

Kila osudu, jazzové hrátky (KUF + Samo Benko Orchestra)
První večer nové série lákal na projekty, co pracují s jazzem jako s metodou a kreativním stavem než jako uzavřeným rámcem.


První večer nové série lákal na projekty, co pracují s jazzem jako s metodou a kreativním stavem než jako uzavřeným rámcem.


Dlouhá fronta, živý had lidí od profesionálů, intelektuálů po zvědavé laiky. V chodbě někdo brblá, že to s hudbou nemělo nic společného, zatímco barmanky vlídně rozlévají víno.



Vizuální doprovod od Müllerové, Stenka a KCHP, inspirovaný podzemní krajinou Neapole, prezentuje ponuré záběry cisteren, chodeb a akvaduktů.



Letošní téma Web propojilo myšlenky o digitální a lidské provázanosti, i o ztrátě v síti. Lynchoviny v ballroomu, láska a kosmická prázdnota. A mnoho dalšího.



Je to místo, kde přístup žij a nech žít funguje bez jediného zaváhání. Kde se budete cítit jako doma, ať jsou vaše priority jakékoli.


Hudba, která nevede po cestě, ale skrze souhvězdí přítomného okamžiku, unáší do hájů obraznosti, na pouť pohořím Sierra de Guadarrama.


Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...



Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.



Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.



Beseda jako jeden z mála festivalů, který vám dá jedinečný zážitek, ale i tolik potřebný pokoj. A lásku!



Půlnoc přeje experimentálnějším slotům. Kryjou se tu dvě zásadní věci, hybridní futuristický set oloongbru, zakladatele pražského labelu Yuku, a posttrapová vize tria Awoo.



Sonda není pro každého, ale audiovizuálním nadšencům s otevřenou myslí se vyplatí sledovat aktivity a signály Sondy a jejich projektu Trychtýř i do budoucna.



Scházíme spolu s dalšími patnácti mladými lidmi dolů po točitých schodech do starého vodojemu. Ve středu rozsáhlé nádrže se nachází pár židlí...



Byl v tom cítit předobraz lucidní cesty, mentálního kolapsu, ztráty vědomí, iluzí i přerodu identity.



Mezi nadšenectvím a profesionalitou, mezi nepřetržitou hudební náloží i možností courat kolem potoka a narazit na Davida Herziga z Bert & Friends, jak cvičí jógu před koncertem.



Ti v multifunkčním sále vytvořili kontemplativní zvukovou paletu v kontrastu s deštivou jarní melancholickou oblohou nad Prahou.



Harriet Jaxxon tam poslala euforický mix při západu slunce, plný vokálních bangerů, rollerů, mixů s neskrývanou láskou k Wilkinsonově zvuku...
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.