Články / Reporty

Za dveřmi 2016: prasata, popcorn a česko-polský summit

Za dveřmi 2016: prasata, popcorn a česko-polský summit

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 13.07.2016

Bratři v tricku a jejich "Bratří speciál". Na počátku byl jeden klobouk. Děti i dospělí postupně losovali, co že to budou pánové Adam Jarchovský a Václav Jelínek hrát. Výsledek? Skvělý mix osvědčených scén z jejich stálého repertoáru (Prasečí cirkus, Malíři, žonglérská čísla V tricku!) a to vše vtipně, stylově, s prasetem i bez a za deště, který se tak dlouho nemohl rozhodnout, co se sebou, až to vzdal. Výborná exhibice, která dokazuje, že stačí málo, když víte, co děláte. A přesně v tomto bodě došlo včera na Výstavišti k zajímavému paradoxu. Bratrům v tricku na začátku stačilo pár kýblů, kuželek a overalů, aby si udrželi spokojené publikum, které stálo hodinu v dešti a skvěle se bavilo. Takový byl začátek. V závěru došlo na pojízdné konstrukce, obří hrnce a dokonce i kolotoč, ale kontakt se přerušil. Proč? O tom potom.

Ještě než Bratři v tricku dokončili své poslední číslo, musel být zahájen přesun do lunaparkové jurty, aby se tam všichni diváci při omezené kapacitě vešli. Trojice mlčenlivých černobílých pánů z Polska svědomitě procvakala návštěvníkům vše, co bylo po ruce, aby do jurty nevstoupil nikdo neoznačen. Pak rozházeli popcorn do všech stran a promítání mohlo začít. Silent cinema. Skvělý sestřih filmových scén z té nejširší možné škály, kde nechyběl ani Arnold, Sylvestr nebo Forrest. K tomu mezititulky, které obeznámily diváctvo s tím, kterak se páni muzikanti upsali ďáblu a začal nelítostný boj dobra a zla. O filmové soundtracky i veškeré ruchy se postarala Scena C – Muzikanty s pomocí diváků, bez jediného slova či většího hnutí brvou. Igelitky, PET lahve, pytlíky, rotoped, oblak kouře a trojlístek skvělých hudebníků. Zážitek.

A pak to přišlo. Summit 2.0. Představení polského souboru Teatr Ósmego Dnia, očekávaný vizuální zážitek s jednoduchým, ale silným příběhem o zkaženosti svrchovaných, falešné morálce a absurdnosti války, odkazující k dílu Luise Buňuela. Představení, které se uskutečnilo v rámci projektu Dom Europa, jehož cílem je prezentace polského alternativního divadla v zahraničí v úzké spolupráci se zahraničními partnery. V tomto případě prošli workshopy Teatr Ósmego Dnia studenti z Plzně. Dobře, polské divadlo má sklony k patosu. Summit byl ale pro mě až neuvěřitelnou ukázkou toho, jak se dá zakonzervovat kýčovitá estetika let dávno minulých. Opakování dvou hudebních motivů, salvy třpytek, gumové pistole, kola a svítící kolotoč. Příběhová linka si diváky bohužel příliš neomotala a vizuální stránka celé akce byla příliš statická a nečitelná na to, aby pomáhala vést. Pokud by byl Summit 2.0 ohlédnutím za tím, jak vypadalo pouliční divadlo dříve, fungovalo by to. Jinak se vám začne vkrádat do hlavy neodbytná otázka, jak je možné, že se kdesi zastavil čas a vše ostatní s ním.

Po posledním představení odstartovala afterparty s číslem 2 a v divadelním stanu se zjevil Ptakustik. Svérázný pán z Valašska s kytarou a looperem, bývalý člen punkrockové kapely Punkhart. Opět jsem si vzpomněla na Bratry v tricku, kteří v rámci svého speciálu vysvětlovali, že se v jejich Malířích vyskytuje mnoho věcí z nevysvětlitelných „záhadných důvodů“. Z takového záhadného důvodu jsem měla pocit, že Ptakustik zní spíš jako Tomáš Klus nebo Xindl X než Tomáš Ptáček. Na malém podiu se v divadelním stanu dvakrát vystřídal se Slovosledy, kteří vyprávěli své příběhy Ve vlastní šťávě a neměli to s pískajícím mikrofonem a obloženým hlasitým barem zrovna lehké. Poprali se s tím tak dobře, jak jen to šlo.

Tím se završilo pouliční úterý a jede se dál – stále je na co se těšit!

Info

Pražský festival pouličního divadla Za dveřmi 2016
11.-14.7.2016, Výstaviště Holešovice, Praha
www.zadvermi.cz
www.artprom.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.