

Každý den
Příští pondělí spouštíme zbrusu nový web, pečlivě vyleštěný, napulírovaný a plný textů, které dosud vycházely jen na papíře.


Příští pondělí spouštíme zbrusu nový web, pečlivě vyleštěný, napulírovaný a plný textů, které dosud vycházely jen na papíře.


Co spojuje Matthewa Herberta, Shabaku Hutchingse a obě Moruše Jany Kirschner? Právě osoba Toma Skinnera, jehož diskografie se blíží k úctyhodným dvěma stovkám nahrávek.



Nejlepší romány píší básníci. Kánon zní i z větrů levante a poniente proplétajících se nad zálivem, v ospalém městečku El Puerto de Santa María...



„Když tleskáte takhle, jen dlaněmi, tlumeně, tak nastává prostor pro zpěv. Říká se tomu palmas sordas,“ vysvětluje s úsměvem zpěvačka Rocío Marquez.



Hudba jako pohon, víra i katarze, umění coby sociální protest i novodobý městský rituál. Kostýmy i nástroje z plechovek, kusů plastů i vyřazených motorů.


Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.


Znovu od srdce, znovu hluboko. O nejlepších kapelách na světě, transformaci v burek nebo ztraceném kufru. Ljubljana del Rey.



Včerejší textovka značí cestovní horečku v tom nejlepším, pachatel pochází z Rotterdamu, ale na tom zase tak nezáleží. Těšíme se všichni.



Jedním z nejžhavějších jmen žánru je DJ K, jehož album Rádio Libertadora! je jednou z nejvýraznějších nahrávek roku. Díky rytmu, vzdoru a čarodějnictví.



Jaký má smysl se snažit, když hudební recenze nikdo nečte a vkus veřejnosti řídí algoritmy? Otázka, která padla na závěr panelu, už tak široké téma rozšířila, obecně to nebylo hezké povídání.



Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?



Good Things Will Come After the Pressure, říkají Sault. Pokud by kolekce reprezentovaná stylizovanou zapálenou sirkou mohla předznamenat nový začátek, první kapitolu, první jednání, tak jsem v týmu.



Žebříčky jsou teprve ve výrobě, ale zase je zřejmé, že holky si letošek tak trochu přivlastnily. Znovu. A znovu zaslouženě.



Planeta Andalusia, stanice Monkey Week, návštěva čtvrtá. Pocit návratu domů nemusí chovat jen místní.



Konstantou zůstává doširoka rozkročený program, kde se tradiční flamenco potkává s hyperpopem i rapem, nechybí ani garáž nebo elektronické vylomeniny.



Návštěva Zlomeného světa je fascinující zkušeností, pečlivě inscenované kompozice jsou zdánlivě narušené nejrůznějšími zásahy, konflikty i poťouchlostmi.



Potkávám občas na trhu na Kubáni kamaráda Štefana, kterého znám sto let ze Sedmičky, vybavuji si situaci, jak mi před pár lety právě tam říkal, že jeho syn se domluvil s radnicí a otevřel si v tamním podchodu galerii.



Málokdo dokáže tolik zásadních nesnází dneška komentovat tak elegantně, hravě a důrazně jako klíčový triumvirát slovenského punk rapu. Škola hrou. Co si čakala?



Až na jednu pandemickou výjimku se od té doby přede mnou tasovský palouk otevírá každý rok, s nadsázkou a vřelostí o tom hovořím jako o pravidelné dávce batiky.