Against Me!: Temná evoluce bezpodmínečné lásky

Jedna z nejlepších kapel současné punkrockové scény, jejíž diskografie snad nemá slabé místo, vydala sedmou desku. A přivezla ji do Prahy. Against Me!, Shape Shift With Me!

Zahájili domácí Burning Steps. Parta zatraceně talentovanejch mosteckejch parchantů, co vám za flašku Jacka a krabičku cigár povypráví o uhelné historii, z bytu vykouzlí sídlo Aleistera Crowleyho a na čerstvým vzduchu jim hrozí smrt. „Doufám, že nebudete postávat na balkónech jako čůráci a půjdete dělat bordel k nám dolů!“ vítá publikum frontman Vojta Libich. Syrovej punkrock, co přetváří smog, špínu a beznaděj v temnou entitu, pohlcuje aplaudující dav. Výborná dynamika songu No Way Out spolu s basákem Mariem, omlouvajícím svůj vzhled Pavla Poulíčka, jim vytáčí písmeno S jako Sakra výbornej koncert.

Dalším supportem je Tim Vantol. Hudebník, jenž od kapely zabrousil do vod písničkářů, co si s kytarou plní dávný sen o cestování, rozdávaje lásku a radost. Zatímco část publika je unesena jeho hlasem, který nepotřebuje mikrofon, a folkovými melodiemi, které se moc neliší od jiných, druhá si jde dát pauzu. Laciný cover What a Wonderfull World zní jako pominutí mysli.

fotogalerie z koncertu tady

Namodralou tmu konečně prostupují Against Me! a těkající kytarové intro odpaluje set ikonickou Teenage Anarchist. Jednoduchá melodie černobílého světa mladické revoluce zažíná vzpomínky na sladkou dobu bez zítřků a kompromisů. Publikum obtěžkané všední rutinou ze sebe pomalu setřásá pondělní šeď. Kapela ale nehodlá čekat na lásku moc dlouho, pročež vypouští do davu starý sypačky z Reinventing Axl Rose. Po mrazivě láskyplné Dead Friend se pod pódiem konečně tvoří pulzující chumel. Těla vylézají na pódium, aby se vzápětí zřítila dolů a zabořila obličej do hladiny vzpínajících rukou, jako při sebetrýznivém songu 333. Skladba z aktuální desky Shape Shift With Me, která ještě více pootevírá bránu do srdce a mysli Against Me!. Řada molových akordů v ponuře syrové Delicate, Petite & Other Things I´ll Never Be se prořezává kůží až na kost, zatímco hluboce křiklavý vokál Laury Jane Grace šmátrá přes kusy krvácejícího masa v refrénu Rebecca, dokud z těla nevyrve temnou beznaděj jako rakovinu.

Proces renovace citelný z posledního alba i dnešního pětadvacetitrackového setu vrcholí coverem Androgynous. Akustická vyhrávka, vedle které bledne nejeden love song, pozvedá v prvních řadách duhovou vlajku a s potěšeným úšklebkem Laury Jane zaplavuje dav pozitivní energií. Neutuchající pískot si ještě vyžádá několik přídavků, než další z řady jejich skvělých koncertů utichá na baru...