Coliseum: lebeční vážnost i jistota

Nevybavuju si konkrétní tvary, ani barvy nebo motiv, ale co do počtu návratů jsou Coliseum rozhodně kluci z plakátu na prvním místě. Nesmlouvavý logo, ostrý rovný linky, polský elko, jako když vyhazovač před klubem třímá v ruce Tommy Gun. Koukneš a vidíš, že dodávka takový kapely jezdí ne na benzín, ale na nihilismus. Protože Coliseum vrátili lebkám vážnost, jakou si zaslouží. Ptám se, kdo a co jsou ty Coliseum. „To jsou hardcorový Motörhead.“ Přehláska nebo elko se svěšeným kulasem podél nohou, vyjde to nastejno. Obě slova vyslovuješ, jak když máš v krku uvízlej kousek šmirglu, a hlavně melodický a rázný basový linky. Vůbec bych se toho přirovnání nebál.

Večer otevřeli kutnohorští Pray for Death. Když se crust snoubí s kytarovým heavy. Těžkej zvuk, kde vysoký tóny udávaj snad jen činely. Demolující basa. Střednětempý zmar, chvílema jsem měl pocit, jako by nejradši začali hrát beatdown. Z omylu mě vyvedla Součást plánu ze splitu s V rukou osudu, kterou otvírá foukací harmonika a celá se odehrává v jižanském duchu „tady nikdo nepospíchá sludge“. Eyehategod jak kdyby.

Na začátku roku jsem si řekl, že letos doženu všechny kapely, co jsem z rozličných důvodů neviděl. A hle, zrovna Black Magic Punks jsou zpátky. Doomriders jsem chytil taky až letos a první věc, kterou jsem od obou kapel slyšel, bylo společný splitko. Každopádně Coliseum budou příští rok vydávat novou desku a co jsem tak vypozoroval u novýho songu, tu a tam si pohrají s klávesami (stejně jako ty Motörhead), těžko říct, jak to vlastně bude znít. I když... Za ty roky má člověk s Coliseum jistotu, i když občas zkusí něco novýho, na druhou stranu vývoj mezi prvními deskami a loňské Sisters Faith není zanedbatelný. Nový věci neútočí svorně jako beranidlo, Ryan Patterson už neřve tak hrdelně, vlastně docela zpívá, nekompromisní přímočarost střídají melodické linky, ve hře je víc nálad.

Chtěl by někdo vůbec slyšet naživo Cloaked in Red? Řečnická, ale vlastně mě to docela zajímá. Song, co se vine s melancholickou náladou. Na přídavek se vrátili se slovy: „Tahle je z No Salvation, to chce slyšet, ne?“ Slyšet Danzigovo Am I Demon v jejich podání by taky mohlo být zábavný, občas to hrajou. Ale vynechat něco z No Salvation by bylo stejné jako nezahrát Ace of Spades.