Šejkr #132: Řeč města

Chodím úzkými uličkami, vyhýbám se bulvárům i náměstím. Podloubí na každém kroku a v hlavě Kafka. Žádný existenciální moment, kdepak, práce a zábava najednou. Tak jak to (ne vždycky) máme rádi. Naplánovat si, ehm, dovolenou v době uzávěrek dvojčísla neumí jen tak někdo.

Pamatujete na seriál Řím? Krom toho, že je to obecně celkem slušná podívaná, mě stále baví i znělka, kde se prolínají jednak různé dobové motivy, ale hlavně rozpohybované škrabanice a tagy na zdech a nárožích. Nesou různé vzkazy, vyjádření, statementy nebo prostě jenom fóry. Řeč města, proto noviny, původní sociální sítě. K o m u n i k a c e. Je celkem osvěžující vidět, že to Itálii stále vydrželo. Bolognu jsem si zamiloval už loni, živé, pulsující město, kde se většina věcí odehrává venku, super jídlo i víno, a hlavně čmáranice, kterých je město plné. Některé pobaví, jiné překvapí, další jsou ve větších aglomeracích totožné nebo podobné. Ale taky spousta těch, kterým nerozumíte a které se často opakují na různých místech města, třeba podivný, snad i rituální motiv srdce. Ptal jsem se asi čtyřech místních různého věku a pořád nevím, co to znamená. Podezírám je, že ani oni ne. Trochu mě to rozčiluje.

Řeč metropole regionu Emiglia-Romagna je možno krásně sledovat i na výstavě Bologna Fotografata. Persone, luoghi, fotografi (možnost máte až do 4. srpna), která je k vidění na náměstí Piazza Re Enzo, respektive pod ním. Doslova. Sotopasso znamená podchod, ale kdo mohl tušit, že vstup skoro uprostřed náměstí do podzemí je vstupem do galerie. Přemýšlím nad tím, jak nade mnou proudí davy turistů a fotí si katedrálu. V chodbách všude okolo jsou rozmístěné stovky fotografií, od devatenáctého století do současnosti. Tuhle se demonstruje, támhle lisují ženské těstoviny, jinde hajlují (Bologna má hodně rozporuplnou minulost), v dalším sále všichni odklízejí trosky po válce a někde se jen zevlí u kafe či prosecca. A téměř na každé druhé fotce vidíte sloupořadí podloubí, arkád a podchodů, které tu prý začali stavět před stovkami let kvůli velkému množství studentů, aby nezmokli po cestě za dalšími dávkami vědění. Kromě krycí a stabilizační funkce představují pilíře komunikační kanály. Tagy, kam se podíváš. Pouliční telegraf, který jede nonstop. Nehledě na éry, čas nebo roční období.

V neděli si dávám další výstavu, tentokrát věnovanou čarodějnické ikonografii, procházím po Piazza Maggiore, kde házím pár drobných do klobouku pankáče, přestože je mi jasné, že to Bella Ciao, které vyřvává do davu, hraje asi tak dvacetosmkrát za den. Ale stejně udělá radost. Podobně jako večeře v Ristoro del Meridione ve Via Belle Arti, kde se přistihnu u kacířské myšlenky, že se mi na pláž vlastně ani nechce. Ale jel jsem, ne že ne. S Kafkou v hlavě a vzpomínkami na Bolognu, kam se rozhodně vrátím dřív než za rok.

Dneska na Radiu 1 spousta vjemů z Beaches Brew, novinky od Willow, Prefuse 73, Jimetty Rose, Sunbrella nebo Mabe Fratti. A taky čtyři ruce Havlových nebo Josef K. Dream On.