Go Dig My Grave
Vincent Christ – Bodies
Bokani Dyer – Resonance of Truth
Gnoomes – Loops
Algiers – 73 %
Sunny War – Baby Bitch
For Breakfast – Dare of the Dog
Sven Wunder – Prussian Blue
Ivy Z – everything i touch wilts / can't you see?
Kalia Vandever – Temper the Wound
London Brew – Miles Chases New Voodoo in the Church
Young Fathers – Ululation
Black Tar Jesus – Some Other Way
Fabiano Do Nascimento / Vittor Santos e Orquestra – Fonte
Capitol 1212 ft. Earl 16 – Love Wil Tear Us Apart
foto © Letizia Battaglia
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.
Štěpán Nezbeda 18.07.2024
Jelikož nejpohodovější filmová přehlídka letos přinese víc promítacích sálů a projekcí, může se hodit pár tipů na snímky.
Michal Pařízek 14.07.2024
Tento text nemá být obhajobou ani reportáží, berte ho jako pokus o zprostředkování zážitků z určitého místa v areálu. A pokus mírnit rázná hodnocení a zbrklé analýzy.
Michal Pařízek 12.07.2024
Rozhovor s Libuší Jarcovjákovou pro mě byl jedním ze zásadních zážitků prvního pandemického období, dělali jsme ho někdy na jaře, v době, kdy už začínalo být trochu hezky, ale ulice…
Veronika Havlová 07.07.2024
Nicméně od té doby hudební a obzvlášť koncertní snímky ve Varech vyhledávám, obzvlášť pokud se promítají ve Velkém sále.
Veronika Havlová 04.07.2024
Scéna, v níž se devět tetiček snaží umlčet dvojici mladých žen tím, že jim ritualizovaným sborovým zpěvem vyjadřují bezmeznou účast a lásku, je zatím jedna z nejmrazivějších, které jsem tu…
Veronika Havlová 02.07.2024
Ta samozřejmost, s níž mě zařadil do skupiny “my”, a předpoklad, že přece logicky musím chodit na filmy s LGBTQ+ tematikou, když jsem sama jedno z písmen, mě trochu zarazila.
Veronika Havlová 30.06.2024
Tehdejší hvězdou byl Robert DeNiro, který při vstupu do sálu při pohledu na shromážděný dav rezignovaně vydechl: “Oh, Jesus…”
Michal Pařízek 28.06.2024
O to smutnější bylo číst text Josefa Chuchmy, který se do určité části domácí kulturní publicistiky opřel neurvale i jalově zároveň.
Filip Hastík, Veronika Havlová, Štěpán Nezbeda 20.06.2024
Z letošní nabídky vybíráme dvanáct tipů napříč sekcemi, Janžurku mezi nimi nenajdete – ta bude kolem druhé odpolední u Puppu.