Články / Sloupky/Blogy

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet. Věřím, že do těchto prostor chodí přesně kvůli podobným pocitům hodně z vás, není třeba v kavárně rovnou zevlit (i když to je samosebou skvělé), ale dá se tam i číst, jednat nebo pracovat. Sakra, jen když si vzpomenu, kolik z mých textů v různých kavárnách vzniklo. Nedávno jsem se ptal jednoho kolegy, se kterým si občas sdělujeme dojmy z našich titulů, jak se mu líbilo číslo s The Beatles. Odpověděl, že ho ještě neotevřel, protože je zvyklý číst v kavárně a tam teď nemůže. „Mám ho pořád ještě v tašce, čekám, až otevřou.“

Kniha Pražský kavárník, kterou napsal historik umění Josef Kroutvor, mi ležela na poličce několik měsíců, o víkendu na ni konečně došlo. Sto dvacet stránek přečtete snadno na jeden zátah a ani k tomu není třeba mít rád kávu. Autor zkušeným perem a lehkým i barvitým jazykem popisuje historii tradičních a dodnes fungujících míst, jako jsou třeba Café Imperiál nebo Demínka. Zároveň úspěšně vyvolává ducha dávno zaniklých a dnes až mýtických podniků jako třeba nádherně nazvaného Kandelábru, který si nesl ještě úžasnější podtitul „ambulance horkých nápojů“. Vypráví rovněž o lidech, společnosti a další pikantních záležitostech, třeba kdo prvně použil slovo mindrák. Kroutvor své vyprávění rozprostřel od začátků „kavárnictví“ až po současnost, útlý svazek má za úkol pobavit i vzdělat, byť vzhledem ke svému rozsahu nemůže mít ambice pokrýt podniky všechny. Ale pokud měl vyvolat vzpomínky a přemítání nad našimi oblíbenými místy, za mě splněno – vzpomínám na Jednorožce s harfou (ve stejných prostorách dnes sídlí Champagneria), kavárnu klubu Bunkr či z pozdější doby třeba Medúzu nebo Duende. Také jsem si díky knize také vzpomněl na povedenou výstavu ke sto letům uměleckého spolku Devětsil, kterou ještě stále můžete navštívit alespoň virtuálně.

Těžko říct, kdo první současnou situaci pojmenoval tak, že „dnes jsme všichni v obrazech Edwarda Hoppera“, každopádně jsem na něj během posledních týdnů narazil hned několikrát. Asi to nenapadlo jen jednoho člověka. Jak mi tohle přirovnání přišlo z počátku trefné, tak se mi poslední dobou líbí čím dál méně. Vždyť i ty Nočňátka z jednoho z jeho neslavnějších obrazů jsou osamělá uvnitř kavárny, nikoli naopak! Spíš by mě zajímalo, jak jsem proboha mohl zapomenout, že jeden z jeho obrazů visíval v pražském Blatouchu. Pražský kavárník vzbuzuje smutek nad současným stavem některých míst, zejména když Kroutvor popisuje historii Slavie nebo dotažený interiér někdejší restaurace Paláce Akropolis, dílo Františka Skály. Z toho je ale už několik měsíců Stará kovárna. „Tam, kde bývala propast, je rovina, kde zela černá průrva, něco růst začíná,“ zpívají Něco něco na svém debutu. Chybí mi kavárny.

Info

ilustrace © Edward Hopper

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #93: Nevíš, kde je doma?

Michal Pařízek 02.12.2022

Konec roku je vždycky na morál, letos ale připomíná horskou dráhu, jejíž obsluha si odešla někam něco zařídit a po cestě zapomněla, že má motor vypnout. Kam zmizel listopad?

Šejkr #92: „I got too much on my mind, It got clouded in my eyes.“

Michal Pařízek 18.11.2022

Na Le Guess Who? si vzpomenu i při příchodu na Václavské náměstí, kde se objevuji zrovna ve chvíli, kdy začínají Chinaski. Koncert pro budoucnost.

Hádanky z Utrechtu #4: Weird pop

Michal Pařízek 14.11.2022

Horse Lords hráli před pár dny v Praze, pár desítek lidí v Punctu si je prý užilo náramně. Tady prodávají merch po kilech ještě několik hodin po koncertě.

Šejkr #91: Mezi řečí

Michal Pařízek 04.11.2022

Na návštěvě u mušlí mě začal vyhlašovat vedle stojící týpek s tím, že jsem moc starej a co že tam jako dělám. A že budu určitě fízl. A že pozor...

Šejkr #90: Možná jednou

Michal Pařízek 21.10.2022

Když jsem se ve čtvrtek podíval, co se děje, tak jsem zapomněl na všechno. Na nemoc, na babí léto, i na Kendricka. Události z bratislavské Teplárně mě paralyzovaly.

Konvulzivní pulz Laokoon

Viktor Hanačík 20.10.2022

Sedím na rohu a poslouchám „leden bude navždy sad“. Laokoon. Úsporná podzimní melancholie. Večer. Tváře chodců mizejí ve stínech.

Praskání bublin (Unsound 2022)

Zuzana Malá 17.10.2022

Unsound letos vstupuje do třetí dekády své existence a pro svou narozeninovou oslavu volí téma bublin. Ta festivalová vydrží sotva týden...

Šejkr #89: Někdo jiný, někde jinde?

Michal Pařízek 07.10.2022

Obviously, we’re not golfers. Jedno z hesel, které vetkla do erbu Full Moonu Apačka, a taky pochopitelně aluze na velkého zevla. Bezbřehý sarkasmus a hlavně pravda.

Šejkr #88: Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš…

Michal Pařízek 23.09.2022

„Dávejte pozor na podlahu,“ zazní ve chvíli, kdy nečekaně došlápnu na ztvrdlé bahno umístěné na podlaze setmělé instalace thajsko-amerického multimediálního umělce Korakrita Arunanondchaie.

Šejkr #87: Pěna dní

Michal Pařízek 09.09.2022

Na chodníku za zdí Prezidentské (Grasalkovičovy) zahrady sbírám první letošní kaštan. Sakra, já to věděl.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace