


Tančit až za tmy (Colours of Ostrava 2026)
Na slunci je těžké se hýbat, ale noc to na Colours vynahradí.
Půlnoc přeje experimentálnějším slotům. Kryjou se tu dvě zásadní věci, hybridní futuristický set oloongbru, zakladatele pražského labelu Yuku, a posttrapová vize tria Awoo.
Poslední červnový víkend se břehy a okolí rybníku ve Svitavách proměnily na dění třináctého ročníku přehlídky současné, nejen elektronické hudby. Rosnička přivítala interprety z Argentiny, Španělska, Anglie, Rakouska, Slovenska a také skvělý výběr z domácí scény. Line-up čítal přes třicet kapel, projektů a djs rozložených do dvou dní. Festival se výrazně zmenšil, kvalita a veskrze současná dramaturgie zůstala.
Na doporučení jednoho z návštěvníků do auta balím ke stanu i kolo a pojímám víkend jako hudebně-rekreační výlet a průzkum Svitavska. Nedaleký bikepark Peklák v České Třebové skýtá vymazlené singletraily, skryté skalní městečko Toulovcovy Maštale jsou zase ráj pro náročné přírodní trekaře a působí jako blažený únik z dusné, rozpálené betonové džungle velkoměsta. V pátek odpoledne už ve stanovém městečku panuje prázdninová atmosféra, z areálu na protějším břehu doléhá melodický minimal set Bernard & máúcta. Rodinky na paddleboardech, dlouhovlasé páry plavoucí četnými chaluhami, vůně indických tyčinek a pobíhající psi, labutí rodinka mezi stany, výsvit slunce po dešti. Téměř idylický začátek.
„Poplav za mnou,“ volá jeden chlapec na druhého. Mezi lidmi jsou hlavně svěží hudby chtiví mileniálové, zetkaři i boomeři, technaři, kulturní iniciativci. „Na co se nejvíc těšíš?“ slyším ze stanu. „Půjdu na random, kam mě to zavede.“ Otevřený mindset má řada lidí. Červánky se odráží v rybníce a červená stroba už blikají z pod stanu, kde je Rosnička.klub stage, která hostí většinu živých vystoupení.
PŘÍBĚHY PRO TŘETÍ TISÍCILETÍ
Společná show GTA Houbou & Carter reprezentuje Butterclub a aktuální brněnský rapový swag. Druhý zmíněný rychle rapuje citlivé česko-anglické texty do nabassovaných trapových beatů, zprvu trochu unavená show s pár výpadky na half playback postupně graduje. Čerstvou krev na majku znají a ocení převážně mladé tváře. Druhá stage ausfart.les je zasutá o 150 metrů dál mezi stromy, pátek patří futuristickým groovům i atmosférickému technu, ty vyrůstají spolu v zákoutí temného lesa. Koncept dvou stagí funguje dobře, zvuk se příliš nebije, člověk se nevyhne hluchým místům mezi sety a přebíháním. Spousta lidí a komunit jen tak beseduje, užívá společný čas.
Vystoupení Mutantů hledajících východisko se setkává s výtečnou odezvou díky kombinaci rovných 4/4 samplů, rozlámaných a živých bicí. Stálice alternativního rapu má stále prst na spoušti doby a představuje album Puma. Show hlasitě schvaluje i nejmladší generace, silný moment přichází s rituálem, kdy Honza Vejražka klečí na kolenou a zve lidi pod sebou na cestu imaginace. Nesedí mi jen rockovější pasáže, banální frázování, co se snaží oslovit lidové masy. Producent TMA s ikonickou trojicí krabiček hardwaru od Elektronu redefinuje poslední album Xylitol v live setu a strnulý dav na progresivní elektroniku hned nereaguje, podobně jako synchronizované led trubice od Laser Hazer. Nahřívají se postupně. Slyším breakbeatové rytmy, tavící obvody k industriální straně, vidím hutné atmo, matné tváře, blikající náušnice tanečnic. Kouzelnický klobouk a siluety v mlze rodící se ve tmě.
Půlnoc přeje experimentálnějším slotům. Kryjou se tu dvě zásadní věci, hybridní futuristický set oloongbru, zakladatele pražského labelu Yuku, a posttrapová vize tria Awoo – apo-anihilační xanaxové kvílení, kombo Olivera Torra, rapera Michala Plodka (ex-bílej kluk) a vizuálního umělce Reality Congress vidím poprvé. Příběhy pro nové milénium.
VYSOKOOKTANOVÁ KVALITA
Oolongbru a jeho set jede skvěle, prostě svěže kurátorská, výjimečná selekce s řadou nevydaných věcí a bezešvých přechodů, rozdílných bpm, zajímavý, progresivní zvuk, na který se zároveň skvěle tancuje. Awoo představují sugestivním sound design alba Lost. Lidi nejdřív neví, jak do toho tancovat, v půlce je to chytí a naladí, chtějí přídavek té vysoce oktanové kvality.
S oolongbru pak máme debatu o djingu, Yuku, dystopii, naději a třetí světové. Nevíme, kam to směřuje. „Když nejsou bpm restrikce, když nejsou omezení, hudba přichází a je nekonečná, je toho nepřeberně všude,“ povídá Jef oolongbru. A podobný přístup cítím v dramaturgii Rosničky. I když stále převládá rovný beat, zdá se, že je výběrová a řídí se impulzy a intuicí. Vidím holografické laserové vzorce v retromlze technooptimismu. Michael Mayer zahajuje oslavu kolínského vydavatelství Kompakt stylově, suverénně melodicky, label na festivalu slaví třicet let od založení. Ban Jarnet provádí syntetickými zákoutími tracků minulosti a na závěr Barnt, dle některých nejlepší techno set noci.
