Temno jménem formalita (Amenra)
Vybrnkávačka v nekonečným intru, uprostřed pulzující hluková stěna a nízkofrekvenční bicí, řev, co ti nastavuje zadek a pak dlouhé doznívání...
Reklama
Reklama
ScreamJay
S tebou mě baví (svět) stoner (Pristine)
Pristine. S naprostou lehkostí servírují stonerový těžkosti, nenucenej oldschool až někam k Zeppelínům a do toho silonky zběsile dupající po tepichu.
Brutal Assault 2017: bolest s růžovou mašlí
Jeptišky v minisukních, přes hrazení postupně letí trika Pantery, Children of Bodom, gumáky, umělý péro. Poslední den letošního Brutal Assaultu...
Brutal Assault 2017: v oku bouře
Frivolní gesta, hájemství zavřených očí, bolavě pravdivá mše, hvězdy na nebi a noc za nehtama. Třetí Den Brutal Assaultu nejen s Wrekmeister Harmonies.
Brutal Assault 2017: prach, bláto a bochté
Za jednu skladbu stihnete celý grindový set, nebo klidně dva, ale i po víc než dvou hodinách u Swans platí: "Král je mrtev, ať žije král!".
Reklama
Reklama
Brutal Assault 2017: krev, pop a semišky
Černá se lepí v zádech, nepřiznává pot a ďábel? Smrdí na sto honů přepáleným tukem i uzenou krkovičkou. Brutal Assault po dvaadvacáté.
Ďábel v negližé (Deafheaven)
Deafheaven serou ortodox, ale své publikum naučili toužit a toužebně očekávat. Ofina George Clarka je preventivně propocená už od nástupu do půlkruhu.
Váhavý krok temnotou (Chelsea Wolfe)
Vše je čitelné, možná víc, než bych chtěl. Carrion Flowers tentokrát bez zhouby, hloubavá After the Fall popírá svou elektronickou mezihru.
Výtahem blíž (Žižkovská noc)
Láska, smrt, chcaní, tam bylo prostě všechno. Jestli měl pátek smutný oči zkušený výčepní z pajzlu U Fandy, rychlej vzestup a pomalej pád do panoptika...
Žižkovská noc, zahajovačka (fatální black pop)
Midi Lidi rádi vaří, to se dávno ví, ale Bonus v tom má jasno - nežerte vepřový, Aláh vás vidí! Mary C to s beaty vždycky sluší.
Zpěv jako zbytečnej luxus (Conan)
Rozvrzaný dveře večerní tramvaje připomínají, že jakýkoliv koncert je vlastně rituál, kterému vždycky cosi předchází a taky ho pokaždé něco následuje.
Metla #07: Dá si někdo párek s lebkou?
Aktuální díl seriozního antikritického kroužku Metla tentokrát zametal v říši pohádek, ale taky mezi kurvami.
Crust, kterej ztratil a našel duši (Okkultokrati)
Norští Okkultokrati pod značkou Southern Lord překvapují i sami sebe. Kam se poděl štiplavý crust a proč je černá tak nějak barevnější?
Reklama
Reklama
Silné emoce Marissy Nadler
... zůstala přesně tím, co si představíte pod souslovím zasněná písničkářka. Slowcore folková akustika, nádech dream popu a křehký, přesto naléhavý zpěv.
Metla #05: Krmelce vzhůru nohama se zfetovanýma srnama
Aktuální díl postmetalového diskuzního kroužku se odehrává převážně v postlese: akvabely, houby, rum, nakažené laně, válka.
Stolní fotbal vs. noise-jazz (Supersilent)
Předpojatá realita čeká na sen, ve kterém by konečně prozřela. Nálada kolem se rychle mění, abstraktní předehru střídá dronující noir.
Metla #04: Vobíračka s párty čubkama
Metla coby kritické kolečko uklízeček mladých, starších i postarších, ale stále pevně příčetných, bylo tentokrát obohaceno o nová jména...
Metla #03: Neser tam tolik filtru!
-pop naruby, kterému nepomůžou ani známé ksichty. Je to tak sladké a tupé, že už po dokoukání si na tu pop-vrchovou úpravu nevzpomeneš. Odplata ženského plémě?
Metla #02: Maso z kosmu a břicho těhotné
Tuzemskou scénu zastupuje pán kladiva František Štorm, nášivky na koulích thrashové klasiky Metallica a Slayer, taky tu máme gumové Pain, citlivé Touché Amore a tísnivé Phantom Winter.