The Baboon Show: Život v perfektním světě

Rozviňte červený koberec světel, neboť už přichází. No, vlastně se spíš dost

obhrouble prodírá mezi neprostupnými lokty pod podiem. Švédská královna

živé hudební scény Cecilia Boström a její excentrická družina vstupují před

hvízdající dav a nehybně seřazeni do pozoru vzdávají tiché díky.

The Baboon Show, kteří koncem loňského roku vypustili do světa nové album The World Is Bigger Than Tour, zahájili před několika dny stejnojmenné evropské turné. Jak je již tradicí, jedna se zastávek patřila i Praze.

Sál je v tenzi. Do intra najíždí rytmus basového bubnu a spolu s jednoduchým frázováním kytary vytváří čistou, dokonale pulzující skladbu. Nehrajeme baseball, nehrajeme basketball, dnes se hraje Class War! Úvodní song z aktuálního alba zvedá tep v žilách i ruce tleskající nad hlavou. Hned za ním se na raz, dva tři, čtyři řítí plně vybavená pecka Shame. Publikum, které ještě před chvílí čítalo několik málo jedinců bloudících u pultu s merchem a pár postav zkroušených v předsálí nad půllitrem piva s tíhou předešlého víkendu, povstalo do živoucího chumlu.

Punkrockový sound, dynamika power popu a frontmanka s temně sametovým hlasem

ostrým jak láhev skotské představují dokonale rezonující spojení. Divák, který netuší, kdy nastoupil, najednou uhání na palubě nezadržitelného kolosu, pod vedením půvabné Cecilie. Porcelánová panenka s manýry nevycválaného hromotluka. I tak lze popsat zpěvačku, která s děravými punčochami a bondage pásem rejdí po podiu v disharmonických pohybech. Elektrizující show ponořená do rudomodrých efektů vytváří popartový vizuál, zatímco každičký pohled visí na podmanivé Cecilii, co v písní Tonight slibuje, že dnes bude jen tvá.

Pro všechen těžce pracující lid trpící v koloběhu všedních dní pozvedněme pěst,

neboť „there´s time we can get away, we working all night and day“. Skladba,

se kterou je těžké se neztotožnit, víří davem, chytlavý refrén má sborovou ozvěnu. „No homophobia! No sexism! No racism!“ je poselství, s nímž frontmanka

představuje nejznámější hymnu You Got a Problem Without Knowing It. Boj proti arogantním pohlavárům, sebestředným jedincům a slepé společnosti podaný s kapkou

ironického humoru, coby hlavní motiv jejich posledního alba, se koncentruje i

v následující vypalovačce Me, Myself and I. Dav se radostně potí, Cecilie se

polévá vodou, načež se rázným povelem „Na bar!“ nechává odnést pro jednoho

lahváče. Jistě, sledovat dvouhodinový večírek, kde po sobě rozjuchaný dav cintá

pivem, a nevyužít ty desítky vzpínajících se rukou k něčemu smysluplnému, by byla

čirá bláhovost.

The Baboon Show jsou jedni z těch, s jejichž koncertem nikdy nemůžete šlápnout

vedle. Pondělní představení v Rock Café však bylo zas o kus lepší než minule a

naprosto dechberoucí. Večer jim zahájila švýcarská parta Nasty Rumours. Sedmdesátkový punk, jemuž vévodily jednoduché melodie, odstartoval show v našlápnutém tempu. Hojná část lidí postávající před podiem rytmicky pokyvovala a i baroví štamgasti se odlepili od zadního pultu. Přestože po několika skladbách působil set jednotvárně a zpěv poněkud průměrně, cíl předskakující kapely byl splněn na výbornou.