Šejkr #71: „Si es que estoy aquí, es por que lo merezco“

Vážně jsem se snažil. Opravdu. Jenže se zas ukázalo, že elektronické podoby festivalů prostě nejsou mojí disciplínou. Z nabitého programu letošního ročníku Eurosonic Noorderslag jsem viděl ukázky ze sotva deseti koncertů, a to ještě skoro polovinu zpětně. A i u toho jsem si připadal marně. Nezklamaly tracky ani kvalita videí a nakonec zase tolik nevadil ani nelícující synchron Anny B. Savage, tedy nejenom její. Šlo spíš o pocit. Připadal jsem si jako na nepovedené YouTube party, na které je člověk notabene sám. A v takové pozici být nechcete.

Začíná mi připadat, že jsem to s těmi nadějnými vyhlídkami minule trochu přehnal. I když ono je to složité, sinusoida nálady se odstřeďuje čím dál víc, v posledních týdnech navíc jen jedním směrem. Neodhadnutelný leden tomu nepřispívá, podobně jako stres z uzávěrek všeho možného nebo ten mordor venku. Ale co, zítra bude... jinak. Daleko víc vadí, že se mi pořád nedaří poslouchat novou hudbu, špatně se soustředím a mozek novinky spíš nepřijímá. Podvědomě vyhledává jistoty a staré známé. Tohle je taky obraz „krize“, s tím už bychom taktéž měli umět zacházet. Naštěstí všechno posunula čtveřice Combo Chimbita, respektive jejich novinka IRÉ, která vyšla právě dneska. Trochu se mi ulevilo. První velká deska letos, ta mi vydrží nadlouho. „Si es que estoy aquí, es por que lo merezco,“ zpívá Caroline Oliveros. V dobrém i zlém.

Pobavil mě jeden z editorialů Erika Taberyho v Respektu, ten si musím uložit a předkládat ho jako exemplární příklad, až mi zase někdo bude říkat, že v úvodnících mluvím málo o novém čísle a ukazuju imprese. Nejlepší. Nejde jen o to, že je to skvěle napsané, hlavně je to pravda. Že jsou detektivky skvělá únikovka, víme dávno, ale přemýšlet o významu příběhů s uzavřeným koncem v současném kontextu mě nenapadlo. Možná právě horizont je něco, co nám dneska chybí, co postrádáme. Ať už by měl být ten obraz jakýkoli. Tabery zároveň dává k dobru těžké bonmoty typu „snad každý zdejší kraj má už svůj televizní kriminální seriál“. Sakra, proč tohle nenapadlo mě? Alespoň bych měl co odpovídat známým. V posledním týdnu mi volali hned dva lidi, které jsem neviděl snad dvacet let s tím, jestli se taky dívám na Devadesátky. Nedívám, ale... Jako proč? Vrací se mi obraz divné párty u obrazovky.

Eurosonic jsem sice u monitoru trávit nedokázal, ale to neznamená, že jsem si jeho program pečlivě neprozkoumal. Desku katalánské rapperky Santy Salut vyhlížím netrpělivě už nějakou dobu, podobně jako další tracky Émilie Tiersen, vystupující pod nickem Quinquis. Ukázky od obou najdete v dnešním pořadu, podobně jako strašidelnou melodii od Sylvie Kreusch nebo zmíněné Combo Chimbita. Plus čekejte skvělý singl od Tolstoys nebo další ukázku talentu Alicie Breton Ferrer, která nejen že neumí nahrát průměrný track, navíc je obdařena superschopností vymýšlet názvy. Sacrificial Chanting Mood, nádhera. A zase – proč tohle nenapadlo mě? Inu, pokud jsem tady, tak proto, že si to zasloužím. Caroline Oliveros má pravdu.