He is here with us all (Cave In)

Pozdě, ale přeci. Letní výheň versus Cave In. Naivní představa, že bude v podzemí lépe, a ještě naivnější pocit, že po roce po tragickém odchodu basáka Caleba Scofielda už nebude třeba kapesníku. Vzpomínali všichni, a nejen na Scofielda, jehož místo naživo zastoupil Nate Newton z Converge, ale i na jednotlivá období a růst kapely. Ta se po kultovním debutu Until Your Heart Stops, jenž nastínil jejich chaotic hardcorovou povahu, pustili do spacerockových vod na druhém albu Jupiter. S třetí deskou Antena se kapela dostala na MTV, aby se s tou čtvrtou Perfect Pitch Black vrátila zpět k tvrdému undergroundu. Jejich neustálý zvukový vývoj od metalcoru a alt metalu po progresivní space rock byl a je zajímavý dodnes.

Předkapela Five Seconds to Leave se stěží vešla na skromné pódium. Trojice z Jidřichova Hradce si libovala v hutných dlouhých riffážích, atmosférách a procítěních, prvky stoneru, sludge a doomu prostupovaly sklepem. Dynamická bicí jistě směrovala tok valící se bažiny, ve které se obzvlášť baskytara uměla prodat, zato u kytary se několika zádrhelům a pomalým nasazením nepodařilo vyhnout. Vzletné promachy a pomalá vybrnkávání zachránila vlasatému „djůdovi“ čest. Tvrdšími polohami a schopností jednoduše a trefně přecházet ze sloky na sloku dokázali, že vynechávat support se nevyplácí.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Jak je možné, že tříčlenná skupina není sto udělat na stagi ani krok a čtyřčlenná s tím nemá sebemenší problém, nepochopím. Cave In otevřeli masivní zvukový vesmír, těžké dravé kytary mrštně prolínaly vykreslované melodie, které se postupně měnily na bortící se zvukové stěny. Každý z nástrojů byl výborně rozeznatelný. Velice živé a nekompromisní bubnování Johna-Roberta Connerse neznělo nikdy stejně, i když nešlo o žádné technické výstřelky. Za většinou efektových koktejlů stál kytarista Adam McGrath, a pokud zrovna nesoupeřil se zpěvákem a hlavním kytaristou Stephenem Brodskym v riffech, střílel přes tremolo s phaserem nasekané kytarové tóny až feedbacky. Brodskyho čistý zpěv dokonale kontrastoval s Newtonovým řevem podaným bez manýry dnešních scenecore wannabes.

Cave In jeli bez prodlení, mezi písněmi vyplňovaly prostor noiseové koláže a všechno tak znělo jako jeden nekonečný song. Za nadšením ze hry a sršící energií všech členů byla cítit tíseň a neklid, kterou se snažili s každým posthardcorovým refrénem smýt. Zazněl průřez celou jejich tvorbou a před posledním songem Sing My Lovers konečně promluvil Brodsky k publiku: „This is Calebs bass guitar. He is here with us all right now…“

Za celý koncert se nestrhl jediný mosh nebo circle pit. Všichni věděli, o co jde. Přišli se rozloučit, zavzpomínat a zároveň oslavit etapu toho nejlepšího, co kdy hardcore vyprodukovalo. Bylo to silné.

No one leave me saying goodbye

No more dreams, waiting to die

I need to shake my blood

How it feels, gone flood