Články / Recenze

Téma smrti a konečnosti (Pixies)

Téma smrti a konečnosti (Pixies)

Jaroslav Myšák | Články / Recenze | 28.11.2019

OHODNOŤTE DESKU

Od svého návratu na hudební scénu v roce 2004 nahráli Pixies desky Indie Cindy a Head Carrier. Ty spojovala snaha napodobit klasické nahrávky kapely, nicméně výsledek byl v obou případech nevalný. Na podobu materiálu na aktuální Beneath the Eyrie mělo podle slov kapely vliv jeho skládání a nahrávání ve studiu vybudovaném v prostorách bývalého kostela. V kombinaci s životními eskapádami některých členů to podnítilo vznik skladeb temnějšího ražení, než jsme doposud měli u Pixies možnost slyšet.

fotogalerie z koncertu ve Foru Karlín zde

Zvuk posluchače překvapí hned u první skladby The Arms of Mrs Mark of Cain, v níž jsou některé postupy vyloženě gothicrockové. Další skladby si zachovávají ponurou atmosféru, nicméně jsou charakteristické zejména nenásilným zapracováním folkových prvků do indie rocku. Je zde ale možné slyšet i ozvěny dalších žánrů. Vykročení mimo tradiční pole působnosti na sebe strhává pozornost, přesto některé skladby působí nedotaženě a jsou zajímavé spíše svou odlišností v rámci diskografie kapely, ne pro své kvality. Ve srovnání se dvěma předchozími dlouhohrajícími počiny je kladen větší důraz na melodičnost. Kromě toho se autoři křečovitě nesnaží, aby jejich hudba měla stejnou energii jako na přelomu 80. a 90. let a zní přiměřeně jejich věku.

Naladění hudby odpovídá i obsah výpravných textů, které řeší témata smrti a konečnosti. Dočkáme se fantaskních příběhů o čarodějnické kletbě v On Graveyard Hill nebo souboji ženy se sumcem, kterého si chce uvařit, ve skladbě Catfish Kate. St. Nazaire pojednává o útoku na nacistickou ponorku a odkazuje přitom na skotskou mytologii. Long Rider a Los Surfers Muertos, ve kterých se vokálů chopí basistka Paz Lenchantin, jsou o smrti její známé v mořských vlnách pří surfování. Kromě toho, že jsou vybírány originální a svérázné zápletky, tak jsou napsány docela jednoduše a srozumitelně, občas až stroze. Nelichotivě ale mezi nimi vyčnívá Ready For Love, která vyznívá prázdně a zmateně.

Beneath the Eyrie je určitě nejzajímavějším i nejlepším dílem Pixies od jejich comebacku. Je příjemné slyšet, že tvoří hudbu, která se neohlíží do minulosti. Namísto toho hledají nový směr.

Info

Pixies – Behind the Eyrie (BMG | Infectious, 2019)
web kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Když se svět dusí, nejde přitopit (Post-hudba)

Sabina Coufalová 12.04.2021

Zmatení muži a vyčerpané ženy sice stále bloumají městem jako na předchozích albech Post-hudby, ale svá osobní dramata a smutky zasazují do traumat spojených s...

Po krvavých stopách velkého nivelizátora

prof. Neutrino 10.04.2021

Walter Scheidel kromě detailní analýzy nabízí i některé pokojnější recepty na splasknutí „bubliny nerovnosti“.

Another Michael a ďalšia oáza pokoja

Michal Mikuláš 30.03.2021

New Music and Big Pop je jeden krásny výtvor plynúci v intenciách najlepších indiepopových tradícií.

Nikdo nemládneme (The National)

Jiří Přivřel 21.03.2021

Zremasterovaný debut The National přináší syrovou jednoduchost nezatíženou očekáváním.

Společnost mrtvých básníků (a Milan Děžinský)

Valentýna Žišková 20.03.2021

Hotel po sezóně, sedmá kniha laureáta Magnesie litery za rok 2017, Milana Děžínského představuje na poli současné české poezie...

Pestrá místa podle Places

Filip Rabenseifner 19.03.2021

Působí velice přirozeně, nenuceně, energicky, místy až jako improvizace, čemuž napomáhá způsob, jakým byla nahrávka pořízena, což podtrhuje její živý feeling.

Drunk Tank Pink (Shame)

Veronika Jastrzembská 18.03.2021

Shame zpívají o světě dospělých, kde lidé poslušně zapadají do systému a kde je každý den stereotypní nuda, bez vyhlídky konce.

Více než důstojné sbohem (Janis Joplin)

Akana 13.03.2021

Stejně bych ale řekl, že ty skutečně zázračné chvilky na albu přicházejí tehdy, když se Janis v písních angažuje víc než „jen“ jako zpěvačka.

Kokakola stokar (Frayer Flexking)

Kristína Valachová 13.03.2021

Z reakcií je zjavné, že väčšina chápe ako žart nielen hudobný počin, ale i samotný Flexkingov zjav na poli odfarbených vlasov a vždyprítomnej zimnej bundy.

Živá archeologie (Vladimír Merta)

Jiří Vladimír Matýsek 06.03.2021

Téměř čtyřicítka stop nabízí dost prostoru pro široký autorský rozptyl. Jsou tu bluesově laděné kusy, reggae, country, hravé popěvky na „moravskú notečku“ i rozsáhlé skladby-příběhy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace