Letos pod patronací Pinocchia a jeho rostoucího nosu, na jehož špičce tančí pravda se lží.
PAF je citoslovce úžasu, i zkratka pro olomouckou přehlídku animovaného filmu, která už dávno překročila stín žánrové škatulky. Z festivalu se stala kurátorská platforma propojující animovaný film, pohyblivý obraz, hudbu a vizuální umění, jíž jde hlavně o radost z objevování nových forem a vztahů mezi nimi. Letos pod patronací Pinocchia a jeho rostoucího nosu, na jehož špičce tančí pravda se lží.
Umělecká dvojice s newyorským kořeny, Amalia Ulman & Brett Milspaw, vyměnila Long Island Iced Tea za láhev Vincentky, aby provedla diváky lázeňskou procedurou, ve které se jako skotské střiky mísí pravda se lží. Jejich projekt, vytvořený s kurátorským týmem PAFu, je tak přímou reakcí na letošní téma. Luhačovice, kde se v kulisách turistického ruchu odehrává každodennost místních, jsou skvělá lokalita pro průzkum Pinocchiova paradoxu.
Alasdair Asmussen Doyle je dědicem pohyblivého obrazu, myšlenky, která stála u zrodu kinematografie. Jeho revírem jsou monumentální obrazové krajiny a nástrojem analogová šestnáctimilimetrová kamera. Australský rodák uvede svoje poslední dílo The Original Night, ve kterém sleduje pomalu mizící poslední evropskou kolonii klokanů wallaby. Za lidskou posedlostí pozorováním a zobrazováním zvířat prosvítají otázky týkající se ekologických dopadů na krajinu obydlenou nepůvodním druhem. Kdo tvrdí, že by nechtěl vidět klokana ve skotské divočině, tomu vyroste během promítání nos.
Po zkoumání věcí metafyzických se těším na ukotvení v tělesnosti, i když tuším, že to asi nebude tak jednoduché. Ljuba Šlechtová, studentka UMPRUM, zkoumá vztah času, těla a ženské identity skrze malbu a objektovou tvorbu, v jejím světě nalinkovaných časových horizontů se ztrácí cykličnost lidské podstaty. Je dobré na to myslet při kroužení po festivalových místech i předvánočních punčových zákoutích.
Ljuba Šlechtová je také výtvarnicí stojící za přebalem nedávno vydané nahrávky Mock the World 2gether anonymního projektu GbClifford. Kolážovité kompozice vydají na dobrou hodinu poslechu, na PAFu je do vizuálu zahalí Tasya. Cítím vítaný závan pražského Lunchmeatu. Očekávání jsou veliká.
„Pocházím z Oregonu, takže jsem celý život vyrůstala obklopena lesy a v těchto místech trávím spoustu času, když píšu nebo přemýšlím o hudbě,“ svěřila se v rozhovoru pro magazín Subbacultcha Jasmine Wood. Pro loňský debut Piano Reverb hledala inspiraci v irském pohoří Kerry a opuštěných kostelech, když v jednom z nich nechala rozeznít starožitný klavír Blüthner. V Olomouci sólový koncert zahraje v barokní Kapli Božího Těla, jednom z tradičních míst festivalu. Wood se představí hned dvakrát, podruhé s berlínským producentem Pavlem Milyakovem alias buttechno, s nímž letos vydala EP VI & VII. Jejich společný koncert bude světovou premiérou a očistným ponorem do ambientních hlubin.
Miloš Hroch, Oliver Torr, Obelisk of Light
Kniha Šeptej nahlas - český shoegaze mezi Východem a Západem je letošní událostí tuzemské hudební publicistiky. Její autor Miloš Hroch ji od té doby představil při četných příležitostech, většinou za doprovodu někdejších aktérů a pamětníků raných devadesátek. Na PAFu ve společnosti producentů Olivera Torra a Jana Kašpara aka Obelisk of Light to bude hodně hlasitá reminiscence a aktuální způsob čtení.
„Nechceš jet na PAF? Bude tam Gondry.“ – „Jakože ten Gondry...?“ – „Asi jo...“ Hlavou se mihnou obrazy pletených panáčků z klipu Walkie Talkie Man kapely Steriogram, pro který Michel Gondry vytvořil celé nahrávací studio z vlněné příze. Masterclass s legendárním režisérem pojmenovávám “jak zhmotnit svoje sny jen s lepenkou a krabicí šitíčka” a řadím do kolonky “must-go”. Na letošní PAF přijede i Michelův syn Paul, ten si v newyorských uměleckých kruzích vydobývá jméno všestranného tvůrce, malíře, sochaře i audiovizuálního umělce. Festival uvede premiéru jeho filmu Chronicles of Shpongle, exkurzi do fikčního vesmíru, v němž členové zapadlé subkultury utápějí vědomí v drogami ochucených rituálech a spóry halucinogenních hub obarvují nesnesitelně ponurou realitu chaotických měst.
Veronika Vlková a Robert Smolík
Od rituálů omamných k rituálům zpřítomňujícím, ke křesadlu kreativity Josepha Beuyse, na jehož odkazu staví divadelní inscenace V záři blesku. Na ní spolupracoval jičínský scénograf a ilustrátor Robert Smolík a brněnská ilustrátorka, malířka a animátorka Veronika Vlková. Jejich osobitá práce s objekty, materiály, barvami a vůněmi už dala vzniknout performativní inscenaci pro děti i dospělé s názvem Návštěva. Ani tentokrát se věkové hranice nekladou, těšte se na hravé interakce a atmosféru hřejivou jako zábal z tuku a kožešin.
A jestli těch jisker nebude dost, spolehlivě to zachrání Jack Dove a jeho pyro-elektronická produkce. Londýnský hudebník skládá charakteristické kovové pukání rachejtlí do hypnotických tracků, překvapujících svou pestrostí a silnou atmosférou. Experimentuje s minimalistickou formou a zkoumá propojení elektroniky, zvuku a světla. Jediná akceptovatelná forma ohňostroje.
Kaple Božího Těla
Epicentrem PAFu je tradičně někdejší jezuitský Konvikt, který čtyřdenní festivalový program zaplní od sklepa po půdu, součástí pro potřeby Univerzity Palackého zrekonstruovaného barokního komplexu je i kaple Božího Těla. O její sochařskou výzdobu se v první polovině 18. století postaral Filip Sattler, freskami a oltářním obrazem ji opatřil Jan Kryštof Handke, oba umělci spjatí s Olomoucí. Prostor mezi alegorickými sochami Lásky, Víry a Naděje se promění v působivou scénu. Vedle přednášek a filmových projekcí či zmíněné Jasmine Wood v ní soubor VENI ensemble skladbami Johna Cage a Julia Eastmana zahájí festival, v pátek pak dánská hudební skladatelka Cæcilie Trier alias CTM rozezní violoncello. Hudební mše.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.