Track týdne: Kai Whiston – Dear / Boyei
Jestli má z dnešních klubových dekonstrukcí vzejít někdo opravdu zajímavý... Anebo taky ne.
Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)
Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.
Reflexe dnešní doby (DJ Shadow)
Our Pathetic Age není nijak průlomové album, je však precizně poskládané, osobité a věrně zachycuje současnost co do zvuku i textu.
Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)
„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.
Supergroup ne tak super (Petbrick)
„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...
Záře archivu Archive
Start proběhl pár minut před ohlašovanou půl osmou, sál se v mžiku zaplnil, balkony nevyjímaje. Osmičlenný kolektiv spustil bezmála dvouhodinový set.
Irské antidepresivum (And So I Watch You From Afar + Catalan)
Oddanost a nadšení fanoušků odrážely dlouhé potlesky, mohutné chorály při songu TheseRIOTSareJUSTtheBEGINNING i aktivní feedbacky na Friersovy otázky.
Slastný tinnitus (Daughters)
Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.
Stará láska… zraje (Pile, Pacino, Rutka Laskier)
Příjemné momenty v útulném klubu prostoupily ozvěny hudebního stylu, který začátkem devadesátých let nastartoval nové kreativní pnutí? Ano.
Očista a poznání (na Creepy Teepee)
Noise, psychedelie, eklektická elektronika a trap jsou záchytnými body, otázkou zůstává smysl nedělní produkce, zvláště té noční.
Beaty jsou chytlavé, křičí se i svíjí (na Creepy Teepee)
Minulá noc se neobešla bez stížností na hluk, což bereme jako daň za městský festival. Co přinesla sobota kromě deště, Cateriny Barbieri nebo Dana Deacona?
Za hranice fyzické zkušenosti (na Creepy Teepee)
Na Poděbradově není k hnutí. Chodníky a parapety u zbývajících dvou stanovišť se s ukončením produkce na hlavním pódiu zaplňují lidmi, podzemní klub ožívá.
Sklípkani a vopice (Full of Hell, The Body & Co.)
Skřípění z vlakového nádraží Libeň je tu rajskou hudbou a pivo ze zasviněných trubek slastí. Modrá vopice, pondělní večer.
Shut up and play? Shut up and wait! (Converge/Sect/Fange)
Nejde o násilie, ale tých pošlapaných bot, poliatych tričiek a lietajúcich ľudí vzduchom bolo málo. Kiež by som mala na to vletieť tam a ukázať vám, ako sa to robí!
He is here with us all (Cave In)
Naivní představa, že bude v podzemí lépe, a ještě naivnější pocit, že po roce po tragickém odchodu basáka Caleba Scofielda už nebude třeba kapesník...
House (není) pro starý? (Ross from Friends)
Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...
Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)
Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.
Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)
Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.
Smrt falešnému metalcoru! (Darkest Hour & Co.)
Dlouho očekáváný večer klasického metalcoru, kdy dorazila pětice kapel pojící silně metalické prvky s hardcorovým podkladem.