Kam tenhle večírek pokračuje? (Get Dead)
Rozzlobené pecky Always Antifascist a Fuck the Media neskrytě vyzívají k rozpálení kotle, ale pro všechny je ještě příliš brzy, aby si vycrmdali pivo.
Rozzlobené pecky Always Antifascist a Fuck the Media neskrytě vyzívají k rozpálení kotle, ale pro všechny je ještě příliš brzy, aby si vycrmdali pivo.
... posezení u Lauren Napier. Drobná, kudrnatá Američanka, posedávající u stolku s hrnkem na kávu, listuje zašlým zápisníkem. Pestrý závěr.
Uprostřed kolotočářského rejdění trůní na bubnu vyzvednutém nad hlavy publika principál Eugen Hutz a diriguje tohle nevídané přestavení...
Festivalová atmosféra, která na tři dny pohltí celý Tábor, se v proudech line už od vlakové zastávky. „Heej, tak kde je ten festiválek?“
Řada molových akordů se prořezává kůží až na kost, zatímco hluboce křiklavý vokál Laury Jane Grace šmátrá přes kusy krvácejícího masa v refrénu Rebecca, dokud...


Řada molových akordů v ponuře syrové skladbě Delicate...
Lesklé, dokonale vyčesané frizúry, vzory leopardích kožešin a proud černých stejnokrojů, propletený děvčaty v barevných krinolínových sukních... Psychobilly?



Punkrockový sound, dynamika power popu a frontmanka s temně sametovým hlasem, ostrým jak láhev skotské představují dokonale rezonující spojení.



Skupina poháněná punkrockovým soundem, uhánějící jako vlak přes nehostinně drsné vokály půvabné frontmanky Cecilie, aktuálně zahájila evropské tour.
David Molen se řítí k zemi a za pomoci vysvěcených rukou několika fanoušků v první řadě předstírá škubavými pohyby vymítání temných sil.
A rozpoutaly se blesky, hřmění a burácení. Zelené čápovské louky se mění v systém neprostupných bažin a nasáklých travnatých tůní.



Sobota dopoledne, hudba utichla a nikde ani živáčka. Nad areálem se rozhostil nejistý obraz postapokalyptického klidu. Mighty podruhé.



Nekonečné zelené louky, stébla tráva houpající se ve větru, vůně zlatavých otepů slámy. Opět stojím před branami Mighty Sounds.
Při pohledu na chlápka, co dorazil v tom stejným sepraným triku jako loni, a džínách, co jsou mu snad rok od roku větší, máte pocit, že jiná příchuť punku snad ani neexistuje. Klasici.
Začátek akce na osmnáctou hodinu je sice trochu neobvyklej timing, pokud vám není osm a nejdete stát frontu na Dádu Patrasovou, ovšem nebudeme brečet do piva...
Jeden by se na něj usmál zpátky, ovšem Morse se okamžitě chytl mikrofonu a s první dobrou se vše na stagi i pod ní zhroutilo do chaosu... H2O, Futurum Music Bar, lidská ždímačka.



Když už to vypadá, že se Morris smířil s tím, že hraje pro bandu tupejch ignorantů, objeví se na pódiu jeden z fanoušků, co se tváří, že by se snad o něco podělil.



Že nikdo nešel spát a možná si ani nevyčistil zuby, o tom skoro není pochyb. Druhý den festival se už od rána nesl na vlnách ještě většího vedra...



... jak Kim Čong-Un spartakiádní oddíly na prvního máje v Pchjongjangu, moshing střídal circle pits, loktem doleva, doprava, další dvě otočky, úkrok stranou a rozběh na wall of death.
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.