Beaty jsou chytlavé, křičí se i svíjí (na Creepy Teepee)

Minulá noc se neobešla bez stížností na hluk, což bereme jako daň za městský festival, pozastavená produkce na vnitřní stagi z předešlého večera se dle facebookových zpráv na chvíli znovu rozjela kolem čtvrté ráno. Sobotu otevírá sychravé počasí a deště budí spáče na trávě nedaleko zadního vchodu hlavního areálu. A na vstupech už se kontrolují batohy, cedule vyzývající k nepronášení alkoholu do areálů zřejmě nestačila.

Pátečnímu lineupu vévodily kytary, sobotnímu laptopy a grooveboxy. R’n’B zpěvák Marshall Vincent končí svůj dojemný set mezi lidmi, ti jsou jeho něžným vokálem unešení. Navazuje duo Blue Angell. Popová linka elektrické kytary se skočným beatem překryjí nekonečný autotune zpěváka, který se omlouvá za špatnou angličtinu. Zbytečně, ve francouzských textech ji stejně nepotřebuje a komunikaci mezi songy moc nedá.

Autotune je součástí takřka každého setu, ne vždy je však dobrou volbou. U kapely Yeah You ruší agresivní hauntology děsivých nahrávek a rádiové záznamy, nabourává celkovou syrovost. Úsměvné pokyvování hlavami a snaha chytit se neexistujícího rytmu prozrazuje taneční nedočkavce i ty, kterým unikl kontext čistě poslechové záležitosti. Následující skupiny Deli Girls a THOOM jsou podobného ražení, model ukřičená lascivní zpěvačka + spoluhráči natahující brutální zvuková zkreslení. Vrtkaví THOOM s dynamickými změnami nálad vychází z této trojice nejosobitěji.

fotogalerie z druhého festivalového dne tady

Věkové rozpětí publika je stejně pestré jako mix hudebních žánrů a módních kreací, spojujícími prvky jsou bizár a trhlost. Cloudrapové bangery uvádí Slug Christ (Charles Bell) z americké Atlanty, bývalý mathcorový zpěvák skupiny An Isle Ate Her přesedlal na 808 bass a hi-hatové triplety. Nechybí texty o depresích a drogách, ani nepříjemné hvízdání přerušující opakovaně celý set. „This is the sickest beat I’ve ever heard,“ komentuje Bell, jehož schopnost rozpoutat během několika sekund neskutečný brajgl stírá jakékoliv pochybnosti.

Klídek na trávě dokresluje Italka Caterina Barbieri a její extatická hra na panel modulárních syntezátorů. Minimalistická repetice prostupuje psychedelickými melodiemi a spíše než ke spánku nutí ke zkoumání překrývajících se zvukových vrstev. Zakončení venkovní produkce pod vedením Dana Deacona každého rozzáří svou hravostí a pozitivní náladou, baltimorský producent moduluje svůj hlas přes vokodér, z něhož vychází nesmyslně vtipné pištění doplňující absurdní hudbu s prvky glitch popu a chiptune. Beaty jsou chytlavé, tančí se v kouři na pódiu, pod ním, u stánků i u zadního vstupu. Přídavek není, i když by se poprvé za celý den hodil. Srdečná objetí s fanoušky a pokec u merche vše vynahradí.