Šejkr #158: Léto

Z italské pláže rovnou do strašnické divočiny. Léto, konečně. V Praze je samozřejmě k nepřežití, ale je mi to jedno. Vlastně jsem se na to i těšil. Pár dní v Itálii nestačilo, dvojčíslo na spadnutí, o festivalech nemluvě. Ale znovu, je mi to jedno. Letní pocit je tady, nevím proč, ale vždycky mi to nějak svědčilo. A teď už je navíc jasné, komu bude letošní léto patřit.

„Navrhujem projekt nepodporiť, nakolko hodnotiace meratelné parametre umeleckej hodnoty sú velmi nízké.“ Takhle, asi nikdo nemohl čekat, že při současné konstelaci v Radě Fondu na podporu umění může uspět projekt s názvem Rakuskouhersko, ale můžete mi prosím někdo vysvětlit, co ta věta přesně znamená? O dění v FPU už jsem tady několikrát psal, člověk by řekl, že jsme si zvykli na všechno, ale ne. Probírám se úpravami a podobně „jednoznačnými“ komentáři Rady k poslední výzvě, u které jsem byl letos v hodnotící komisi, a zase se nestačím divit. Nemá smysl to tady vypisovat, pár čísel: z téměř 140 projektů změnila Rada posouzení komise v téměř třetině případů. Naprosto náhodně, v mnoha ohledech nesmyslně a rozhodně nedůstojně. Pořád mi připadá, že tam prostě sedí, zapíchnou prst nebo kurzor do projektu a řeknou: Ne. Aniž by to četli, aniž by se tím jakkoli zabývali. Málokdy si člověk připadá tak zbytečně. Ještěže je tady čávo: „… z kámošú sa stali súperi a začali súperiť o území zkůrení…“

Pavel Turek se v posledních Dělnících kultury sháněl po letním hitu, myslím, že máme vyřešeno nebo alespoň já. Čavalenkyho prosazoval David na Moody Moon Noize snad už od začátku, nakonec se to povedlo až na čtvrtém ročníku a byla z toho jedna z nejlepších shows za celé trvání festivalu. Pořád ho vidím, jak stojí venku před backstagí Kulisárny, cigáro a lahev rumu, dvě hodiny na to jsme před ním všichni klečeli. Od té doby pár singlů, celá deska přišla až před pár dny. Zadlužený a občanský na coveru, nevím, co s těmi ID stokári mají. Nejlepší. „Já sa nehanbím, jsem čávo bez hanby,“ diktuje v Pocitu bezpečí a jako vážně není za co. Boombapová produkce nemusí každému sedět, stejně jako hodně specifická flow a vůbec přízvuk i záhoráčtina (ano, půlku slov musím googlovat), ale dejte tomu šanci. Atmo level 1000 % a hodně kulaté R&B vibes. Lepší rým než „akord – stafford – aport – fuck off“ letos nenajdete. A jak že se jmenuje hit, o kterém byla řeč? Hádejte třikrát. Leto.

Poslední dny trávím s biografií Neneh Cherry, víc v letním čísle, podobně jako dojmy z Beaches Brew. Takže doják. Obojí. Při rešerši jedné ze souvislostí z knihy narazím na smutnou zprávu o odchodu fotografky Marcie Resnick. Podobná doba, podobně cool, na rozdíl od světoběžnice Cherry ale čirý New York. Pochopitelně se zasekávám na mnoha jejích fotkách, Čávo jede na repeat potřetí, ale vůbec to nevadí. V těch čtyřiceti stupních beaty a scratche fungují dvojnásob a navíc „nemáš sa čeho bát, keď si nezradil svojich, nemáš sa čeho bát“. Schovat se není kam, grower, jakých letos zatím moc nebylo. Nálada náramně sedí do playlistu se spoustou úlovků z tradičně intenzivního setu DJe Fitze a nemůžu si pomoct, i do léta, jehož nástup je v posledních dnech cítit v každé kapce potu, v každém ojedinělém závanu větru. Čert vzal bitcoiny, čert vzal chytráky, kteří mají potřebu jenom škodit. Pro ty mám od Čáva krátký vzkaz: „Vstávaj, vajčaku, mal by si mame už pokopat zahrádku.“

Dneska v osm večer s Čavalenkym, ale taky s atomovou dvojkou Verraco a MC Yallah, Young Fathers, Susobrino, Letherette nebo The Chaplin Band. A přijde taky Axel Foley. „Spája nás hip hop a láska.“