Vědělas, že Hank III má syna? (IV and the Strange Band)
Nikdy jsem nepočítal s tím, že uvidím nějakýho Williamse. Hanka III jsem chtěl vidět dlouho a moc. Axe ho chtěla vidět ještě víc a říkávala...
... A třináctý song je zítřek (Julien Baker)
Přiznává chybu překvapeným, pobaveným výrazem. Mezi songy neplýtvá slovy, v půlce setu se ale k tomuhle drobnému incidentu vrací...
Mudhoney: Touch Me I’m Sick a všechno jde do hajzlu
O White Hills se bude mluvit jako „o kapele z Jarmuschova filmu“, dokud nenatočí nějaký jiný, ve kterém se mihne jiná kapela. Vzhledem k jejich image extravagantních upírů...
Thränenkind a spol.: Sbohem smuténko, přichází dítě slz
Precizní metalové bubeníky u nás napočítáte na prstech, Jehu svým kulometným sypáním připomínal Daniela Tracyho z Deafheaven.
Irsko je nová čerň: konec Altar of Plagues
Britská scéna není malá a má dlouhou tradici, přesto je odsunutá do pozadí a s nadsázkou lze tvrdit, že i islandské blackmetalové kapely se letos dočkaly většího hajpu.
Baton Rouge: Pohodový emo a nekonečný léto
A protože jedna rána nestačí, Remek, kteří tehdy měli odehrát konečně první koncert, nakonec zahrát nemohli. Riziko kapel plných cyklistických nadšenců.
Příslovečné určení pohybu. Hluku. (Dope Body)
Kurac. "Dáme poslední věc a půjdeme do píče." Chvilka ladění. "Kdyžtak máme kazety, tamhle, jak jsou hajzly."
Tribunál kosmologické inkvizice: Inquisition
Otázkou zůstává, kdo je naivnější. Zda ten, kdo čekal, že černokněžníci dostojí své ortodoxní pověsti, nebo ten, kdo si v roce 2015 maluje nepovedený corpsepaint...
Cesta do monofantazie (Mono v Podniku)
Zasněné pohledy, zamilované pohledy, někdo pláče, jiný na hodinu a půl zavře oči. Představte si, že tohle lidem děláte pětapadesát dní v roce.
Stříbrný surfař na vlnách zkázy (Inter Arma, Mantar, V rukou osudu)
Bylo to naposledy pro tento rok, kdy se zdi strahovského klubu ohýbaly pod tíhou zvuku. Poslední zápas těžké váhy v této sezóně...
Barytonová přísnost Zu (nebo tarantule velikosti karbanátku?)
Zní tak hluboce, že není jisté, zda se jedná o vokál brutální deathmetalové mlátičky, stvoření z Války světů nebo o ságo s rytinou „bad motherfucker“.
David Lynch: Na Brno dobrý neboli křest desky Nod Nod
Jsou koncerty, co vám změní život, zničí večer nebo ze kterých nasraně, zklamaně nebo nepředvídatelně odejdete. Na některých potkáte nový kámoše, lásky, nepřátele...
Arms And Sleepers: Tak jsme tu zpátky na svíčkovou!
Tříská do delay pedálu na stole tak silně, že je to slyšet a stává se to tak hudebním i rytmizujícím prvkem. Set plyne, jako když se řineš vodou kraulem.
Vykuchám všechno dobro lidstva: Dragged Into Sunlight
Dragged Into Sunlight, hajzlové misantropického extrémního metalu, kteří rádi felí s Antonem LaVeyem a Charlesem Mansonem. Přijeli do Kokpitu.
Velice zvláštní válka: Tamar Aphek
... neměly nouze o vlhký pocit v podbřišku. Ještě jsem neviděl, aby někdo hrál tak zběsilé kytarové sólo s tak magnetizujícím pohledem.
Bez basů mi to neštimuje: Radio Wave Stimul Festival 2014
... ale tyhle housové věci mě dokážou zaujmout jen ve tři ráno, kdy je ze mě zelenina a nejsem schopný se bránit. Kdo byl černým koněm večera?
Coliseum: lebeční vážnost i jistota
Nevybavuju si konkrétní tvary, ani barvy nebo motiv, ale co do počtu návratů jsou Coliseum rozhodně kluci z plakátu na prvním místě.
Totalní kurva anihilace: Hlinomaz
Hlinomaz mají úplně stejně přísnou esenci, jen je to víc neurvalý, vemte chaotic hardcore kapely jako Norma Jean (americký Got a Wolf), na který vběhnul... kdo?
Thruston Moore a spol. - číčy nejvyššího řádu
Thurston Moore je pussy of the highest order. Protože nikdo není větší frajer, když dohraje sólo a sekne u toho kytarou stylem Converge hadr.