Tiger Army: FTW, fuck the sound, myself is all I care about

Čtvrteční podvečer a kalifornská armáda psychobilly/rokenrolových tygrů přijela konečně a poprvé do Prahy, aby představila aktuální album V•••–, čtvrteční podvečer, Futurum Music Bar.

Lesklé, dokonale vyčesané frizúry, vzory leopardích kožešin a proud černých stejnokrojů, propletený děvčaty v barevných krinolínových sukních a s opulentními květinami ve vlasech pomalu naplňuje podzemní útroby klubu. Po několika dlouhých minutách čekání v nehybné tmě se konečně ozývá vibrující intro Ad Victoriam. Klokotající kontrabasová linka pomalu nabývá na síle a s jiskrným kytarovým riffem exploduje v hořlavou pecku Firefall. Jedna z nejlepších skladeb nové desky pozvedá aplaudující dlaně, stejně jako několik rozpačitých pohledů. Možná si jen zvukař nevšiml, že namísto koncertu omylem ladí svůj smartphone, ale jindy lehký, chladně ostrý vokál frontmana Nicka 13 v tuhle chvíli zní, jako by vycházel zpoza záchodové kabinky.

Djordje Stijepovic se snaží vyškrábnout z kontrabasu co nejdravější melodii, který by tu technickou patálii nějak sežvýkala, a se stejným záměrem buší Mike Fasano do bubnů jako do zaseklého jukeboxu. Publiku, které si přišlo poslechnout především staré vály, se konečně dostává trocha kýžené atmosféry. Nick 13, který se nedávno zhlédnul v heroinovýh vizích Davida Lynche, se zdá být v jakési transcendentní meditaci. Ačkoli se balada Dark and Lonely Night houpe v temném stínu romantického zoufalství, kytaristův pohled má na tachometru dvě stě za hodinu a pořád ještě přeměňuje vodu na oheň. Fuck the Word, fuck politicions, fuck the posranej zvukař, kterej je sice asi náš, ale to už jsem nějak zapomněl and go to the bar, hlásí Nick v podobném duchu. Nakopne odposlech, poděkuje a odporoučí se zpátky do své hlavy k písni Rose and The Devil´s Garden. Po zbytek koncertu už téměř nepromluví. Přes nepovedenou a komickou konstelaci jsou Tiger Army výbornými hudebníky, jejichž osud by neměl zpečetit jeden koncert, ve čtvrtek, třetí v řadě a poslední z celé měsíční štace po Evropě.

Support měla pod taktovkou místní banda The Train Robbers. Poměrně čerstvá tvář složená ze starých známých monster (Carlos & His Coyotes, Riviera Playboys, Green Monster, Gauneři ad). Kapela má vydání první desky zatím jen v kalendáři, ale už teď stojí za zmínku kytarové dovednosti Honzy Kelemena. Pokud do toho bubeník pořádně praští a zpěvák upustí od občasné snahy napodobit hlas rokenrolových velikánů, mohlo by jít o zajímavý přírůstek na domácí scéně.