Téma smrti a konečnosti (Pixies)

Od svého návratu na hudební scénu v roce 2004 nahráli Pixies desky Indie Cindy a Head Carrier. Ty spojovala snaha napodobit klasické nahrávky kapely, nicméně výsledek byl v obou případech nevalný. Na podobu materiálu na aktuální Beneath the Eyrie mělo podle slov kapely vliv jeho skládání a nahrávání ve studiu vybudovaném v prostorách bývalého kostela. V kombinaci s životními eskapádami některých členů to podnítilo vznik skladeb temnějšího ražení, než jsme doposud měli u Pixies možnost slyšet.

fotogalerie z koncertu ve Foru Karlín zde

Zvuk posluchače překvapí hned u první skladby The Arms of Mrs Mark of Cain, v níž jsou některé postupy vyloženě gothicrockové. Další skladby si zachovávají ponurou atmosféru, nicméně jsou charakteristické zejména nenásilným zapracováním folkových prvků do indie rocku. Je zde ale možné slyšet i ozvěny dalších žánrů. Vykročení mimo tradiční pole působnosti na sebe strhává pozornost, přesto některé skladby působí nedotaženě a jsou zajímavé spíše svou odlišností v rámci diskografie kapely, ne pro své kvality. Ve srovnání se dvěma předchozími dlouhohrajícími počiny je kladen větší důraz na melodičnost. Kromě toho se autoři křečovitě nesnaží, aby jejich hudba měla stejnou energii jako na přelomu 80. a 90. let a zní přiměřeně jejich věku.

Naladění hudby odpovídá i obsah výpravných textů, které řeší témata smrti a konečnosti. Dočkáme se fantaskních příběhů o čarodějnické kletbě v On Graveyard Hill nebo souboji ženy se sumcem, kterého si chce uvařit, ve skladbě Catfish Kate. St. Nazaire pojednává o útoku na nacistickou ponorku a odkazuje přitom na skotskou mytologii. Long Rider a Los Surfers Muertos, ve kterých se vokálů chopí basistka Paz Lenchantin, jsou o smrti její známé v mořských vlnách pří surfování. Kromě toho, že jsou vybírány originální a svérázné zápletky, tak jsou napsány docela jednoduše a srozumitelně, občas až stroze. Nelichotivě ale mezi nimi vyčnívá Ready For Love, která vyznívá prázdně a zmateně.

Beneath the Eyrie je určitě nejzajímavějším i nejlepším dílem Pixies od jejich comebacku. Je příjemné slyšet, že tvoří hudbu, která se neohlíží do minulosti. Namísto toho hledají nový směr.