Mighty Sounds, den 1: Use your mighty voice

Mocné zvuky se opět navracejí na louky Čápova dvora, kde se už po třinácté rozložily hudební apatyky. Tři dny nepřetržitého rock’n’rollu slibují jako vždy nezapomenutelnou očistu těla i mysli.

Festivalová atmosféra, která na tři dny pohltí celý Tábor, se v proudech line už od vlakové zastávky. „Heej, tak kde je ten festiválek?“ ozývá se z davu šinoucího se nahoru k loukám, kde už se hemží chumly lidí. Páska přes zápěstí ukončuje náš všední život. Bereme festival guide, návod, bez kterého bychom se točili v kruzích, a mapku, nejdůležitější majetek prvního dne, jenž nám vtiskne alespoň základní geografické povědomí o areálu. Jakmile se zbavíme břemene na zádech, otevírá se před námi kraj vzrostlých stanů a malých stánků, hýřící barevnými světly. Koncerty, dýdžejské večírky nebo moderní divadlo olemované nekonečnou nabídkou jídel, desek a merche prostupují bazénky s klouzajícími surfy a kolem poskakující bumperbally. Ráj to na pohled.

Ve středobodu všeho stojí Mighty stage, na kterou se v podvečerním šeru řití H2O. Tohle jsou pánové z New Yorku, takže s první úderem ze sebe sypou hardcore nabité městem, kde se spí leda v hrobě. Toby Morse lítá ze strany na stranu jako by v Monster baru dostal karton energeťáků, co teď musí nutně vychodit. Pod náporem starých pecek jako Guilty By Association, 5 Year Plan nebo poslední desky Use Your Voice v publiku propuká nepolevující šílenství. Jestli nějaká kapela umí opanovat i ten nejmenší kousek obří stage a proměnit to v energický klubový koncert, tak H2O. Přes zábrany přetékají desítky lidí, škrábou se nahoru, padají do davu a létají vzduchem, zatímco kapela pendluje mezi pitem a pódiem, aby lačný dav ještě víc vydráždila. Tradičním bonusem je Tobyho sotva patnáctiletý syn, který u songu Nothing to Prove usedá za bicí a s přehledem vymlátí svůj part.

fotogalerie z festivalu tady

Protože o prvním dni je potřeba se rozkoukat, přepnout ze všedního režimu, vévodí dnešku pohodovější ska kapely. Dubioza Kolektiv, The Toaster nebo domovští Fast Food Orchestra rozhoupávají vlny lidí až do ranních hodin. Kdo potřebuje nakopnout něčím ostřejším, na Jameson stage už jsou připraveni australští Crowned Kings. Temné hardcore, z něhož čpí vlivy Terror, nahání publikum jak bouřkové mraky a přidávají metalové riffy.

Největší večírek se odehrává pod plachtou Lucky Hazzardu, kam věština lidí přišla hledat úkryt před deštěm. Jake and the Jellyfish, zvláštní mix muzikantů, zvláštní i vizuálně. Akustická kytara a housle zavání podivným lidovým souborem, co zabloudil z táborského kulturáku, když ale do těchhle folkových kluků nalijete ostrou elektrickou kytaru, bicí a basu, pod pódiem se rozpoutá něco mezi londýnským punkovým klubem a pitkou v knajpě na anglickém venkově. Kapela, kterou na začátku neznala ani polovina lidí, se sotva vymaní ze sevření pískajícího davu, žádajícího si přídavek. Je čas odklidit se do temných zákoutí a dožít zítřka.