RETROFUTURISTICKÝ NÁTLAK
Sobotu začínám česnečkou v bufetu, plaváním v rybníku, kratším cyklookruhem k prameni řeky Svitavy a průzkumem hezkého lomu Mrtvák v Březinĕ. Jestli je někdo hodně fresh, jsou to Hihihahaholky, nová generace dívčího DAMU rapu na vlně bezprostřednosti, chytlavosti, talentu, souhry. Lidi taky vřele přijímají nové singly i perfektně sehraný materiál z chystané desky brněnských Ghost of You, která má vyjít na podzim a představuje eklektickou kolekci indie rokenrolu, jazzu, funky i blues. Frontman je takový český Oscar Jerome, umí dlouhý bluesový tón a kapela je instrumentálně ve výborně formě, všichni členové si potrpí na stylové sluneční brýle a pestrobarevné košile.
Jednou z dramaturgických raritek je projekt Oscilloscope Music, tvrdě experimentální záležitost, místy šíleně efektivní, jindy monotónní a samoúčelná. Jerobeam Fenderson a Hansi3D jedou živě analogové osciloskopy a vysokorychlostní vlnové lasery a posílají publikum do interdimenzionálního geometrického prostoru. Statický crowd pozoruje spektákl a jen u několika z nich zaznamenám výrazné kývání hlavou do rezonujících vln. Tufi žijící v Berlíně a původem z Argentiny doplácí na trochu neučesaný mix a slot kryjící se s Mojmir, ovšem závěr jeho setu patří aktuální tvrdé postklubové dekonstrukci, inspirované latino tech experimenty. Zamrzí, že oslovuje jen několik znejistělých postav.
Návrat na pódia zažívají Moimir Papalescu & the Nihilists. Ti slíbili ustřelit mladému publiku hlavu, a to se jim daří a možná při tom ničí i pár starších bubínků. Naživo album Mystery Women in Acid Pools šlape současně a retrofuristický nátlak Le Petite Sonji a Hanka J. Manchiniho s živým saxofonem je žhavým aktem, který spojuje. James Cole působí jako rapový exponát s dědkem djem za zády, nikam nespěchá a veze se na beatech s kyselou basou jako císařpán. Repertoár best hitů i nové desky DOWN4LIFE docení i mladá gen Z. Pořád to tam je, i když nejsem fanoušek Supercroo, jen konec okolo druhé ráno už je trochu pozdě. Coroa Novoa je postava španělské artové scény, jede nefalšované deep hypnotické techno s provokativními vokálními samply. Klasické membrány mlhy, hvizdot a laserokresby, dunění přes celý horizont, jižanský tlak. Baví tak půlka a pak už vábí stan. Snění a špunty do uší.
ROZMANITOST JAKO ZÁKLAD
Gastro Panelka z Lulče servírovala celý víkend výborné cold brew a asijskou fúzi. Potěšil stánek s kombuchou a ovocné mixy,nepotěšila absence horkého čaje a kávy. Občas zachyběla třetí, chillout stage. V kontextu české festivalové scény vyčnívá mix dj setů a živých kapel, obsahově s přesahem do alternativy a občas k výraznému experimentu. Sympatické je místo a cením mladý a odvážný pořadatelský kolektiv, otevřené a podporující město Svitavy, které toho jinak kulturně moc nepodniká.
Pořád se jedná o unikátní nevýdělečný menší festival dělaný srdcem, který se snaží bourat stereotypy, přeje různosti a pestrosti jak v hudbě, tak v životě. Festival, za nímž stojí půlka lidí z Brna. Někteří říkají, že pátek byl zábavnější, jiní ne. Každý si přijde na své, ať už je jedná o rap, progresivní elektroniku, nebo indie kytarovky. S přáteli chutná (nová) hudba lépe a s kapkou něčeho tvrdšího zřejmě taky. S odjezdem nespěcháme, kolektiv Rákosí servíruje nedělní pohodovější sety na baru. Bavíme se s brněnským djem Hento, který má plné kapsy vtipů a mikinu s pandou od slimáčího slizu. Test na drogy od policajtů při odjezdu nepotěší, bouřka a ochlazení jo. Za rok? Až lajnap a žabáci napoví.



Na slunci je těžké se hýbat, ale noc to na Colours vynahradí.



První den Colours beru jako objevovací, areál Dolních Vítkovic je přeplněný stánky na vše možné, všude kam člověk zajde, objeví něco nové a jednou za čas i stage.



V den, kdy začínaly Colours of Ostrava, před startem mají Masters od Rock a jen o kousek dál hrála americká písničkářka Suzanne Vega, přivezli Kraftwerk do Karlína rave party.



Oslavy vrcholí, dojímání střídají exploze energie. Netřeba se ale ubavit k smrti, naopak naskýtají se příležitosti zastavit a třeba i přehodnocovat. Pohoda vždycky nabízela vše z toho, a ještě trochu víc.



Poslední den svádí k rekapitulaci, soukromému udílení cen a mudrování nad podstatou filmového diváctví.



Areál praská ve švech. Vedle všudypřítomné hudby se od rána rozjíždí i debaty, vědecké přednášky a divadla. Neztratit se ve změti všech programových položek může dát zabrat. Jednodušší je nechat se jimi konejšivě nést.
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.