

Šejkr #181: Poslední metr
Dneska v osm večer mix ještě podezřelejší než obvykle. Krásné věci Pebble Seven, Hannah Peel & Beibei Wang, Cyrila Kaplana nebo Asna, a pochopitelně Ibeyi! For Heaven’s Sake!


Dneska v osm večer mix ještě podezřelejší než obvykle. Krásné věci Pebble Seven, Hannah Peel & Beibei Wang, Cyrila Kaplana nebo Asna, a pochopitelně Ibeyi! For Heaven’s Sake!


Příští pondělí spouštíme zbrusu nový web, pečlivě vyleštěný, napulírovaný a plný textů, které dosud vycházely jen na papíře.



Do pražské galerie ve Ville Pellé chodím docela často, ale poutače jsem si předtím nevšiml. Nebo tam nebyl?



Všechny krásy světa, pokud na ně má člověk čas. Lekce (nejen) flamenco tleskání s Rocío Marquez by byla mnohem přínosnější, kdyby během ní člověk nemusel odpovídat na emaily.



Nejlepší romány píší básníci. Kánon zní i z větrů levante a poniente proplétajících se nad zálivem, v ospalém městečku El Puerto de Santa María...


„Když tleskáte takhle, jen dlaněmi, tlumeně, tak nastává prostor pro zpěv. Říká se tomu palmas sordas,“ vysvětluje s úsměvem zpěvačka Rocío Marquez.


Skutečně jen málokdy se dostanete tak blízko duši tvůrce, tak hluboko do jeho tvůrčího procesu, málokdo své postupy i omyly dokáže odhalit tak upřímně.



Transparent s nepřehlédnutelným souslovím vévodí mnoha fotografiím z úterního kulturního protestu ve slovenské metropoli.



Hudba jako pohon, víra i katarze, umění coby sociální protest i novodobý městský rituál. Kostýmy i nástroje z plechovek, kusů plastů i vyřazených motorů.



Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.



Dvoudenní intenzivní akce se jmény zvučnými i zcela neznámými, letošnímu line-upu sice vládnou Efterklang, ale pár neméně zajímavých tipů najdete níže.



Znovu od srdce, znovu hluboko. O nejlepších kapelách na světě, transformaci v burek nebo ztraceném kufru. Ljubljana del Rey.



Zajímavé, jak dokáže jazyk změnit výraz, možná i barvu? Minulá noc je jak jinej život, indeed.



Včerejší textovka značí cestovní horečku v tom nejlepším, pachatel pochází z Rotterdamu, ale na tom zase tak nezáleží. Těšíme se všichni.



Beztak se za těch pár hodin, než tohle vyjde, stane dalších třicet dva zásadních událostí, změn a posunů. Rychlá doba? Oxymóron.



Jaký má smysl se snažit, když hudební recenze nikdo nečte a vkus veřejnosti řídí algoritmy? Otázka, která padla na závěr panelu, už tak široké téma rozšířila, obecně to nebylo hezké povídání.



Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?



Good Things Will Come After the Pressure, říkají Sault. Pokud by kolekce reprezentovaná stylizovanou zapálenou sirkou mohla předznamenat nový začátek, první kapitolu, první jednání, tak jsem v týmu.



Po letech mi hraje Půlnoc a jsem v tom od prvního tónu, od první rytmické figury, nakonec třikrát za sebou. Ne snad že bych zapomněl, ale nějak mi to prostě najede...